Křehká jako sklo

16. Normálně žít

Nakonec se odhodlala a po chvilce mu zavolala, telefon zvedl skoro okamžitě. "Ahoj Břéťo, doufám jen, že tě neruším v práci, ale chtěla jsem ti poděkovat za květiny jsou nádherné." "Ahoj, opravdu mě nerušíš, tedy přesněji rušíš mě u papírování za což jsem ti vlastně dost vděčný." Terka se zasmála, táta nesnášel papírování úplně stejně. "Víš já, prostě chtěla jsem ti říct, že bych do toho kina šla moc ráda. Pan prstenů je moje srdcovka a ráda bych ho viděla zase na velkém plátně. Jen víš já..." "Terezko, pokud budeš chtít jet domů dřív odvezu tě. Pokud by jsi si to rozmyslela nic se neděje dobře? Nechci tě do ničeho nutit a nikdy ani nebudu. Jen prosím musíš se mi pokusit říct co mám dělat dobře?" "Dobře a děkuju ti moc. Je to pro mě tak strašně nezvyklé, ale moc se těším na čtvrtek." "Já se taky těším a ještě si dáme vědět ohledně času, měj hezký den." Po konci hovoru se Terka opřela v židli a najednou se opravdu hrozně moc začala těšit. Páni kdo by to byl jen řekl, že se vážně bude těšit. Jenže teď měla opravdový problém a věděla, že jedině Sid jí s tím dokáže poradit. Seběhla rychle do infocentra a pak se vydala do jejího pavilonu. Po cestě potlaka Anežku a jen se omluvila, že spěchá za Sid.

Sid byla v zázemí a pobaveně sledovala jak Bob bojuje s chovatelskými deníky. Jediná věc které se pořád trochu vyhýbal a jí to vlastně vůbec nevadilo. "No tak, víš dobře, že máš na to pořád dost času a nikde není psáno, že bych je sem vždycky nemohla jít udělat. Určitě bych tu sehnala minimálně tucet hodných kolegů, kteří by si chtěli povozit kočárek." "Já vím Sid, ale chci se to konečně naučit. Uznávám, že i všechno papírování doma dělá žena, nikdy jsem na to nebyl. Pokud začnu teď, mám dost času to zvládnout." Sid se usmála, byla na něj vážně hrdá. Za ten víc než rok ušel obrovský kus cesty a tohle byla opravdu maličkost. "Tak dobře a víš možná tyhle udělej tady, ale co si je vzít příští týden domů? Mohla by ti pomoct žena, když jsem nastoupila tak jsem si je brala domů." "Vidíš to není blbý nápad, udělám to tak." Sid chtěla ještě něco říct, ale přišla trošku nesvá Terka. "Ahoj já omlouvám se, že vás ruším, Sid měla by jsi na mě chvilku?" "Určitě měla a já vás tu nechám a dojdu zkontrolovat expozici." Sid se usmála na Boba a pak si Terkou sedla ke stolu. Dneska jí to strašně moc slušelo a jedna z nových sukní ji vysloveně prospívala. "Tak co pro tebe můžu udělat, vypadáš na to, že je to vážné."

Terka si skousla ret a pak se na Sid nesměle usmála. "Břéťa mě pozval ve čtvrtek do letního autokina a poslal mi krásnou květinu." "No myslím si, že si na výběru místa dal záležet a v čem mám pomoct já?" "Já jsem mu i volala, abych poděkovala." Sid poslouchala co jí dívka před ní vypráví a věděla, že je všechno na správné cestě a teď čekala co se ještě dozví. "Teď se budeš smát, ale já nevím co si mám vzít na sebe." Sid potlačila smích a věděla co by za normálních okolností odpověděla, ale tohle bylo jiné. "Myslím si že pohodlné džíny a hezké tričko budou fajn. Jdete do kina ne do restaurace. Můžeš si sebou vzít i svetřík, kdyby se ochladilo. Podle mě se v tom budeš cítit uvolněně a zároveň ti to bude slušet což se potvrdilo, když jsi si u nás takovou kombinaci zkoušela." "Dobře, takže džíny, jo to bude fajn, promiň já si připadám jako husa, že mi musí někdo radit co si mám vzít na sebe." "Terezko ty nejsi husa, jen si dlouho nerandila. Víš co mi řekl Adam, když jsem s ním začala chodit? Řekl, že už je to mnoho let kdy s někým byl a už asi ani neví jaké to je randit. Byl tehdy tak roztomilý, když mi to říkal to bylo po tom co jsme se poprvé políbili, což bylo mimochodem tady." Terka se usmála a podívala se na Sid. "Strašně moc ti děkuju a já krásné vidět jak jsi s Adamem šťastná."

Později odpoledne musela Terka uznat, že za poslední roky nebyla šťastnější. Jen to, že půjde někam ven jí najednou dalo pocit štěstí. Pořád tu byl velký strach a týkal se takové té klasické věci jako držení se za ruce. Bude chtít Břéťa něco takového zkusit? Co když se lekne až to udělá, nebo by to měla zkusit ona? Měla hlavu plnou otázek ještě když došla domů a tam našla mámu jak vaří večeři. Anička usnula v obýváku asi po spoustě zážitků. "Koukám, že jste jí utahaly jako kotě." "Byli jsme se projít v lese a protože teď pár dní bylo příznivé počasí s dostatkem deště tak rostou houby." "No tak to chápu, že je utahaná, ona sbírání miluje." "Julie taky a mě to těší sledovat. Julie si celý úlovek vzala domů, aby ho zpracovala. Nasuší je a část zamrazí. Hlavně ovšem bude nakládat což ty oceníš." "Miluju nakládané houby a vím moc dobře, že ty a táta je nemusíte, ale já je miluju." "No tak to máš štěstí, že je Julie dělá kvůli Břéťovi, ten je taky miluje." Terka byla ráda, že máma věnovala pozornost sporáku a nevšimla si jak jí stoupla červeň do tváří. Měl rád dokonce stejné jídlo jako ona. No musí přestat takhle uvažovat, protože z toho třeba nic nebude, ale i přátelství by bylo skvělé. "Tak já se převléknu a hned jsem zpátky." Blanka se za dcerou podívala a uvažovala o tom co jí dneska řekla Julie. Možná je to tady pro Terezku opravdu nový začátek k tomu zase trošku normálně žít.