Křehká jako sklo

57. Nečekala jsem to

Břéťa předal Aničku do péče babičky a vyšel k sobě nahoru. Byt byl v půlce předělený plachtou, aby se tu jakž takž dalo být. Měl tu mikrovlnku, konvici a plotýnku. Došel do ložnice a pak si šel dát sprchu, protože za hodinu musel do práce. Naštěstí ten výlet s Aničkou mu dneska trochu pomohl. Pořád uvažoval jak ještě zkusit s Terezkou promluvit o tom co se stalo. Chápal jak složité to pro ni je, ale zároveň se cítil trochu zraněný tím, že mu nevěřila. Možná to všechno bylo zapříčiněno i tím vášnivým milováním v týdnu? Teď nic z toho nevěděl a byl zmatený, takže jen tak seděl na posteli a zíral do zdi. Terka vešla rychle k Břéťovi do bytu a našla ho jak sedí na posteli a nevnímal ani to, že přišla. Došlo jí sice, že pochopil proč s ním teď nechtěla být v noci, ale v práci jí taky s hrůzou došlo jak se ho asi muselo dotknout její chování. Sedla si k němu a teprve tehdy ji zaregistroval. "Omlouvám se, strašně moc mě to všechno mrzí. Já ti věřím dokonce víc než sobě a nedošlo mi..." Břéťa jí objal a nechal ji zase mu plakat v náručí. "Miláčku to nic, nic se neděje. Věděli jsme, že to nebude snadné." "Máš se mnou jen trápení." "Miluju tě a nic víc není důležité." Terka se mu schovala v náručí a byla ráda, že je tu s ním.

Břéťa nechal Terku, aby se mu v náručí uklidnila. Za chvilku zvedla hlavu a on viděl v jejich očích bolest. "Tohle jsem nechtěla, přesně tohohle jsem se od začátku bála, že ti ublížím. Nedošlo mi, že se budeš cítit zraněný a hlavně si myslet, že ti nevěřím. Já si to uvědomila až v práci a až tam mi došlo co jsem ti udělala. Nechci ti ubližovat, nemám na to právo. Měla jsem ti to říct, měla jsem..." Břéťa jí položil prst na rty, aby ji umlčel. Bylo mu jí tak líto, protože ano ranilo ho, že mu nevěřila, ale ona tím teď trpěla mnohem víc než on. "Miláčku no tak, to nic jsem tady a miluju tě. Neříkám, že mě to neranilo, protože ano, ale hlavně jsem nechápal co se stalo. Pak jsem to sice zjistil, ale nedokázal jsem se smířit s tím, že by jsi mi po tom všem nevěřila. Bál jsem se, že za to může i to naše poslední milování, prostě že jsi na to nebyla ještě připravená." "Tak to nebylo a hlavně to já to chtěla a bylo to úžasné, ale pak druhý den ráno mi došlo, že kdybych s tebou byla večer tak by jsi třeba... Hrozně moc mě to mrzí, nevím jak mě byť jen mohlo napadnout, že by jsi chtěl...." Břéťa sledoval jak se Terka znovu rozplakala.

Po pár dalších minutách se Terka zvládla na Břéťu zase podívat. Je tak hloupá, ublížila mu. Po všech těch dnech a týdnech kdy na ni čekal a dával jí tolik času a něhy se teď ona zachovala jako husa. Vůbec jí to nedošlo, prostě ji ochromil strach z minulosti a ona neviděla jasně. "Terezko já vím, že se bojíš, ale jsme na to dva. Jen se mnou prosím mluv. Klidně můžu spát zítra v pracovně, ale chtěl bych tě mít tady. Nechci tě nutit do ničeho, ale prosím věř mi, že nikdy neudělám..." Terka se natáhla a umlčela ho polibkem. "Já vím, protože to tak bylo celou dobu a mě tak mrzí, že teď jsem se nechala ochromit strachem z minulosti a nesoustředila se na přítomnost. Nemusíš spát v pracovně, chci být s tebou a vážně mě to všechno mrzí. Doufala jsem, že je všechno už pryč a tohle mě zasáhlo tak nepřipravenou." "Musíme tomu dát víc času, ty si musíš dát víc času. Mluv se Sid pokud ti to pomáhá, můžeš zavolat Richarda, nebo zkus mluvit se mnou. Vím dobře, že jsou věci které mi možná nikdy neřekneš a já to plně akceptuji. Miluju tě strašně moc." "Taky tě miluju a ještě jednou se omlouvám." Břéťa jí objal a litoval, že jí nemůže nějak víc pomoct. Snad nakonec tohle všechno zvládnou, ale prostě to ještě bude chtít čas.

Později musel Břéťa do práce a Terka si šla sednout na terasu. Bylo tady tak příjemně a hlavně tu byl božský klid. Její mysl se potýkala s tím co se stalo a ona se snažila uklidnit. Opravdu Břéťovi ublížila a nejhorší bylo, že ne tím čím si myslela, že by se to mohlo stát. Dřív se bála, že nedokáže čekat až bude připravená na jejich intimní sblížení, ale teď mu ublížila nedůvěrou. Po tom všem co pro ni byl ochotný obětovat a jak moc se musel celou dobu držet zpátky mu ublížila tím, že mu nevěřila. Sakra tam moc to pokazila a on se sice nezlobil, ale viděla jak ho to zasáhlo. Jejich poslední milování ji bylo jasným signálem jak moc se celou dobu musel držet zpátky a pořád to asi i tak trochu dělal. Musí si ujasnit jak důležité je mu tyhle svoje pocity říkat. On není jako Filip on chce vědět co se v jejím nitru děje, chce jí pomoct ty starosti sdílet. Snad si to všechno vysvětlili a ona za to byla moc vděčná. Zaslechla hlasy a za chvíli i Aničky smích. "Mami ty už jsi doma to je moc fajn. K večeři budou palačinky." "Páni vězně tak to se moc těším a doufám, že pomáháš a nezlobíš." "Neboj se, protože je moc hodná, tak šup pojď mi pomoct a nech maminku odpočívat." Terka se na svoji mámu usmála a pak osaměla s Julií, která si k ní došla sednout.