14. Pikový král

1.1K 67 1
                                    

„Co dělá Temný stín tak daleko od Tifi?“ ozval se mužský hlas mága, který byl zahalený v tmavě šedé kápi. Pikový král.

„A co dělá Pikový král tak daleko od Magnificentie?“ obrátila jsem mu to stejnou kartou.

„Přijel jsem se podívat na naši budoucí královnu, ty?“ mluvil pořád tím tajemným hlasem.

„Já ji taky přijela přivítat.“ Můj hlas byl oproti jeho tajemnému lstivý, plný plánů a lží. „Asi o ní nemáš nějaké zajímavé informace.“ Hloupé, já vím. Je to vůdce obchodníků s informacemi, určitě má pro mě vlastní složku.

„Co bych měl z toho, kdybych ti ty informace dal?“ zeptal se a házel si s kartou.

„Jak víš, informace jsou cenná věc. Možná by mi z úst vyklouzlo několik slov o Temném stínu.“ Mluvit o sobě ve třetí osobě je zábava, občas.

Chvíli nato po mně tu kartu švihl. Těsně před mým obličejem jsem ji chytla. „Víš, nejsi jediný, kdo zde umí hrát s kartami,“ vrhla jsem ji po něm nazpět a on ji také chytl. „Vím, že jste moji zastánci a na předloktí máte vytetovaný můj znak, takže mi řekni, co o Keiře víš,“ promluvila jsem pevně, až skoro výhružně.

„Keira je kříženka elfa a něčeho. Podle všech člověka, ale dalo by se o tom dlouze spekulovat. Měla být vůdkyní elfů a vzít si Damiana Roota, ale jak jsi zabila prince George, následnictví padlo na prince Fiara a Keira je nucena si ho proti svojí vůli vzít.

Keiru taky Fiar s Vendelem a Kennethem, těma, kteří ji teď doprovází, v dětství utopil. Neuměla ovládat přírodu a pravděpodobně ji zachránila bohyně Hertia. To je ta liška, která je pořád u ní. Pravděpodobně ona jí před plavbou darovala schopnost ovládat přírodu i světlo,“ vysypal na mě několik informací o mně a já neměla nejmenší ponětí, jak na to přišel. Malá výhružka a rozpovídá se každý...

„A jak takovýhle informace zjistíte?“ ptala jsem se dál.

„Umíme se ptát a pamatovat si věci. A teď mluv ty,“ přikázal mi.

„Řekněme, že mé pravé já není až tak temné, jak totožnost Temného stínu působí. Nikdo by nečekal, že jsem Temný stín zrovna já, ale když se podíváš hlouběji, nikdo jiný by na to místo neseděl.

Doufám, že ti to pomůže k odhalení mé pravé identity, ale jestli něco komukoli cekneš, tvoje tělo vyvěsím na náměstí v Magnificentii a tvůj obličej připnu na dveře vašeho sídla. Takže opatrně,“ varovala jsem ho a splynula se stíny okolo. Nevím, proč chci, aby na mou totožnost přišel, ale já bych mávnutím ruky mohla přijít na tu jeho. Což bych rovnou mohla udělat, když už jsme u toho.

Stíny jsem ho následovala až k hostinci a potom k němu do pokoje. Nebylo tak snadné zůstat ve stínu, když zde hořely svíčky, ale pod svícnem je největší tma, doslova.

Dostala jsem se až do jeho pokoje, kde si sundal kápi. Muž kolem dvaceti pěti, přestože už nepochybně pár stovek let zažil, ostré rysy, oči zelené a vlasy černé jako uhel. Pod levým okem měl vytetovaný znak piky. Teď se cítím jak stalker.

Dobře, nebudu pokoušet štěstí, zvlášť když ho určitě napadlo, že ho budu sledovat, a prošla jsem stíny do svého pokoje. Hertia se lekla, ale co si uvědomila, že to jsem já, zase si poklidně lehla.

Své věci jsem ze sebe po nějaké době dostala, krom řetízku, a vlezla si do vany, kterou jsem nechala napustit horkou vodou. Jen Magio, Populus, Parvus, Mors a částečně Elendria a Alis měli funkční trubky a kanalizaci. My to funkční měli, měli jsme záchody a tak, ale všechno bylo vytvořeno přírodně. Ne jako jinde, kde to měli vytvořeno podle Populusu. Populus přicházel se samými novými vynálezy a nejedna země je přijala.

Z vany jsem po nějaké dobré vylezla, pořádně se osušila a oblíkla se do noční košile, kterou jsem zde měla připravenou. Aspoň zde jsou normální a noční košile nekončí v polovině stehen. Prostě, proč by to někdo vymýšlel? To bych si rovnou mohla vzít větší košili. Zde měli asi stejný názor a noční košile končila až v polovině lýtek. Sláva tomuto hostinci.

Zalehla jsem do postele vedle Hertiy, temnotou nechala zhasnout všechny svíce a ponořila se do hlubokého spánku.

„Hej! Vstávej! Sakra ženská, jak můžeš tak dlouho spát? Vstávej!“ ječel na mě známý hlas, který jsem ale kvůli své rozespalosti nemohla rozeznat. Možná jen dobře.

„Jestli na mě ještě chvíli budeš ječet, vyříznu ti jazyk a narvu ti ho do prdele,“ hned jsem spustila výhružky směrem k neznámému s nepředstíraným vražedným tónem, přestože jsem se právě probrala. Hlavně kvůli tomu. Přetočila jsem se na břicho a hlavu skryla pod poštář.

Dotyčný ze mě strhl peřinu, čímž si podepsal rozsudek smrti. Odhodila jsem polštář na stranu a jen v noční košili jsem po něm vystartovala. Shodila jsem ho na zem, nohama ho uvěznila pod sebou, což pro mě nebylo zrovna ideální, vzhledem k tomu, že jsem neměla žádnou spodní vrstvu a jediná látka, která mě kryla, byla noční košile, a předloktí mu natiskla na krk. Samozřejmě jsem neopomněla ani vražedný pohled. Kenneth.

„Moje peřina,“ řekla jsem jednoduše a druhou rukou mu vytrhla peřinu z ruky. Od dveří se ozvalo tiché uchechtnutí, které nepochybně patřilo Vendelovi. Hezké probuzení.

Slezla jsem z Kennetha, upravila si noční košili a vydala se zpátky do postele, kde si Hertia dále v klidu pochrupkávala. Než jsem ale stihla vlézt za ní, kolem pasu se mi obmotaly 2 silné paže a zatáhly zpátky.

„Pusť mě!“ I v téhle pozici bych ho dokázala namístě zabít, ale to oni nemusí vědět.

„Ač to Vaši Výsost nijak neuspokojuje, musíme jet. A to hned, takže se oblíkni a vem si ty nejdůležitější věci. Zbytek teleportují do hradu,“ poručil mi Kenneth. Patří mezi nejdůležitější věci plášť Temného stínu, dýky, tyč a meč? Dle mého určitě.

„Za A, Výsosti si říkej Fiarovi a za B, proč sakra neteleportujou i nás?“ zavrčela jsem na něj a vymanila se z jeho sevření.

„No, celkově jsme se shodli, že bude lepší, když to tu trochu poznáš,“ ušklíbl se vítězně a já ho probodla pohledem.

„Zatímco já to tu budu poznávat, vy 2 poznáte peklo,“ ukázala jsem na oba a nejradši bych je namístě probodla. Má touha všechny zavraždit je s každým dnem větší. „A teď vypadněte, jdu se převlíct,“ poručila jsem jim, ale oba se ani nehli.

„Dle mýho to zvládneš i před náma,“ založil si ruce na hrudi Vendel. Já přešla ke skříni, vyndala spodní vstvu, černé jezdecké kalhoty, béžovou košili a svůj zelený plášť.

Poslala jsem jim vzdušný polibek doprovázený úšklebkem, než jsem zalezla do koupelny.

KŘÍŽENEC Světla a TemnotyOnde histórias criam vida. Descubra agora