KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

37. Mince a kupec

Líčení mého plánu bylo trochu složitější, ale nakonec vše pochopil a oba jsme se mohli vrátit k zábavě. Pravá zábava ale začne až pozítří. Rozhodla jsem se to uskutečnit první den Týdne hvězd, aby se do svatby stihl dát do kupy. Možná i doslova.

Teď už jsem jen popíjela tu skvělou whiskey s Hertiou a Leon a houpala se do rytmu hudby.

„Jdeme tancovat,“ rozhodla Hertia, ale hned jak vstala, kdybych ji nechytla, zřítila by se k zemi.

„Být tebou bych si to ještě rozmyslela,“ doporučila jsem jí a posadila ji zpět ke stolu.

„Vypila jsi toho nejvíc, proč jsi v pohodě?“ zeptala se Leon. Motal se jí jazyk a celkově už byla napůl mimo.

„Třetí aspekt odstraňuje alkohol a léčí mě. Někdy rychle, někdy pomalu. Jede si celkem svoje. Proto by mě ale zajímalo, jak se Hertia dokáže takhle opít. Třetí aspekt má v sobě taky.“ Mluvit o temnotě jako třetím aspektu mi přišlo rozumnější. Kdokoli nás mohl poslouchat. Ačkoli by nám to poté moc nepomohlo.

„I ve mně si jede svoje,“ odpověděla Hertia a přilila si další whiskey.

„Proč jsi tu s námi? Máš svoje místo u stolu urozených, neměla bys být u nich?“ zeptala se Leon.

„Nemám v plánu se zdržovat u svého budoucího manžela. Rozhodně ne teď a v tomhle stavu.“ Ač to na mně nebylo moc poznat, opilá jsem pořád byla. A rozhodně bych udělala něco, čeho bych potom litovala. Proto je lepší prince udržet co nejdál.

„Tak se běž aspoň bavit, nemusíš nám dělat chůvu,“ řekla Hertia, která to svým aktuálním stavem jasně vyvracela.

„Stejně nemám co jinýho dělat,“ pokrčila jsem rameny. Nic se mi dělat nechce, ale na spánek se taky nemám. Jít teď do ulic jako Temný stín by možná bylo taktický, většina stráží hlídá krále a hrad, ale bylo by to moc jednoduchý. Dělat chůvu je prostě zlatá střední cesta.

„Zábava by se ti určitě našla,“ nenápadně pokývla hlavou ke Kennethovi, který se zrovna bavil s Vendelem. Za tenhle nápad jsem ji probodla pohledem, ale kvůli mé sexuální deprivaci, která se opět začínala projevovat, jsem nad tím vážně začala uvažovat. On by se určitě nebránil a mé potřeby by to utěšilo, ale potom se v mé hlavě zase objevil princ a všechno, co by mohlo následovat. Málem zmlátil Kennetha, když nad tím jen uvažoval, co kdyby se to vážně stalo? Popravil by svýho nejlepšího kámoše? Navíc, Fiara můžu nenávidět sebevíc, ale pořád je to můj budoucí manžel a pomstu už mám naplánovanou. Když se ale nic nedozví...

Zvedla jsem se ze židle a Kennethův pohled se hned upřel na mě. Mrkla jsem na něj a vydala se ze sálu. Neunikl mi ani Fiarův pohled, který mě ale na rozdíl od Kennetha nenásledoval.

Procházela jsem chodbou a po nějaké době zmizely Kennethovy kroky za mnou. Zastavila jsem se na místě a ohlédla se za sebou. Než jsem ale něco pořádného zpozorovala, dvě ruce mě stáhly do kumbálu.

„Jak jsi to...“ nestihla jsem to doříct, protože na mě zaútočil svými rty. Nezůstávala jsem moc pozadu, rukama jsem si ho přitáhla blíž a on mě za zadek vyzvedl na jednu truhlu. Rukou mi pomalu zvedal šaty, než se otevřely dveře a my se od sebe hned odtrhli.

„Ty máš takový štěstí, že jsem tě našel zrovna já,“ zavrčel na mě Dorian, který teď stál ve dveřích.

„Jsem hotový štístko. Ale mnohem víc bych ocenila, kdyby mě nenašel nikdo,“ prskla jsem po něm. Zkazil mi večer, parchant.

„Co to sakra děláš? Nikdy jsi nebyla zrovna kvítko, ale tohle?“ zeptal se klidným hlasem.

„Ty vždycky všechno prostě musíš pokazit, že? Já jsem tady proti svojí vůli, beru si někoho, kdo mě zabil, a když si chci jeden večer užít, je to problém?“ A jestli se vůbec opováží říct, že je to moje chyba, tak Elendria přijde o mužského nástupce a Fiar o nejlepšího kamaráda. Ty dýky mám z nějakého důvodu. Možná dobře, že Kennethovy ruce nedospěly až k nim.

„Já tě chráním, Keiro. Zítra bys toho litovala a vím to moc dobře. Jsem ten jediný, kdo tě zná, a nechci, aby moje mladší sestřička měla výčitky nebo aby trpěla,“ odpověděl upřímně.

„O to jde, Doriane. Neznáš mě. Nikdo mě nezná a jenom proto, že znáš pár mých tajemství, z tebe nedělá člověka, který by mě znal. Prostě... Nemůžeš mi stát za zadkem jako nějaká chůva. Je mi sakra devatenáct, už nejsem malé dítě. Chápu, že nechceš, abych opakovala tvoje chyby nebo co já vím, ale teď je právě ta doba, kdy ty chyby dělat mám a to ty víš moc dobře. Doplatila jsem na to, ano. Varoval jsi mě, to ano. Ale jestli se mám poučit, ty chyby dělat musím,“ dokončila jsem svůj proslov o chybách, vyšla z místnosti a nejbližším stínem prošla do svého pokoje.

Svlékla jsem ze sebe ty pitomý šaty, vlasy rozpustila a vlezla si pod ledovou vodu. Nedalo se poznat, co jsou mé slzy a co voda, proto tohle bylo jediné místo, kde jsem si dovolila brečet. Neměla jsem na něj křičet. Je to můj starší bratr a chce mě jen chránit. Na druhou stranu, mám pravdu.

Celá jsem se pořádně opláchla a z obličeje smyla ta směšná líčidla. Oblékla jsem si noční košili a vrátila se do pokoje.

Překvapila mě Dorianova přítomnost. Zasekla jsem se na místě a snažila se zadržet slzy. On si toho všiml a bez jediného slova ke mně došel a obejmul mě. Až teď jsem slzám dala volný průběh.

Neměla bych brečet, nesmím brečet, jsem přece Temný stín. Bez emocí, bez zábran, nebezpečná jen od pohledu. Ne ubohá holka, která brečí svému bratrovi na rameno.

„Promiň,“ zašeptala jsem, když jsem se trochu uklidnila.

„Máš pravdu. Už jsi dospělá. Já v tobě ale pořád vidím tu malou holčičku, která potřebovala zachránit, ale já tam nebyl a ty jsi zemřela. Prostě se asi nedokážu smířit s tím, že chránit už nepotřebuješ. Jestli by někdo z nás potřeboval zachránit, byl bych to určitě já.“

Najednou se kousek za ním začalo objevovat silné světlo. Odtáhla jsem se od Doriana a ten si ho všiml také.

Ze světla vyšel majestátní bílý jelen. Pomalu došel před Doriana, který podřadně sklonil hlavu. Tohle je bůh Teorathsan. Jelen k němu sklonil svou hlavu a opřel ji o tu jeho. Z jeho parohů začaly proudit paprsky světla přímo k Dorianovi.

Když to přestalo, Dorian dopadl na zem s tetováním světla na hrudi. Chtěla jsem za ním jít, ale jelen se rázem změnil na nádherného, mladě vypadajícího hnědovlasého muže se zlatýma očima a halapartnou v ruce. Jen tohle mě donutilo se zastavit.

„Na místě bych tě zabil a potom bych to ukončil i s Hertiou,“ promluvil ke mně a celou si mě měřil pohledem. Slzy už jsem dávno setřela.

„Tak proč to neuděláš? Teď máš zrovna dobrou příležitost,“ odvětila jsem bez náznaku mého předešlého smutku. Já dokážu rychle přepnout.

„Když se na tebe kouknu takhle zblízka,“ přešel těsně přede mě, „je tě škoda. Proč se zrovna z něčeho tak krásného muselo stát něco tak hrozného?“ Nedala jsem na sobě znát své překvapení a držela bradu hrdě vztyčenou.

„Každá mince má dvě strany, pořád je to ale jedna mince. Některá má větší hodnotu, některá menší, ale pořád jsou to jen mince, které si jistých deset kupců přivlastňuje a myslí si, že jim vládne. Nebo bych možná měla říct... devět kupců?“ Může být bůh podle libosti, mé počínání to nezmění.

„Dost odvážná slova mince vůči nejmocnějšímu kupci,“ odvětil a obličejem se skoro dotýkal toho mého.

„Nejmocnější mince si tato slova může dovolit,“ odpověděla jsem rozhodně. Nejmocnější mince sice není zrovna nejlepší pojmenování, ale lepší než Krvavá nevěstka.

„Ano, to asi může,“ přiznal a zaútočil na mě rty. Normálně bych se začala bránit a dělat cokoli, abych se ho zbavila, ale zbytky alkoholu mi pořád nedovolovaly jasně myslet, a tak jsem se mu podvolila.