Křehká jako sklo

56. Rybářský výlet

Raul seděl na terase a pozoroval Břéťu s Aničkou jak sedí u rybníku a výborně se baví. Včera mu Břéťa volal a domluvili se, že ji sem dneska vezme. Bylo úžasné jak k němu ta malá tíhla, ale děti prostě vycítí kdo je dobrý a kdo ne. Zamilovala si ho a to ještě nevěděla nic o vztahu svojí mámy přímo s Břéťou. Příští sobotu tu bude slavit narozeniny a všichni se na to moc těšili. Podle zpráv ze Šumavy se i holky a Lucka úspěšně sžívaly a užívaly si společný čas. Buď jen lenošily nebo jezdily na výlety. O sám si uvědomil jak moc je teď spokojený, kdo by to byl jen ještě loni na jaře řekl. Všechno se obrátilo k lepšímu příchodem Sid a pak se život začal ubírat u nich všech šťastnější cestou. Lenka a Petr plánovali na půlku září svatbu a to ho těšilo opravdu moc. Mluvil o tom i s Adamem a oba byli z té zprávy nadšení. Teď se zadíval k rybníku, protože Anička zrovna s Břéťovou pomocí tahala ven rybu. Měla takovou tu klasickou dětskou radost a bylo to úžasné. Od září začne chodit k němu do kroužku a tak si jí tady bude moc užívat ještě víc. Byla takové malé sluníčko, které každému prozářilo den. No život jim všem teď dopřává náhradu za minulé roky a je to moc fajn.

Břéťa si užíval dopoledne s Aničkou. Domluvil se s Terkou, že jí sem dneska vezme a užijí si fajn den. Jeho máma s Blankou se vrhly na poslední plány ohledně nákupu rostlin do nové připravené zahrady. Máma byla nadšená, že má všechno hotové a můžou pak už jen sázet. Taky se rozhodla nechat pokácet dvě staré jabloně vzadu v zahradě, které už málo plodily. Vznikl tím moc hezky velký prostor kam se přesune ohniště z původního místa. On sám teď byl taky moc spokojený, ale zároveň zmatený, protože to vášnivé vzplanutí mezi ním a Terkou bylo naprosto úžasné. Od té doby spolu pár dní nebyli přes noc, protože si užívala Aničku a navíc jak pochopil s ním nechtěla být při svých dnech. Bylo to něco čemu nerozuměl, protože to bylo něco přirozeného a on by jí býval jen rád držel v náručí nebo si jen užíval její přítomnost. Bál se dokonce, že toho na ni bylo moc a stáhla se, ale zase jinak se chovala jako vždycky. Včera měl noční a neřešil to, ale trápilo ho to. Byl dokonce odhodlaný to s ní dneska zkusit vyřešit, protože nechtěl, aby se trápila. Nakonec mu odpověď dala Sid už včera večer, protože se jí Terka svěřila a sama nevěděla jak mu to má říct.

Úplně obyčejně se bála, že by chtěl víc než by byla ochotná mu dát. Ten mizerný zmetek jí nutil s ním spát i když měla své dny a vadilo jí to. Dneska ráno s ní o tom mluvil a nakonec mu plakala v náručí, protože se styděla, že s ním o tom nedokázala mluvit. Naštěstí na Sid bylo spolehnutí a on byl rád, že tohle jsou věci se kterými se jí Terka může svěřit. Prostě žila v temnotě s strachu moc dlouho a tohle byly ty chvíle kdy minulost vyplula na povrch. Zadíval se na Aničku vedle něj jak soustředěně sleduje prut. Před chvilkou vytáhla krásnou rybu a byla tak nadšená. "Až budeš mít hlad tak se půjdeme najíst ano?" "Dobře, ale ještě ho nemám ty buchty ke svačině od babičky byly moc dobré." "S tím úplně souhlasím, mám buchty taky moc rád. Jak se těšíš na oslavu narozenin?" "Moc se těším, protože máma mi slíbila dort s kytičkama." "Tak to jsem si jistý, že jich tam bude opravdu hodně." Později seděli u Raula a užívali si jeho vaření. Vytáhl se rybími špízy a opékánými brambory na grilu. Raul vůbec moc rád a dobře vařil. Anička teď odběhla s míčem kousek od nich, ale jen tak daleko, aby na ni viděli.

"Vypadá tady tak moc spokojeně. Jinak pruty a výbava už přišli, takže si jen pak musíš říct co s tím." "Děkuju ti, poprosím pak mámu, aby to zabalila, protože já takovým věcem nerozumím." Raul se zasmál. "To chápu já buď požádal vždycky Lenku, nebo balicí službu. Teď můžu poprosit i Sid a je to všechno tak nějak snazší." Břéťa se na něj usmál a opravdu hodně ho chápal. Později vezl Aničku domů a opravdu hodně si to užíval. "Půjdeš se mnou a dědou zase na ryby?" "Pokud budu mít volno tak půjdu moc rád a třeba přemluvíme i maminku, aby šla s námi." "Mámu to nebaví, ale je ráda, že mě ano a mě to vážně moc baví." "Každý máme svoje vlastní koníčky a věci co se nám líbí. Tak to prostě je a ty si třeba taky najdeš nějaký další koníček až budeš chodit do školy." "Já se do školy moc těším a teta Jitka říkala, že tam mají keramický kroužek. Víš Lucka na něj taky bude chodit." "Tak to řekni mámě, nebo babičce a určitě ti to zařídí." Břéťa si všiml jak se na něj Anička usmála a byl moc rád jak to celé dopadlo. Nakonec dojeli domů a on přemýšlel jak se mu dneska večer nechce do práce. Musel odejít docela brzo a tak nestihne Terku, která je teď ještě v práci. Zaparkoval v garáži a Anička mu pomohla vyndat jeho věci a uložit je na místo. Byla tak úžasná a on byl šťastný, že s ní může trávit čas.