Křehká jako sklo

2. Měla jsem utéct dřív

Terka si zablila nohy do deky, protože se do ní dala zima. Bylo sice léto a červenec byl teplý, ale jí při vzpomínkách na minulost pořád byla zima. Dnes v noci si zase vzpomněla na den, kdy jí táta našel doma. Po škole se rozhodla zkusit štěstí a odleja do Brna. Při škole pracovala v jedné pražské firmě a ta otevřela novou pobočku, takže si zabalila a s požehnáním rodičů odjela. Bylo jí dvacet a myslela si, že všechno zvládne. Vlastně to tak ze začátku bylo a to jí nepřipravilo na to co mělo přijít. Měla malou garsonku poblíž práce a užívala si život. Jenže pak potkala díky práci jeho, na první pohled šarmantního muže, který jí ze života udělal peklo. První měsíce s ním byli jako pohádka a ona se cítala tak šťastná. Vyprávěla rodičům jak chodí do kina, na koncerty, nebo do restaurací a jaký je Filip úžasný. Tehdy to neviděla a až mnohem později jí Richard vysvětlil, že už tehdy byla obětí domácího násilí. Jenže to psychické není vidět, nejsou po něm modřiny ani podlitiny. Zůstanou jen jizvy na duši a pocit méněcennosti, který se střídá s pocitem úplného selhání. Nejezdila za rodiči často, protože měla moc práce v týdnu a o víkendu byli spolu. Její rodiče ho viděli celkem třikrát a tátovi se nezdál od začátku, ale ona byla šťastná a tak mlčel.

Mockrát si představovala jak by její život vypadal, kdyby brala jeho rady vážně a Filipa včas opustila. Jenže on s ní manipuloval a nakonec z ní udělal jeho loutku. Dělala všechno pro něj a už neměla ani vlastní život. Pak otěhotněla a tam nastal zlom hlavně pro ní. Strašně se těšila a hormony jí neumožnily vidět co měla. Rodiče byli nadšení z té novinky a máma za ní několikrát byla v Brně. Jediné co jí děsilo bylo jak začal být Filip výbušný. Měl výkyvy nálad a ona nechápala co se děje. Čím dál víc jí izolovat doma a ona se začala podřizovat roli ženy v domácnosti. Neměla tušení jak moc zlé to ještě bude. Párkrát jí bolestivě chytil za ruku a ona pak měla modřiny, jenže vždycky se omluvil a přinesl květiny. Od té doby byla na růže vysloveně alergická. Pak přišel osudný pátek večer a ona měla druhý den jet k rodičům, ale Filip přišel a začal jí nadávat a vyhazovat věci z tašky kterou si zabalila. Tehdy na ni vztáhl ruku, snažila se bránit, snažila se chránit si bříško. Byla na začátku šestého měsíce a měla strach o miminko. Mlátil jí hlava nehlava a pak měla okno. Pravděpodobně byla chvíli v bezvědomí a nevnímala tak co se dělo. Později to všechno zjistila z tátova vyprávění.

Ten jí řekl, že od ní dostali zprávu, že se necítí dobře a tak návštěvu odloží. Taky ve zprávě bylo, že teď má moc práce se zařizováním pokojíčku. To byla velká lež, protože Filip to zařizovat nechtěl a pořád to odkládal. Naštěstí policejní instinkt zafungoval na výbornou a táta se vydal přímo do Brna. Ona se probrala a zjistila, že jí všechno bolí a je v obličeji od krve. Snažila se dostat ke dveřím, ale ty byli zamčené a klíče tu taky nebyli. Telefon nenašla a tak nevěděla co má dělat. Seděla zhroucená v předsíni několik minut, když se ozval klíč v zámku a ona se vyděsila. Naštěstí ve dveřích byl táta, který měl rezervní klíče o kterých Filip neviděl. Okamžitě zavolal sanitku a policii. Strávila pár dní v nemocnici a pak ji rodiče odvezli k nim domů. Byla zničená a ochromená strachem. Bála se, že jí Filip najde a znovu ji ublíží a nebo hůř táta si to s ním vyřídí a tím se ohrozí. Jenže nic z toho se naštěstí nestalo, protože Filip skončil v base. Sebrali ho za rvačku v hospodě a tím zjistili, že už na něj je vydán zatykač za napadení. Nakonec dostal sedm let a ona si mohla oddechnout. Musela se hodně šetřit a i tak se Anička narodila o pár týdnů dřív. V kolonce otec v rodném listu bylo prázdné místo. Neměla chuť uvést otce a naštěstí na to nikdo nenaléhal. Filipovi rodiče sice zkoušeli nátlakem zajistit, aby to udělala a oni mohli dítě vídat, ale nepolevila. Vyhrožoval i soudem, ale pak zmizeli jakmile se u soudu dozvěděli co jejich syn udělal.

Venku začalo svítat a tak šla připravovat snídani. Anička měla ráda palačinky a tak je k snídani udělá. Musí nechat minulost být a soustředit se teď na současnost. Měla jsem tehdy utéct dřív a možná by to zvládla všechno líp. Proč to na začátku těhotenství jen nevnímala. Richard jí říkal, že se tím nemá trápit, ale bylo to tak těžké. V týdnu si s ním domluvila další schůzku a byla ráda, že souhlasil. Taky přemýšlela, že by měla s mamkou začít plánovat jak a kdy koupí všechny věci do první třídy. Rodiče ji nabídli, že všechno zaplatí, ale ona to nechtěla, měla by z toho výčitky. Teď měla opravdu slušný plat a tak to všechno zvládne. Navíc tady bydlela zadarmo, což původně nechtěla, ale Sid jí řekla ať to neřeší. Musí se postavit na vlastní nohy. Sice bude mít rodiče blízko, ale to jí pomůže hlavně s péčí o dceru, ale o všechno ostatní se musí zvládnout postarat sama. Zaslechla otvírání dveří a za chvilku už byla Anička tady a hned ji objala. "Mami, jé palačinky ty jsi úžasná. Krásně to voní." "Říkala jsem si, že si uděláme fajn ráno a máme čerstvé ovoce od Julie." "Ja vím jahody a maliny, pomáhala jsem je sbírat. Julie je úžasná, mám ji moc ráda." "Já vím broučku a co by jsi dneska chtěla dělat?" "Můžeme se jít projít k rybníkům a pak si tam udělat piknik?" Terka se na dceru usmála. "To zní jako skvělý plán."