KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

94. Moc rovna bohům

Vrhla jsem se pro papír a pero a škrabopisem načmárala vzkaz. Vzkaz o tom, že budu chvíli pryč a že oni musí udržet hradby.

Poté jsem našla zbytek své dříve bezedné moci a prošla stíny přímo k Enderijským vodopádům. K jezírku s dvěma druhy kamenů a malým vodopádem, který za sebou skrýval velký poklad.

Pomocí přírody jsem nechala vodu pode mnou zamrznout a vodopád podržela ve výši, abych se nenamočila. Síla na druhém konci jeskyně mě k sobě volala. Dotkla jsem se kamene a světlem ho rozzářila, aby mi svítil na cestu.

Procházela jsem po chladných kamenech a vyčkávala, než zahlédnu tu studánku moci. Tu nekonečnou moc v ní. Procházela jsem, než jsem k ní opravdu dorazila. Než jsem spatřila tu nekonečnou noc pod jasnou vodou. A má moc na ni reagovala. Vylezla ven a tancovala kolem, jako by nabila novou sílu.

„Že ti to trvalo," odfrkl si hlas vycházející z té tůně. Když jsem se tam podívala, spatřila jsem svůj odraz, jak se na mě šklebí.

„Tak pardon, okolnosti mě k tomu dovedly až teď," odvětila jsem.

„Budeš se muset postavit všem svým vzpomínkám. Budeš čelit tomu, kdo doopravdy jsi. Jak skočíš, nebude cesty zpět. Buď to zvládneš a přežiješ, nebo tě temnota roztrhá jako všechny ostatní," pověděl mi můj odraz tiše a temnota se okolo zakolébala.

Přemýšlela jsem, co všechno je v sázce. Když to nezvládnu, Fetorely a bohy už nic nezastaví. Já to ale zvládnu. „Proč já?" zeptala jsem se na jedinou věc, která mi neustále vrtala hlavou. „Fetorelů bylo dost. Mohla sis vybrat kohokoli z toho rodu. Proč teda já?"

„Všichni mají své démony minulosti, které je změní. Které z něčeho dobrého a jasného udělají něco zlého a odporného. Fetorelé jsou známí tím, že z nich čerpali svou moc. Ty jsi to ale, přestože se ti staly jakkoli hrůzné věci, nikdy neudělala. Skryla jsi je hluboko v sobě a svou moc vyvíjela jen pomocí vůle a tvrdého úsilí. Proto jsi mocnější než jakýkoli jiný démon, přestože nejsi ani čistokrevná. Ostatní Fetorelé své démony využili a nikdy je nenapadlo se jim postavit. Ty jsi je skryla, ale nyní jsi tady. A chceš se jim postavit," vysvětlovala temnota. „Nemohla jsem dovolit, aby mnou znovu vládl někdo jako Garad. Temnotu všichni považují jako zlo, protože se ke zlu většinou využívá, ale ty jsi s ní teď zachraňovala město. Pokud ale pořád budeš své démony skrývat, jednou sami vylezou a přimějí tě je využít. Proto se jim musíš postavit a přemoct je. Jednou provždy. Už ses dokázala postavit své smrti, postav se i těm ostatním."

Chvíli jsem jen zírala. Přemýšlela jsem nad vším. „Zbavit se monstra a stát se mocí," zamumlala jsem.

„Jen ty můžeš mít tu čest," odvětila a následně se vytratila. Zůstal zde pouze můj odraz. Má temnota se vrátila do mě a já shlížela na moc skrytou v tůni. Na zatopenou jeskyni, která se rozprostírá do prostoru už kousek pode mnou.

Tak jsem skočila.

***

Pohled třetí osoby
Lillian zrovna kráčela městem a dodávala potřebnou podporu všem vojákům, když se ozvala obří rána. Přenesla se na hradby a spatřila bohy, jak se vedle Fetorelů kření. Teorathsan stál v jejich čele.

Přišli zničit štít a všechny pobít.

Celou dobu čekali, než se Keira vyčerpá nebo zmizí. Očividně nebyli spokojení s tím, že Keira bojovala minimálně pět dní bez odpočinku. Že bránila hradby a lid za nimi. Už se těšili, jak je zničí.