KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

24. Vyřízené účty

Vzbudila jsem se s brutální kocovinou rozvalená na kulečníku. Potlačila jsem chuť se vyzvracet a i přes bolest hlavy se podívala kolem. Hertia vzhůru nohama s flaškou v ruce ležela na křesle a Leona dřímala na zemi. Co jsme sakra dělaly?

„Holky... Vstávejte sakra,“ dostala jsem ze sebe a opět potlačila chuť zvracet.

„Asi jsme to přehnaly,“ promluvila ze země Leona a líným tempem se dostala do volného křesla.

„Jak jako asi? Spíš určitě,“ ozvala se Hertia a hned nato nám ukázala svůj obsah žaludku. Očividně to ona přehnala nejvíc.

„Přestaň tady zvracet na podlahu! Já to budu muset uklízet a víš jak těžko se zvratky dostávaj z koberce!“ vyjela na ni Leona a její zvratky následovaly.

„Pošéfujte si to tu samy, já jdu do koupelny,“ opatrně jsem vstala z kulečníku a s tágem jako podpěrnou holí došla až do koupelny, kde jsem obsah svého žaludku vyklopila do záchodu. Akorát jsem to stihla.

Potom jsem si jen napustila horkou vodu, odpočívala a nechávala kocovinu odeznít. Po pečlivém prohledávání své mysli jsem zjistila, že jsme hrály flašku a že nám někdo zaťukal na dveře. Naběhly jsme tak jak sloni a ty dveře držely zavřený, i když byly zamčený. Taky mě Hertia flákla pálkou od stolního tenisu do hlavy, protože se netrefila do míčku. Dodatkově mě Leona přetáhla tágem. To odůvodňuje tu bolest hlavy.

Tohle je vážně skvělý začátek posledního dne mého odpočinku.

Vylezla jsem z vany, osušila se a nasadila si bledě zelený župan. Vlasy jsem pročesala a z pohledu do zrcadla div neomdlela. Vypadala jsem jak chodící mrtvola. A to víc než normálně.

Přešla jsem do ložnice a málem vyjekla, když jsem viděla obří krvavou značku Temného stínu přes celé mé okno. A bylo to nakresleno zevnitř. To jsem byla tak ožralá, že jsem svůj pokoj označila jako místo činu?

„Co to sakra?!“ vyjekla Leona vedle mě a Hertia za ní jen udiveně hleděla. Pamatovala bych si, kdybych tu někoho zabíjela, tohle není moje práce. Dobrý kandidát by byl Pikový král nebo někdo z Nočního děsu, ale jak by to nakreslili zevnitř?

Pomalu jsem přešla blíž a před oknem byl položen papírek, na kterém stálo: „Podíval jsem se hlouběji.“ Pikový král to udělal.

„Leon, jestli tu krev nechceš sundávat, běž uklidit ty zvratky. O tohle se postaráme já s Hertiou.“ Ona jen kývla a rychle odběhla do koupelny. Pravděpodobně vyklopit zbytky ze včerejška.

„Takže na tebe Noční děs přišel,“ podotkla po tom, co dočetla vzkaz pro mě.

„Jen Pikový král. Hezky jsem popsala, co by se stalo, kdyby to někomu řekl,“ opravila jsem ji. „Jdeme to rychle smýt, než si toho někdo všimne,“ dodala jsem po chvíli a nakráčela si to do koupelny.

„Teď bys mohla potrénovat přírodu a jelikož příroda je i voda, můžeme to mít rychleji za sebou,“ došla se mnou až ke kouhoutku a ten pustila. „Soustřeď se na ten proud vody a najdi v sobě tu přírodu. Přiměj ho, aby se pohnul. Aby se dostal až k tomu oknu a tam smyl tu krev. Je to mnohem jednodušší, než ovládání světla. Mělo by ti to jít,“ dala mi instrukce a já je postupně začala plnit. Proud vody se začal pohybovat směrem k oknu a obě jsme ho následovaly. Postupně jsem ho spouštěla na to okno a on smýval všechnu krev, která ale nestekla na zem, ale jelikož byla spojena s vodou, udržela jsem ji nad zemí, abych nemusela uklízet i tu. Okno bylo po chvíli jako nové, Hertia zastavila kohoutek a já tu směs vody a krve dala do záchoda.

„Tohle by ti taky šlo,“ pochválila mě Hertia a sedla si na pohovku. „Nemůžem to nechat jen tak, hodně lidí už to mohlo vidět. Chtělo by to nějakou pomstu. Vyřídit si účty,“ navrhla.