5. Příjemná návštěva

1.3K 72 0
                                    

„Tak už ti to vysvětlili?“ optal se Dorian, hned co jsem vešla do příbytku.

„Vysvětlili je celkem silný slovo,“ odvětila jsem mu a plácla sebou na postel. On se mému počínání musel pousmát. Tohle byla po dlouhé době chvíle, kdy jsem nevěděla, co si myslet.

„Musela jsi vědět, že se ti to jednou vymstí.“

„Ale nečekala jsem to takovým způsobem... Vzít si člověka, který se mě ze srandy s jeho přáteli několikrát pokusil zabít, a jednou se mu to i podařilo, je absurdní,“ povzdychla jsem si, přetočila jsem se na břicho a hlavu zabořila do polštáře. „A navíc mu porodit potomky,“ zamumlala jsem pohoršeně do polštáře, ale bylo mi jasné, že to díky zlepšenému sluchu slyšel.

„Jednou se s ním vyspíš. To by ti takový problém dělat nemuselo, když zlákáš kteréhokoli ožralce v Tifi, jen abys ho mohla zabít,“ slyšela jsem jeho mírné vítězné uchechnutí, které mi věnoval. Natočila jsem hlavu na něj a měl ruce založené na hrudi, vítězný úšklebek a vyčkával na mou odpověď.

„Možná občas zlákám pár ožralců, ale s žádným z nich jsem nikdy nespala. I já mám nějakou úroveň a navíc tu mám Damiana. Což mi připomíná, kde vlastně je? Normálně se nemůže dočkat mého příjezdu.“ Damian je syn kapitána stráží. Potkali jsme se při Týdnu hvězd a potom se několikrát týdně scházeli. Když jsem měla být budoucí vůdkyně, on měl být můj manžel, s čímž jsem nebyla nejspokojenější, ale aspoň na sex byl dobrej. Jak se ale ukázalo, asi to tak být nemělo, ale mnohem víc bych to ocenila. Jak se říká, vždy může být hůř.

„Včera se dozvěděl o tvém zasnoubení s Fiarem a od té doby nevylezl ze svého doupěte,“ informoval mě a já se tomu trochu udivila. To mu to tolik vadí? Pff, pochybuju.

Avšak jsem nečekala a po několika vratkých mostech jsem se dostala až před strom, který obývala jeho rodina. On měl příbytek v koruně, takže jsem se k němu bez problémů dostala.

Zaťukala jsem na dveře, ale nikdo se neozýval. Zaťukala jsem tedy znovu a hlasitěji, ale pořád nic. Fajn, nebudu to protahovat.

I přes svou vyčerpanost z používání temnoty jsem prošla stíny a objevila se v jeho příbytku. Nově zařízeném příbytku.

Všimla jsem si Damianova nečitelného výrazu, když upíral svůj pohled ke kamnům. Kamna jsou celkem riskantní, když bydlíme ve stromech, ale jsou cihlová, takže s trochou štěstí nic neshoří.

Damian byl jen v hnědých kalhotech a já neodolala pohledu na jeho vypracovanou hruď. Jeho krátce zastřižené blond vlasy měl už mírně odrostlé a padaly mu do obličeje. V tmavě modrých očích měl něco, co jsem nedokázala popsat. Spletité tetování u levého oka měl poněkud vybledlé.

„Co že ses tu tak objevila? Neslyšel jsem otvírání dveří,“ promluvil zničehonic. Ani on nevěděl o mé temnotě.

„Dveře máš zamklý. Prolezla jsem oknem,“ vymyslela jsem tu nejjednodušší výmluvu.

„Proč jsi tu?“

„Chtěla jsem tě vidět, než odjedu.“ Nevím, kdy odjedu, ale může to být už zítra, nebo také za týden.

„Těšíš se?“ mluvil pořád tím nicneříkajícím tónem. Většinou to byl spíš machýrek, ale teď ne. A to mě trochu děsilo.

„Věř, nebo ne, ale nejraději bych zůstala tady,“ opatrně jsem došla k němu a položila mu ruku na rameno. On natočil hlavu a podíval se mi do očí. „Co je?“ zeptala jsem se, když už mi to začínalo být nepříjemné.

„Jen... Nezapomeň na mě. Ať už bude Fiar jakýkoli, na mě nezapomeň,“ pronesl tichou prosbu od srdce a já se mírně pousmála.

„Na tebe by se dalo těžko zapomenout,“ sehnula jsem se k němu a své rty přitiskla na ty jeho. Vůbec se nebránil, naopak vstal a za mé pozadí si mě vyšvihl kolem pasu.

Jednou rukou jsem ho držela na týlu a druhou jsem měla zaklesnutou v jeho vlasech. Když jsem trochu zatahala, vypustil tiché hrdelní zavrčení, z kterého mi přejel slastný mráz po zádech. Ušklíbla jsem se do jeho úst.

Mírně jsem zavlnila boky, svým středem jsem se otírala o jeho mužství. Damian poznal, že nyní opravdu nemám náladu na zbytečné protahování, zavrčel, a zatímco mě nepřestával vášnivě líbat, položil mě na postel.

Rty se přesunul k hraně mojí čelisti a po té se dostal až k mému uchu, kde zašeptal: „Tohle mi chybělo.“ Kousl mě do ušního lalůčku a já potichu vzdychla. Děsilo mě, jak dobře už věděl, co na mě platilo.

Letmými polibky se přesunul k mému krku, k dekoltu a já mu pomohla sundat mi košili. Jednou rukou strhl i kus látky, která obepínala mé poprsí, a právě to mi začal laskat. Prsty po něm kroužil a já se celá osypala, když se k nim přesunul i rty a pomalu se jimi začal otírat o bradavky. Tentokrát jsem trochu zavrčela já a on mé zavrčení jasně pochopil.

Poměrně rychle sundal jak mně, tak i sobě kalhoty a své skvěle vyvinuté mužství do mě pomalu zasunul. Bylo to jako slastiplné mučení a on to moc dobře věděl. Věděl, že chci víc.

Nenechal mě trpět dlouho a zvyšoval na rychlosti. Nehty jsem mu zarývala do zad s každým přírazem, div mu netekla krev. Vzrušením jsem pomalu nemohla dýchat, v zádech jsem se prohýbala a cítila, že už brzo budu. Neuniklo mi, že i Damian se tomu blížil.

Vrcholu jsme dosáhli oba naráz a on se svalil vedle mě. Mohl být jakýkoli, ale při sexu byl dokonalý.

„Jak to bez tebe v Magiu vydržím?“ zeptala jsem se ho, když jsem zklidnila svůj dech.

„Dle mýho si tam najdeš jinou zábavu,“ odvětil mi s lišáckým úšklebkem a hlavu natočil mým směrem.

„To těžko. Pro nikoho jiného u sebe nemám místo.“ On se pousmál a své rty opět přiložil na mé.

Jednou rukou přejel po mém podbřišku níž a prsty mě začal dráždit. Dvěma do mě vniknul a já se opět prohnula v zádech. Zatímco prsty pomalu pohyboval, palcem dráždil můj klitoris a já mu sténala do rtů, což mu dělalo příšernou radost.

Když jsem i podruhé dosáhla slastiplného vyvrcholení, což se v jeho přítomnosti stávalo dost snadno, převrhla jsem ho vedle sebe a posadila se na jeho ptáka. Už jen to v něm probudilo vlnu uspokojení.

Pomalu jsem se začala pohybovat v bocích a on své ruce držel na mém pase. Zrychlovala jsem na tempu a netrvalo dlouho, než jsme oba opět dosáhli toho úchvatného vrcholu.

V přírodní sprše skryté za zástěnou jsme si to rozdali ještě jednou, než jsme se konečně svalili do postele.

Potom si mě jen přitáhl zády k sobě a ruku ze mě nespouštěl. Přetáhl přes nás deku a políbil mě do vlasů. „Chyběla jsi mi. Dobrou noc,“ zašeptal a já se natiskla blíže k němu.

„Dobrou.“

KŘÍŽENEC Světla a TemnotyKde žijí příběhy. Začni objevovat