KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

30. Kulečník

Otočila jsem se a vydala se zpátky do ložnice. Ať si tu jsou, ale mě nechají na pokoji.

Než jsem ale zvládla vyjít z dveří, zabouchly se mi před obličejem. Lekla jsem se, a že brutálně, ale nedala jsem to znát. S nasupeným pohledem jsem se otočila na Fiara.

„Tvoje komnaty si to můžou být, jak chtějí, ale teď tu budeš s námi,“ odůvodnil mé uvěznění v společenské místnosti.

„Omlouvám se, ale to asi nepůjde. Ve své ložnici mám rozdělanou láhev a nechci ji nechávat dlouho v osamění,“ prskla jsem po něm. S ním to ale nic nedělalo a dál si mě prohlížel. Musí na mě pořád koukat?

„Fajn, než se tady navzájem pozabíjíte, uděláme to takhle. Dáme si hru kulečníku. Když Keiro vyhraješ, dělej si, co chceš, když ale prohraješ, budeš tu s námi,“ navrhl Vendel a já ztuhla. Tohle nezní jako dobrý nápad.

„Je kravina, aby hrála sama proti třem. Budu s ní,“ přidal se do konverzace Kenneth a šibalsky se na mě usmál. Jak jinak.

„Není potřeba, neberu,“ automaticky jsem zamítla jakýkoli kulečník. Mé poslední vzpomínky, pořád dost zastřené, mi jasně říkají, že by to neskončilo dobře. A kulečník zrovna není příjemná podložka pro má záda.

„Takže už jsi klesla na mou úroveň?“ ušklíbl se vítězně a já moc dobře věděla, na co naráží. Vendel se tomu uchechtl a jediný Fiar byl mimo. Nepotřebuje vědět všechno.

„Tak fajn, ale nebudete používat žádnou magii, a když vyhraju, vypadnete,“ stanovila jsem si podmínky. Jestli chtějí hrát, fajn, ale moje komnata, moje pravidla.

„Neboj, to nehrozí,“ ušklíbl se Fiar a odešel pro tága.

„Samotný kulečník bude nuda, já bych to nějak zpestřil,“ ozval se opět Vendel. To už ale Kenneth kráčel k minibaru, který byl v bídném stavu. Brzo budou muset doplnit zásoby.

„Sakra, ženská, kolik toho vypiješ?“ zeptal se spíš pro sebe a popadl dvě whiskey a čtyři panáky.

„Co máš v plánu?“ zeptala jsem se podezíravě a celou dobu ho sledovala. Otravu alkoholem nepotřebuju, i když u mě není možná... Ale oni ji nepotřebujou.

„No, kdo shodí kouli, jako jediný nepije. Ostatní se napijou a, pro šmrnc, ten, kdo shodil kouli, se může zeptat kohokoli na nějakou otázku.“ Tento nápad se mi vůbec nelíbil. Už jen kvůli tomu, že já neumím hrát kulečník a oni v tom jsou určitě mistři.

„Zajímavý způsob výslechu,“ pokývla jsem hlavou, nepochybně totiž všechny otázky budou směřovat na mě.

„Dokud samozřejmě neodpadneš,“ vysmál se mi Fiar a hodil mi tágo, které jsem, i přes svou nepozornost, jednou rukou chytla. To ho trochu překvapilo, ale dál se tím nezaobíral.

„Zrovna ty bys neměl co říkat,“ odvětil mu Kenneth a s Vendelem se trochu uchechtl. Proč jsou pořád tak vysmátý?

Stoupla jsem si ke kulečníku a sledovala, jak Vendel rovná koule do trojúhelníku. Hrála jsem to jednou a to pod vlivem alkoholu, tohle nedopadne jinak. A ještě ze mě dostanou informace...

„Dámy mají přednost,“ pokynul mi, abych začala. S tágem v ruce jsem teda šťouchla do bílé koule a rozrazila všechny ostatní do všech stran. Pro moji smůlu, ani jedna nedopadla do důlku.

Fiar šel hned po mně a šťouchnul bílou úplně mimo. Ne proto, že by to neuměl, ale protože chtěl. Ať to byla nějaká taktika nebo to udělal jen tak, nezakryl to dobře. Možná ale i chtěl, aby to bylo tak očividné.