Křehká jako sklo

79. Krůček ke štěstí

Adam stál stranou a pozoroval dění v domě. Všichni byli šťastní a on si tenhle čas užíval. Taky zahlédl Raula jak se dívá ven na Julii s Terezkou a začal toho mít tak akorát dost. Tady si toho výjimečně všiml před pár týdny spolu se Sid i on sám. Jen se rozhodli to nechat být a počkat, ale jemu právě došla trpělivost. Takže si došel ke strejdovi a nenápadně ho vytáhl do své pracovny a zavřel za nimi dveře. "Co blázníš, vždyť není slušné se takhle vypařit." "Jasně a vadí ti víc to, že jsme tady, nebo to že se nemůžeš dívat na Julii." Adam pozoroval jak se strejda zatvářil a pak sklonil hlavu a sedl si do křesla. "Měl jsem vědět, že si toho Sid všimne." "Jen pro pořádek tohle došlo i mě, vlastně jsme si toho všimli současně na narozeninách Aničky." "Znám Julii roky a vždycky jsme si byli blízcí, ale nic víc. Adame přeci nemůžu..." "Bože a to říká ten kdo se neustále navážel do mého života, jak se věnuju jen práci a odmítám normálně žít?" "No když to řekneš takhle. Jenže i kdybych o tom třeba jen uvažoval tak nevím jak to má ona a navíc co by tomu řekl Břéťa." "Přestaň se chovat jako pako a koukej to zjistit, protože ten tvůj utrápenej výraz na svatbě fakt Lenka nepotřebuje." Raul věděl, že má Adam pravdu, ale nevěděl co teď.

Než stihl něco říct tak se ve dveřích objevila Julie. "Omlouvám se, ale Sid říkala, že jste tady." "Já už tu vlastně nejsem, takže si dělejte co chcete." Julie se na Adam šokovaně podívala, ale zároveň se začala smát, protože Raul po něm hodil polštář. Ten nakonec trefil jen zavřené dveře co stihl Adam včas přibouchnout. Raul vstal a došel k Julii. "Připomeň mi, že až ho dostanu do rukou mám ho praštit." "Já se ho asi zastanu a mám takový pocit, že Sid a Adam jsou o krok před námi." "Julie nechci, aby jsi si myslela, že jsi mi lhostejná, ale co by tomu řekl Břéťa." "Je to můj syn a jediné co vím jistě je, že chce moje štěstí. Takže co s tím uděláme." Raul se usmál a opatrně Julii políbil, nakonec si jí přitiskl do náručí. "Pořád jsem si namlouvala, že v mém věku už jsem na takové věci stará." "Ty rozhodně nejsi stará a měl jsem to udělat už dávno. Jenže se toho tolik dělo a bál jsem se, že by si nechtěla." "No někdy stačí prostě udělat ten poslední krůček ke štěstí." "Máš v tom samozřejmě pravdu a navíc život je příliš krátký na to si něco odpírat." Julie se usmála a pak dala Raulovi další polibek než se rozhodli jít mezi ostatní a taky navíc byl čas se začít chystat na večer.

Břéťa se díval jak se Terka zvláštně usmívá a tak si k ní došel." Co přesně tě tak na rozhovoru s mámou pobavilo." "Jen jsme probíraly lásku a její podoby." Terka úplně nevěděla jak by mohl Břéťa reagovat na to, že by Julie a Raul mohli utvořit pár. "Aha takže si je konečně ochotná přiznat, že k Raulovi něco cítí?" Břéťa se zasmál, když se na něj Terka šokovaně podívala. "Co je, vím to už dlouho, ale byla to její věc. U něj jsem si nebyl dlouho jistý, ale pak na narozeninách Aničky jsem získal jistotu." "Proč jsi něco neřekl, ona se bála co by jsi tomu řekl." "Někdy se fakt chová dětinsky, vždyť je to její život. Ona taky celé roky mlčela ohledně toho jak jsem žil, takže proč bych jí měl proboha mluvit do toho koho má ráda?" "Jsi úžasný chlap a já tě prostě miluju." Terka chtěla ještě něco říct, ale do obýváku se vrátila Julie s Raulem a bylo úplně jasné, že si vyjasnili jak to spolu mají. Na oznámení, že se mají rádi všichni reagovali přesně takovým nadšením jaké očekávala. Pak už jen sledovala jak se Julie objímá s Břéťou a Anička pískala radostí vedle ní. Zachytila i pohled svojí mámy a bylo jí jasné, že ona to věděla. No štěstí je někdy složitá věc, ale oni všichni to postupně zvládli. Někdy to trvalo dlouho, ale zároveň to pak bylo o to lepší. Julie došla k Terezce a objala ji.

"Mám z vás dvou velkou radost. No a ty starosti jsi si dělala zbytečně, protože on to věděl už dlouho." Julie se podívala směrem k Břéťovi, který se bavil s s Raulem a ostatními kousek od nich. "Nojo on je prostě skvělý syn a ty jsi pro něj ta pravá." Později byl čas se jít chystat a taky dorazily kamarádky Jitky, aby pomohly s přípravou. Krátce po páté hodině už byla Terka připravená a měla rozpuštěné vlnité vlasy a byla taky dokonale nalíčená. Dívala se na Aničku s Luckou a byla na ně moc pyšná, obě byly krásné a hlavně byly spokojené. Nakonec je už vyhnala dolů, aby našly babičky, které už byly hotové. Dneska všichni ctili barvy svatby a tak ženy měly šaty v bordó, zelené, nebo tmavě červené barvě. Dokonce i Alena si dneska vzala šaty a to bylo něco nevídaného. Všichni pánové měli kravaty v tmavě zelené barvě s výjimkou Petra, který jí měl v bordó barvě. Došla teď dolů zkontrolovat, že je všechno jak má být a když tak pomoci Robertovi, který teď dole fotil. Nakonec ji poprosil, aby Aničce a Lucce připnula květinové náramky, které budou mít. Pak se omluvil a šel fotit Lenku a její poslední přípravy. Byl to zatím úplně úžasný den a za chvilku bude další pokračování pohádky, kterou si Lenka a Petr zaslouží.