Křehká jako sklo

22. Je to kluk

Ve vile bylo i půl jedenácté večer dost rušno. Sid vařila další konvici kávy a stála opřená o pult v kuchyni s Alenou. "Jak jste na tom s Luckou?" "Teď je to moc fajn i díky tomu, že jsme se mohly vidět. Sid ona je tak úžasná holky, nechápu proč se o ní její máma nestará. Petra je podle vyprávění úplný protipól Jitky a chová se naprosto nezodpovědně." "Víš dobře, že já jsem živým důkazem jak rozdílní můžou být sourozenci a taky jak velkou roli jako u mě hráli rodiče." "Jo máš asi pravdu, nějak bych jí ráda víc pomohla, ale nemůžeme. My se s Jitkou máme tak dobře a ona nosí věci než se jí úplně zničí a máma jí odmítá nové koupit. Hlavně, že sobě kupuje všechno. Nevím co s tím a tak moc mě mrzí, že se Jitka kvůli tomu trápí." "Kéž by se dalo něco dělat, ale pokud ani úřady nic neudělali tak je to holt na houby. Možná zkusit OSPOD tady, víš jen se nezávazně zeptat. Julie tam snad někoho zná tak to zkus přes ní než odjedou na Šumavu." "To zní jako dobrý nápad, ale myslím si, že se nedá nic dělat. Kateřina je moc fajn a nechaly jsme u ní nějaké věci a ona bude předstírat, že je Lucce koupila ona." Sid nakonec Alenu objala a bylo jí líto, že nemůže nějak víc pomoct. Jenže tady krom toho, že mohly být v kontaktu víc dělat nešlo.

Podívala se po ostatních a viděla jak nervózní všichni jsou. Zatím stále čekali na zprávy z nemocnice a nikomu se nechtělo jít spát. Taky byl Adam ve spojení se Štefan, aby byli v obraze. Adam k ní taky teď přišel, aby jí objal. "No alespoň to teď máme na nečistoto." "Moc vtipné, ale máš pravdu jsem ráda, že jsme je odvezli a Láďa tak byl víc v klidu. Mimochodem přemýšlela jsem o tom co říkal Břéťa." "Myslíš ohledně toho spisu? Víš myslím si, že je moc dobře, že to všechno ví. Terka by se možná zdráhala mu všechno říct. Musí to pro ni být strašně těžké." "Je to pro ni moc těžké, ale zároveň si uvědomuje, že to chce. Jen má pořád strach, že Břéťa nebude dost trpělivý a taky mu nechce ublížit. No není to jednoduché, ale myslím si, že je to na dobré cestě." Adam se usmál, objal Sid a dal jí pořádnou pusu. Než stihl ještě něco říct ozval se mu telefon a byl to Láďa s videohovorem. Hned jako první na ně všechno vychrlil najednou. "Ahoj, je to kluk, on i Adélka jsou úplně v pořádku. Má spoustu vlasů a je úžasný." Pak už Adam dal telefon aby všichni viděli a obdivovali dokonalý uzlíček v náručí unavené, ale šťastné maminky.

Petr napsal Břéťovi, aby měl taky nejnovější informace a Lenka nakonec napsala i Terce. Nakonec byl čas alespoň na pár hodin spánku. Alena a Jitka tu taky zůstanou na noc a Raul už šel spát jako první. Nakonec se nahoru odebrala i Sid a Adam a on osaměl s Lenkou dole. Chytil ji do náručí a políbil. "Jsem tak moc rád, že je všechno v pořádku a malý už je na světě." "To je jasné a jméno Jan se mi moc líbí. Adélka říkala, že o něm měli jasno hned když začali vybírat." "Já vím a teď tak uvažuji o tom, že jsme říkali, že bychom se na podzim začali taky snažit. Pořád to platí, nebo jsi si to rozmyslela?" "Miluju tě a moc si přeju mít s tebou miminko." "Taky tě miluju, ale kdyby jsi chtěla ještě počkat tak se nic děje a doufám, že to víš." "Samozřejmě to vím, ale jsem ráda, že na to všechno myslíš. Což mi připomíná jak myslíš, že to dopadne u Terky a Břéťi?" "Oběma bych jim to moc přál, ale tohle si musí vybojovat už sami. My můžeme pomoct, ale to hlavní bude na nich. On se musí přestat bát, že jí ublíží a opravdu se bojí hodně. No a Terka musí konečně pochopit, že ona za nic z toho co se jí stalo nemůže. Moc bych si přál aby byla šťastná a hlavně začala zase žít." Lenka se usmála a věděla, že má úplnou pravdu. Pak už se jen v náručí nechala odnést do ložnice.

Břéťa seděl doma a byl nadšený že zprávy od Petra. Adélka v pořádku porodila a teď se s Láďou radovali z novorozeného miminka. Nikdy si nemyslel jak ho něco takového může dojmout, ale opravdu byl dojatý. Taky se v myšlenkách vrátil k tomu jak dál postupovat s Terkou a došlo mu, že musí opravdu s pravdou ven a říct jí co se mu před lety stalo a hlavně důvod proč je sám. Snad jí to dodá odvahu a pochopí něco víc z jeho života. Možná by, až by se dostali dál mohl znovu poprosit o pomoc Richarda. Nějak tušil, že by byl dobrou možností na to mu vysvětlit jak se vyvarovat některých věcí. Zatím na to všechno byl čas a věděl moc dobře, že možná bude trvat i pár týdnů, než se dostanou třeba k tomu, aby jí políbil. Byl tohle všechno ochotný zkusit, protože Terka si to zasloužila. Zasloužila si něhu, pozornost, nežnost a upřímnou náklonnost. Možná ho to bude stát nějaké studené sprchy, ale pokud opravdu Terka cítí to samé co on tak to rád podstoupí. Byl si svými city už úplně jistý a zároveň ho to i trochu děsilo. Snad mají všichni pravdu a oni mají šanci být spolu. Měli kolem sebe tolik lidí ochotných jim pomoct, že ho to opravdu dojímalo. Teď byl čas jít spát a nechat pracovat čas a osud.