KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

52. Přivítání ve Virtusu

Právě se připravuju na teleport do Figaru, velkého města nejblíž k přístavu, z kterého se budeme plavit do Populusu.

Za ten necelý týden do dneška se toho moc nestalo. Jen Fiar dostal ke mně zákaz přiblížení kvůli tomu, že jsem ho přistihla, jak si užívá s Mirabeth. Doteď s ním nemluvím, i když pořád nechápu, proč mě to tolik naštvalo. Spal s ní i předtím, mělo by mi to být jedno.

Rozhodla jsem se, že Temný stín v době mé nepřítomnosti bude Hertia. Kdyby totiž Temný stín zmizel společně s královnou, bylo by to dost podezřelý. Takže jsem Hertie všechno vysvětlila a krom 4 dýk jsem jí tu všechno nechala.

„Drž se plánu,“ řekla jsem, když stráž odešla s mou zabalenou taškou.

„Nezabíjej Fiara,“ odvětila a přitáhla si mě do objetí. „Vím, že bys toho litovala,“ dodala a odtáhla se ode mě. Nijak jsem na to nereagovala a radši se ujistila, že dýky jsou dokonale schované v botách. Jinam jsem si je schovat nedovolila. Pod košili ani do kalhot to nebyl dobrý nápad, Fiar by mohl dostat náladu mě opět dráždit. A do tmavě modrého pláště to byla ještě větší kravina. O koruně se ani nemá smysl zmiňovat.

„Uvidíme se za měsíc,“ rozloučila jsem se a odešla ze svého pokoje. Po pevnině se bude používat teleport, takže zdržovat budou jen plavby, které budou celkově trvat 10 dní, když vše půjde podle plánu. Ve Virtusu strávíme sedm dní, v Oculusu šest dní, potom jeden den u Enderijských vodopádů, na návrh Hertiy, a následně šest dní ve Stella Lux.

V doprovodu stráže jsem došla až na nádvoří, kde už čekal Fiar. Neodpustila jsem si vražedný pohled, ale před ostatníma musíme působit, že spolu vycházíme.

„Hele, vydržíš to s ním měsíc a bude to v pohodě,“ zjevil se vedle mě Kenneth s Vendelem.

„Jo, měsíc a pak zbytek života,“ odfrkla jsem si.

„Ale ten zbytek života tu s tebou budem my.“ Nevím, jestli to není ještě horší.

Doprovodili mě až k teleportu, kde jsme se rozloučili a zůstali jsme tu jen já, Fiar a kupa stráží.

Najednou se ozvala hlasitá rána a my rázem byli ve Figaru, kde nás všichni začali vítat.

***

Dva dny plavby do Populusu utekly jako voda a momentálně jsme už kráčeli Virtusem přímo do hradu.

Virtus vypadal o dost jinak než Magnificentia. Zde to vypadalo jako z jiné doby. Vysoké domy, ubytovny a hostince, prý hotely, a dále krčmy, prý hospody. Taky zde měli samozřejmě i normální domy, také něco jako parkoviště pro kočáry... To jediné, co působilo jako z dnešní doby, krom nevěstinců, slumů a parků, byl ten majestátní hrad v úplném středu. A přesně do něj jsme mířili.

Jízda na koni teď byla můj nejmenší problém. Sice to nebyla Shadow, která si už na mě zvykla, ale pořád se to dalo. Problém byl můj manžel na koni vedle mě. Zrovna teď bych ho zabila moc ráda.

Projeli jsme bránou až na nádvoří, kde na nás čekala celá královská rodina. Fiar se hned začal šklebit na prince a ten mu úšklebek vracel. Dva Fiarové na jednom místě... Hertio, drž mi palce.

Vedle něho stála plavovláska se žlutýma očima, které pro Gilliardy byly charakteristické. Tohle je ta princezna, s kterou se bude ženit můj bratr. Jak se sakra jmenovala? Fithiel Jaex Gilliard, to je ono. Podle informací, které jsem dostala, když jsem jí vlezla do hlavy, jí je čerstvě osmnáct a na mé svatbě se s Dorianem začala bavit.