Křehká jako sklo

23. Pozvání na večeři

Terka si užívala to nadšení dcery z výletu na Šumavu. Od doby kdy jí o tom řekly se začala těšit. Babičce pomáhala balit a doslova skákala v neděli ráno radostí. Teď si ještě šla vybrat nějaké deskové hry, aby je měly sebou. Podívala se na mámu, která se taky moc těšila. "Jsem tak ráda, že to takhle vyšlo. Julie říkala, že Adam nabízel Břéťovi, že tam může kdykoliv odjet, přeci jen ten případ se podepsal na všech." "Já jsem ráda, že tam od čtvrtka budete mít i tátu, ten si taky odpočine a navíc může jít i na ryby." "To je pravda, protože Raul tam vybavení má a už se s spolu domlouvali. Víš možná to všechno nezačalo dobře a bylo to nebezpečné, ale nám všem to dalo nový začátek. Tady si najdeme všichni to co máme rádi a na tobě je hodně vidět jak ti to tady svědčí. Nová práce a přátele to je to co si zasloužíš holčičko. Opravdu tě tady můžeme nechat, nevadí ti to?" "Mami klid já se zabavím sama, vy si to skvěle užijete a já budu v pohodě neboj." Blanka pozorovala dceru a doufala, že snad má pravdu. No ještě včera zkusila zavolat Sid a poprosila jí, aby na Terku dohlédla a ona hned souhlasila. Teď co byly tady tak se zdálo, že to chvíli bylo jako na houpačce, ale poslední dny se jí Terka zdála jiná. Byla šťastnější a snad jí to vydrží.

Terka pomohla s věcmi do auta a už tam zbývalo dát jen zavazadlo Julie, která měla za chvilku dorazit. Přiveze jí Břéťa a ona byla ráda, protože ho při té příležitosti pozve na úterní večeři. On byl i tak ohleduplný, že jí předem upozornil, že mámu přiveze. Strašně si vážila toho jak se snažil být o krok před ní a nedat jí podnět k tomu aby se bála. "Maminko ty si to tady užij a neboj my ti budeme psát a posílat fotky." "Já vím zlatíčko, ty si to hlavně užij a nezlob babičku a Julii. Jsem moc ráda, že si to tam užijete." "Třeba tam s námi taky někdy pojedeš." "Určitě bych to udělala ráda, ale zatím si nemůžu vzít v práci dovolenou, až to půjde tak to domluvíme a třeba na podzimní prázdniny bychom tam mohli jet všichni." Terka sledovala jak se dceři rozzářili oči a ještě jednou jí objala tak jako mámu. Taky si všimla, že zrovna přijel Břéťa s Julií. Pozorovala jak ji Anička hned objala a pak se pověsila na Břéťu. "Škoda že nejdeš taky mohl by jsi se mnou jít na ryby takhle musím čekat než přijede děda." "Mám moc práce víš? Děda se na to určitě těší a můžeme jít třeba k Raulovi, když ti to máma dovolí."

Břéťa byl trochu nesvůj, protože nevěděl jak bude Terka reagovat, ale naštěstí se usmívala. "Mužete pak sebou vzít i dědu, ale teď šup do auta ať dojedete včas." "Ty laskavě nepracuj do noci a dohlédni na dům, Terezko užij si čas pro sebe a neboj se o nás." Terka se na Julii usmála a když si toho nikdo nevšiml usmála se na Břéťu. Nakonec zamávala ještě naposledy na rozloučenou a osaměla na ulici jen s Břéťou. "Vážně ti nevadí, když bych jí vzal na ryby?" "To můžeš tak jako tak, ona to miluje. Já k tomu prostě vztah nemám a táta je nadšený, že Anička ano." Terka se dívala jak je Břéťa trochu nervózní a pochopila, že on opravdu čeká na krok od ní. Bylo strašně těžké dělat ve vztahu první krok, ale věděla, že u nich je všechno tak jiné. "Nechtěl by jsi přijít v úterý na večeři? Chci ti oplatit kino a taky bych s tebou ráda mluvila, když na to budeme mít čas." "Přijdu moc rád a nechceš abych jídlo objednal? Nemusíš mi vařit." Terka se zasmála. "Já vařím vážně ráda, takže uvařím, ale můžeš přinést třeba zmrzlinu jako dezert." "Tak to beru a předem splněno. No teď už musím jít mám dneska službu." "Jo já vím a těším se na úterý." "Taky se moc těším." Terka sledovala jak Břéťa nasedl do auta, ale ještě před tím se na ni usmál a pak odjel. Došla zpátky do bytu a snažila se zhluboka dýchat. Byla tak nervózní, ale to bude dobré, prostě krůček po krůčku to půjde.

Břéťa uvažoval po cestě do kanceláře o tom co dál mezi ním Terezkou bude. Pokud s ním chtěla mluvit je možné, že by mu třeba sama chtěla říct něco víc o tom co se jí stalo a hlavně jak je na tom teď. On si předsezvzal, že tohle pozvání na večeři musí využít. Popravdě jí řekne co se mu stalo a snad jí to pomůže mu zase trochu víc věřit. Tak moc dobře mu bylo v její přítomnosti a on upřímně doufal, že to má ona stejně. Nevěděl jak dlouho bude trvat, než si získá dostatek důvěry, aby jí třeba mohl byť jen políbit, ale vydrží to. Pokud totiž uspěje tak získá víc, než si kdy myslel. Anička byla sluníčko, které musel mít každý rád. Od doby co u nich Marek rodinu nechal, aby byly v bezpečí si jí oblíbil a rád s ní trávil čas. Tak moc by si přál mít možnost být trvale v jejím životě. Jenže všechno teď záviselo na Terezce, protože to ona se musí rozhodnout a on bude její vůli akceptovat. Třeba se nedokáže přenést přes svoje démony a radši se stáhne. Bolelo by ho to, ale musel by dát svoje city stranou a nevyčítat jí to. Byla tak úžasná a snad jim osud dopřeje možnost být spolu, protože si to opravdu přál z celého srdce.