34. Nečekaná návštěva

1.1K 75 0
                                    

Zaplula jsem dovnitř a překvapilo mě, že tu nikde není Leon s Hertiou. To mi ale hned vysvětlil vzkaz na pelesti, který říkal: „Dochází zásoby, odešly jsme pro další.“ Samozřejmě, že chtěly chlastat. Papír jsem strhla a vyhodila do koše.

Odešla jsem do koupelny a ve vaně strávila hodnou chvíli. Možná hodina, možná 2, možná dokonce 3, ale na rukou jsem měla varhánky, na obličeji kapky potu a celá jsem byla taková vláčná.

Když jsem neochotně vylezla z vody, mokré vlasy mi ještě připomínaly tu horkou vodu a tak jsem ji musela rychle vypustit, abych se tam ještě nevrátila.

Osušila jsem se a když jsem si chtěla vzít jednu z nočních košilí, žádná ve skříni připravená nebyla. Takže jsem teda odešla do ložnice v plánu vzít si z šatny.

„To po ložnici normálně chodíš nahá?“ ozval se Fiarův hlas a já se hned zakryla nejbližší věcí, což byla menší dečka přehozená přes křeslo. Jelikož ale ani ta mě nezakryla dostatečně, otočila jsem se k němu zády a studem se na něj bála otočit. Vím jen, že stál s rukama založenýma na hrudi opřený o zeď. Jak jsem si ho nemohla všimnout?

„Neumíš aspoň klepat? Co sakra děláš v mojí komnatě zrovna teď?“ prskla jsem po něm a opravdu jen mírně natočila hlavu.

„Je to můj hrad, můžu být, kde a kdy se mi zachce,“ odvětil celkem rozumným argumentem. Odrazil se od zdi a pomalu začal kráčet ke mně, jako když se šelma plíží ke kořisti. Já jsem ta kořist a vůbec se mi to nelíbí.

„To ale neznamená, že nemůžeš aspoň zaťukat,“ prskla jsem po něm znovu, ale bylo to úplně zbytečný. To on si tu velí, já nemám žádné slovo.

„Co znamenají tvoje tetování na čele a na hrudi vím,“ pronesl ignorujíc mou předešlou poznámku, „ale co znamená to na zádech?“ něžně se dotkl mých, pořád dost citlivých, zad. Jeho dotyk mnou projel jako blesk a já celá ztuhla.

Začal opatrně obkreslovat všechny čáry v horní části zad, až mi naskočila husí kůže. Bylo to tak příjemný, že bych ho nejraději nechala pokračovat, ale pořád to je on. „Nešahej na mě,“ šeptla jsem potichu, že to musel sotva slyšet. I můj hlas mě zradil.

On ale ruku z mých zad sundal a já si potichu oddychla, i když jsem v sobě pocítila malý náznak vzteku, že jsem ho nenechala pokračovat.

„Přišel jsem ti jen říct, že zítra má otec narozeniny a místo večeře se bude konat ples pro celou Magnificentii. Zapomněl jsem ti to říct přes den,“ dostal ze sebe a otočil se k odchodu. Očividně taky dost přemýšlel nad tím, co se právě teď stalo.

„Dík za informaci,“ odpověděla jsem, na což jen kývl.

„Dobrou, Keiro,“ pronesl, než zmizel za dveřmi. Dost mě to překvapilo, ale dlouho jsem se tím nezaobírala a oblékla si noční košili. Co se to sakra před chvílí stalo?

Takže král má narozeniny 2 dny před Týdnem hvězd? Což mi teď připomíná, já si beru Fiara na konci Týdne hvězd? Vážně skvělý, je to nejposvátnější doba v roce pro všechny elfy a víly a já si zrovna v tu dobu beru Fiara. A zrovna v poslední den, kdy bude měsíc v úplňku a všechny elfy a víly, na které jeho světlo dopadne, obdaruje krásou a mládím po následující rok. Zároveň tu noc mají možnost ovládat světlo a vlasy se začnou zbarvovat do bílé. Důvod, proč jsem vždy zůstávala skryta ve stínech.

Vlezla jsem si do postele a zavřela oči, avšak spánek ne a ne přijít.

Pohled třetí osoby
Keira s Fiarem možná jsou 2 rozdílné strany jedné mince, ale pořád jsou jedna mince. Dokazuje to například i jejich vypořádávání se s emocemi a problémy pomocí alkoholu. Přesně to totiž teď oba dělali, snažili se uspat své tělo i své myšlenky na toho druhého pomocí kvalitní whiskey.

Avšak ani jednomu se to nedařilo. Mohli mít v sobě už celou láhev, ale jejich těla alkohol postupně odbourávala. Prostě nešlo byť jen přimhouřit oči.

Fiar toho měl už dost, musel ji vidět. Nehledě na to, v jakém je teď stavu a netušíc, co vlastně chce říct se líným tempem vydal ke dveřím. Když je ale na 10. pokus otevřel, stála před ním Mirabeth. Než se mu povedlo opět zavřít, už na něj vlítla a on nemohl nic dělat.

Keira znala svou úroveň, nebude se přeci nikomu doprošovat. A ani nad tím moc nepřemýšlela, v hlavě jí pořád běžela ta předchozí scéna. To ale hned zmizelo, pro její štěstí, když kvůli svým zbystřeným smyslům zaznamenala dívčí i mužské steny z komnaty nad tou svou. Co taky od Fiara mohla čekat?

Měla v plánu si dojít pro další láhev, ale v tom ji někdo zastavil. Hertia s Leonou ji tahaly do postele a kvůli Keiry momentální nezpůsobilosti se nechala vláčet. Přesto však v posteli nedokázala usnout a poslední, co si pamatovala, byla Leonina ruka a několik modře a šedě zářících znaků. Potom hned usnula.

Pohled Keiry
Probudila jsem se až k obědu a byla jsem za to více než ráda. Princi se hodlám vyhýbat, jak dlouho to jen půjde.

„Ještě že jsme přinesly ty zásoby, po tvým zajímavým večerním popíjení by nic nezbylo,“ spustila Leon, která seděla na druhé polovině mé postele.

„Je to moje pití, můžu si pít, jak se mi zlíbí,“ odvětila jsem jí a na chvíli se zapřemýšlela nad včerejškem. Ani jedna vzpomínka nebyla nějak matná, všechno jsem si dokonale pamatovala. „Co jsi to v noci udělala? Co byly ty znaky? A proč byly sakra modrý?“ zeptala jsem se a usilovně nad tím přemýšlela. Tyhle znaky znám a vím to moc dobře. Jak se ale jmenují?

„To byla magie, přesněji runy. Odstranila jsem z tebe alkohol a následně tě uspala. A co se týče tý barvy, ta se odvíjí od mého elementu,“ zodpověděla mi mé otázky, vstala z postele, postavila se vedle Hertiy a zkopírovala její založené ruce na hrudi. „A teď se ptám já, proč ses tak zlila?“ změnila tón hlasu tak rychle, že mě to po ránu až překvapilo.

„Vy taky pijete pro zábavu, proč bych nemohla i já?“ odvětila jsem tónem, který jasně naznačoval, že se o včerejšku nechci bavit. A taky jsem nechtěla, pořád jsem měla všechno jasně v hlavě a na zádech jsem pořád cítila to teplo jeho rukou.

„My nejsme budoucí královny,“ podotkla Hertia. Tak jasný, že nejsou. Tohle postavení spadlo na mě a to ještě mojí vinou.

„Ne, to máš pravdu. To nejste,“ odpověděla jsem s neznatelným náznakem smutku a odešla do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby a celkově se nějak upravila.

Když jsem se vrátila do pokoje, Leon si pro mě připravila upnuté černé šaty nad kolena. Jednoduché a pravděpodobně i pohodlné.

A pohodlné byly, ale když někdo konečně zaťukal, dozvěděla jsem se, že si dnes poobědvám ve svých komnatách. Že se musí vše připravit. Nestěžuji si.

Šaty jsem teda hned sundala a přes spodní vsrtvu hodila známý oděv z Populusu, volné kraťasy a tričko.

Chvíli nato mi donesli můj oběd a já, hodná duše, nechala něco Hertie. Určitě to nebylo kvůli tomu, že jsem to sama sníst nedokázala.

A tak začalo odpoledne plný plánování mého zjevu na oslavě a že bych ocenila, kdybych na sebe moc neupozorňovala. O tom ale silně pochybuji.

KŘÍŽENEC Světla a TemnotyKde žijí příběhy. Začni objevovat