Křehká jako sklo

78. Podzimní kouzlo

Terka si užívala klid a pokoj dnešního dne než přijde na řadu spěch a trocha těch nervů. Všechno bylo, ale skvěle připravené a teď si všimla jak nenápadně Raul všechny svolal do obýváku. Všimla si jak se na sebe Adam a Sid culí a bylo jí jasné, že mají něco za lubem. Pak poprosil Adam o chvilku klidu. "Tak fajn než začneme s obědem a hlavně než začne ten veškerý shon kolem příprav tak vám dvěma chceme se Sid něco dát." "S Adamem jsme tohle připravili hned jak jste stanovili datum. Myslíme si, že je to krásná tradice a bylo by dobré v ní pokračovat." Terka v Břéťově náručí sledovala jak Lenka s Petrem otevřeli krabičku, kterou Adam položil na barový pult. "Sid, Adame ta je nádherná." Lence se zalily oči slzami, protože se dívala na krásnou figurku ze skla. Okamžitě objala jak Sid tak bratra a Petr udělal to samé. Opatrně si figurku prohlédla. Byla to krásná podoba jí a Petra, figurka nevěsty měla nádhernou kytici skoro úplně stejnou jakou bude mít. Taky postavy stáli na množství malých okvětních lístků v bordó barvě. Bylo to dokonalé umělecké dílo a ona nemohla uvěřit, že to před ní Sid zvládla utajit. "Je úžasná a já moc děkuju. Chceme vám s Petrem ještě oba poděkovat za to, že tu dneska s námi jste a budete sdílet naše štěstí."

Raul sledoval štěstí kolem sebe a byl moc pyšný. Lenka i Adam si žili svoje vlastní pohádky plné lásky, štěstí a příští rok se bude moc těšit ze dvou malých capartů. Tak moc se těšil jak bude moct chodit s kočárkem do zoo na procházky, nebo brát děti na procházku kolem rybníka. Teď k němu přišla Julie. "Vypadáš moc spokojeně a šťastně." "Taky jsem a moc. Víš kvůli tomuhle všemu moc dobře chápu co prožíváš s Břéťou." "Je toho za poslední měsíce tolik a já jsem tak moc vděčná a zároveň si uvědomuji co se muselo stát, abychom teď mohli být všichni tak šťastní." "Taky na to o čas myslím, ale víš co, on osud má oba s ve hře divokou kartu. Ta může všechno zničit, nebo naopak přinést štěstí a lásku. My měli štěstí a teď se můžeme dívat na tuhle pohádku." Julie se usmála a věděla jistě, že má pravdu. S Raulem si vždycky rozuměla, ale poslední týdny to viděla i jinak. Byla v jeho přítomnosti moc spokojená a občas nechápala co s tím. Prostě byl skvělý společník a ona byla za jeho přátelství vděčná. Zadívala se na Břéťu jak má Aničku v náručí a ta pozoruje výzdobu. Podzimní kouzlo bylo hlavním tématem téhle svatby a bylo to úplně dokonalé. Krásná výzdoba a hlavně láska dělala tento den tak výjimečný.

Sid stála s Terkou stranou a připravovaly jídlo na oběd. Objednaly si i to, aby opravdu dnes bylo všechno klidné a příjemné. Teď si všimla jak se Terka zadívala směrem k terase. Stáli tam Julie a Raul a vypadalo to, že se dobře baví. "Děje se to už pár týdnů. Myslím si, že ani jednomu nedošlo co je za tím doopravdy." Terka se na Sid otočila a usmála se. "Já vím a Břéťovi to zatím ani říkat nechci. Myslíš si, že z toho bude něco víc?" "Možná ano a možná ne. Ono i přátelství a porozumění je pro život moc fajn. Možná by jsi si mohla s Julií někdy později hodit řeč a uvidíš co se dozvíš. Podle mě si to buď odmítá přiznat, nebo je prostě zmatená." "Zkusím s ní promluvit a uvidíme. Víš vždycky jsem byla spíš na jarní květiny jako tulipány, konvalinky a šeřík, ale tohle je tak úžasné." "Jiřiny milovala máma Lenky a Adama a ona je i kvůli tomu hodně ráda má v přední zahradě. Jsou to krásné květiny a v kyticích vypadají tak krásně. Ty si pak můžeš vybrat květiny co se ti líbí a navíc na jaře budeš mít opravdu velký výběr." "Asi máš pravdu, ale víš vždycky jsem snila o kytici z růží a pak jsem je začala nesnášet, že teď ani nevím co bych ráda." "Máme dost času to zjistit a Věra je hotová kouzelnice, takže neboj bude to pak perfektní." Terka se usmála a rozhodla se následovat Julii ven na terasu. Holky zatím byly u Raula a dívaly se na televizi.

Julie počkala až k ní Terezka dojde a objala jí. "Je to tady tak krásné a chápu jak moc se Sid s Lenkou těší i na tuhle zadní terasu. My přeci jen máme na té naší půl dne stín, což se odpoledne vážně hodí." "To je pravda a mluvila jsem s Břéťou, že by se nám oběma líbila svatba u rybníka." Terka si všimla jak se Julie začervenala. "U Raula je to krásné a snad se nebudeš zlobit, ale Břéťa mi řekl, že jste se poprvé políbili právě tam." "Nezlobím se a přemýšlím jak se tě na něco zeptat. No nebudu chodit kolem horké kaše a snad se nebudeš zlobit. Jak to máte vy dva s Raulem?" "Ja nevím." Julie si uvědomila, že z ní odpověď vyšla úplně sama a hlavně bez rozmyšlení. "Tak dobře a můžu ti nějak pomoct?" "Je mi s ním moc dobře, ale v našem věku už přeci..." "Na lásku není nikdy pozdě a nebo možná i jen na vřelé přátelství. Podívej je to tvůj život a tvoje rozhodnutí, vidím jak se na tebe dívá. Jste v poslední době spolu často a očividně to prospívá vám oběma." "No i kdyby jsi měla pravdu tak co by tomu řekl Břéťa a ostatní?" "Opravdu si myslíš, že by se tu našel někdo kdo by vám to nepřál?" Julie se na Terezku usmála a věděla, že má vlastně úplnou pravdu a ona se rozhodla zjistit víc. Nechala jí tedy venku a šla najít Raula.