Křehká jako sklo

63. Babička k narozeninám

Terka se dívala před sebe na prostranství u Raulova domu a byla nadšená. Balónků tu bylo nespočet a u stanu z nich byla krásná slavnostní brána. Byla tak nadšená a otočila se na dceru, která radostně poskakovala v sedačce a už chtěla vystoupit. Břéťa zaparkoval na vyhrazeném místě a pak už jen s úsměvem sledoval jak se Anička rychle odpoutala a začala vystupovat. Terka se na něj usmála a rychle ji u auta doběhla. Nakonec ruku v ruce kráčely k ostatním a on je rychlým krokem taky následoval. Aničku všichni objímali a pak jí společně zazpívali všechno nejlepší. Bylo to všechno tak úžasné a on u jejich prarodičů a svojí mámy zahlédl i slzy. Prostě krásný den na oslavu narozenin v přítomnosti rodiny a přátel. Nakonec sledoval jak Sid a Lenka přinesly dort s hořícími svíčkami a Anička se na ně chvíli jen dívala. Pak zavřela oči a sfoukla je, zatímco jí Terezka držela v objetí. "Krásné narozeniny miláčku, doufám že jsi si si něco přála a snad se ti to vyplní." "To nevím mami, ale moc bych si přála, aby se mi to splnilo." Břéťa si všiml jak se na něj Terka usmála, protože oba měli dost jasnou představu co si mohla Anička přát. Nakonec se máma s Blankou pustily do krájení dortu a taky tu bylo vevnitř jídlo. Oslava mohla začít a on se moc těšil, až si za chvilku Anička rozbalí dárky.

Terka se dívala jak dcera postupně rozbaluje dárky a byla nadšená nejen z kola, ale i z rybářského náčiní. Jakmile zjistila, že je od Břéťi tak mu skočila kolem krku, až ho málem porazila. "Moc děkuju já si ho moc přála, ale děda říkal, že mám na něj ještě čas." "Budeš teď chodit k Raulovi do kroužku a tak ho potřebuješ a děda s tím souhlasil. Doufám jen, že se ti líbí." "Moc se mi líbí, mám tě ráda." Terka musela zahnat slzy když je pozorovala a aby to měla ještě těžší tak dala Anička Břéťovi pusu na tvář. Sid jí položila ruku na rameno a usmála se na ni. Pak už byl čas her a Anička hned zkoušela nové kolo v čemž ji Lucka pomáhala. Ty dvě se hodně sblížily a Terka za to byla opravdu ráda. Prostě to pomáhalo jim oběma. Teď byl taky čas na první část dárku o kterém Anička zatím nevěděla. Zadívala se na Julii jak Aničku povzbuzuje v jízdě a ona se na ni usmála. Prostě klasická babička, která miluje a je podporou. Nakonec Anička zase odložila kolo a došla si pro další řízek s tím, že má hlad. Nebylo divu, protože tu s Luckou létaly sem a tam.

Sedla si s ní na chvilku stranou na terasu u domu. "Mami tohle je tak úžasné a moc děkuju, myslíš si, že je šťastná i děda a babičky..." Terka si všimla jak se dcera zarazila, protože jí došlo co řekla. Prostě Julii už jako babičku brala. "Promiň mami já vím, že jsi říkala, že se jí musíš zeptat." "Miláčku a ty by jsi chtěla, aby byla Julie tvoje babička?" "Moc bych to chtěla ona mě má ráda a má ráda i tebe. Břéťa mě má taky rád." Terka se usmála té úžasně čisté dětské logice. Prostě to cítila a to bylo to nejdůležitější. "Myslím si, že Julie bude moc ráda, když jí budeš říkat babičko. Taky by tě třeba až budeš chodit do školy mohla vyzvedávat co ty na to?" Odpovědí jí bylo to, že ji dcera skočila kolem krku. Břéťa sledoval Terku s Aničkou a věděl, že řeší jeho mámu. On sám si zatím užíval to jak byla malá nadšená z dárku. Teď si všiml jak jdou obě spolu k mámě, která stála kousek od něj s Raulem. "Promiň, že tě rušíme, ale Anička by ti chtěla něco říct." Julie se bavila s Raulem, když se u nich objevila Terezka s Aničkou a pohled na syna jí prozradil, že se jí teď splní velké přání. Sedla si na bobek, aby na Aničku lépe viděla. "Dobře já poslouchám, co by jsi mi chtěla říct miláčku." "Maminka říkala, že by ti to nevadilo. Mohla bych ti říkat babi?" Julie se usmála a Aničku objala. "Budu moc pyšná, když mi tak budeš říkat zlatíčko."

Terka sledovala ty dvě a byla naprosto šťastná. Setřela si zbloudilou slzu a věděla, že ještě jí další slzy asi čekají až malé řeknou, že jsou s Břéťou spolu. Teď se dívala jak se Anička a Julie objímají. Přidali se teď k nim i její rodiče. "Tak vidíš jak se nám to krásně podařilo. Máš úžasný dárek kterým je babička k narozeninám." "Já vím dědo a jsem moc ráda. Mám tebe, babičku a další babičku. To jsem si ani u svíček nepřála, víš tam jsem měla trochu jiné přání." Marek se podíval na dceru a Břéťu který jí nenápadně hladil rukou po zádech. "Tak třeba se ti dneska splní i to přání co jsi měla. Teď bych si, ale dal ještě kousek dortu co ty?" "Babičky by si taky určitě daly další dort." Břéťa sledoval jak všichni odchází ke stanu pro další dort a on zatáhl Terku za stan, aby na ně Anička neviděla. "To šlo skvěle a máma je tak dojatá." "Je to vidět a myslím si, že bude ještě víc. Vím přesně co si Anička přála a jsem tak šťastná, že jí to můžu splnit. Ona tě má moc ráda." "Já ji taky, je úžasná jako její máma. Miluju tě." "Já tě taky miluju a teď bude čas to říct i Aničce." Břéťa se usmál a ještě Terku políbil než se vydají vstříc rozhovoru, který změní další běh věcí. Opravdu doufal, že Anička bude nadšená.