Křehká jako sklo

44. Kde budeme žít

Břéťa věděl, že tohle je skutečné štěstí. Takové jaké viděl u přátel a jaké teď konečně zažíval i on sám. Užíval si líbat Terezku a nakonec se obyčejné líbání změnilo v nežnosti. Terezka si užívala jak je Břéťa pozorný a jak moc jí dává možnost řídit jejich intimní vztah. Nakonec se nechala v náručí odnést do ložnice a zažila další úžasné milování. Bylo vášnivější než včera, protože se nebála a Břéťa už věděl co se jí opravdu líbí. Teď jí objímal kolem pasu a ona ležela na boku s nohou přehozenou přej jeho stehno. Břéťa se díval jak postupně u Terky vyprchavá vášeň a vrací se zpátky do reality. Upřímně nepočítal s tím, že by se takhle odpoledne milovali, ale Terka byla tak úžasná. Konečně to všechno pochopila a její tělo přesvědčilo její hlavu, že i tahle stránka vztahu může být úžasná. "Jsi tak nádherná a úžasná." Terka se usmála a dala mu pusu. Pořád ještě trošku bojovala se studem a tím, že Břéťa byl opravdu hodně pozorný milenec. Nikdy tohle nezažila a tak jí to pořád trošku šokovalo. "Úplně vidím jak ti to v té tvé blonďaté hlavičce šrotuje. Co se děje miláčku?" "Já víš, jen je toho tolik. Jsem šťastná a opravdu hodně. Jen je to tolik nových věcí a pocitů. Pamatuju si na jeden rozhovor se Sid a Lenkou a nějak teď víc chápu co tím vším myslely."

Břéťa se usmál a celkem jasné věděl o čem Terka mluví. Občasné dvojsmyslné poznámky Petra nebo Adama byly vseříkající. Ani jeden nebyl z těch mužů, kteří by otevřeně mluvili o svém soukromí, ale bylo jasné jak to oba mají. Terka takový vztah nikdy nezažila a tak to pro ni bylo všechno hodně nové. Její bývalý byl sobec, který uspokojil sebe a navíc i přes její odpor. Teď zažívala to jak by vztah měl vypadat a on byl vlastně dost vděčný, že se dokáže dostatečně ovládat a poskytnout jí veškerou rozkoš, kterou si zaslouží. "Myslím si, že chápu jak to myslíš. Víš moje láska k tobě je to co mi ukazuje cestu a hlavně chci, aby jsi si naše milování užívala i ty. Tak to totiž má být a takový je skutečný láskyplný vztah." "Věděla jsem, že to před tím bylo špatné, ale až teď vím jak moc. Hlavně po emocionální stránce a nějak se to ještě trochu snažím zpracovat. Hlavně musíš vědět, že jsem šťastná a miluju tě." Břéťa se usmál a políbil jí. "Chceš si jít dát sprchu? Já půjdu samozřejmě vedle." Terka se usmála a věděla, že díky tomu jak je Břéťa pozorný si bude každý den jistější a jistější. "Já půjdu a doufám, že ty půjdeš se mnou." Terka si všimla jak se Břéťa krásně usmál a pak jí v náručí odnesl do koupelny.

Terka si užívala příjemné odpoledne a taky jen ještě napsala Sid, že je všechno úžasné a jak moc je šťastná. Bylo pro ni důležité, aby to věděla ona i všichni co jí a Břéťovi pomáhali. Seděla teď na pohovce a sledovala Břéťu, který jim šel do mrazáku pro zmrzlinu na kterou dostali chuť. Přinesl jí v jedné misce se dvěma lžičkami a sedl si vedle ní. "Stejně je tohle nejlepší dezert. Máma sice výborně peče a já si to užívám, ale stejně mám nejradši zmrzlinu." "S tím musím jen souhlasit. Víš chtěla jsem s tebou mluvit o tom o čem už jsme mluvili. Hlavní otázka teď tedy je, kde budeme žít. Já si sem stoprocentně jistá tím, že tě miluju a chci s tebou být. Taky jsem si jistá tím jak bude regivat Anička. Ona tě má ráda a vždycky si přála abych nebyla sama." Břéťa pohladil Terku po tváři a dal jí pusu. "Jsi báječná a vím jistě, že spolu budeme moc šťastní. Pokud by jsi s tím souhlasila tak bych se domluvil s Adamem a přes toho jeho kamaráda architekta zkusili něco vymyslet. Pak by jsi se na to podívala a řekla co by jsi ráda jinak, nebo jestli by to tak mohlo zůstat. Zatím bychom to nějak řešili tím být tady dokud to půjde a být u tebe v bytě. Předpokládám, že Aničce to pořád chceš říct na její narozeniny?" "Ráda bych, ale zároveň bych asi byla ráda, aby to vážně naši věděli co nejdřív."

Břéťa pozorně poslouchal a pak ho napadla bezva věc. "Myslím si, že když tu budou všichni v pondělí tak bychom jim to mohli říct. Jsem si jistý, že by si Sid s Lenkou mohli vzít Aničku na noc do vily, aby dělala Lucce společnost a bude to mít jako dobrodružství s přespáním?" Terka se usmála a skočila mu kolem krku a dala mu pořádnou pusu. "Jsi génius a pravda je taková, že my tak budeme mít čas a prostor to našim říct. Jak vlastně myslíš, že bude reagovat tvoje máma?" Terka sledovala jak se Břéťa začal smát. "Nechci tě děsit, ale ta bude asi skákat do stropu radostí. Tak nějak čekám na stejnou reakci i u tvojí mámy." "Vlastně máš asi pravdu, táta ten to vezme nejvíc v klidu, ale máma asi bude hodně emotivní." "Tak a teď mám takový nápad, co kdybych vytáhli obyvatele vily zítra někam na oběd nebo na večeři? Nebo možná už dneska na večeři?" "Já Sid zavolám a uvidíme jak budou mít čas. Vím, že má o víkendu volno." Břéťa sledoval jak Terka vytočila Sid a ta hovor přijala skoro okamžitě. "Ahoj jsem ráda, že voláš sama, protože jsem tě nechtěla rušit." "Nic by se nestalo Sid. Víš napadlo nás jestli by jste neměli všichni chuť se sejít na jídlo. Dneska, nebo zítra." "To zní skvěle a protože dneska mají na starost vaření doma muži, Raul přinesl čerstvé ryby, tak je tu opravdu hodně jídla. Takže doporučuji si vzít něco na sebe a do hodiny dorazit." Terka už jen nevěřícně zírala na telefon, který Sid položila po poslední větě, při které se smála jak malá. "No radši to nekomentuju, ale Sid je prostě nejlepší." "Souhlasím a jsem ráda, že k nim pojedeme." Břéťa si přitáhl Terku do náručí a věděl, že teď už bude opravdu jen dobře.