Křehká jako sklo

58. Půlnoční rozjímání

Julie si všimla, že musela Terka plakat a vážně doufala, že se ti dva nepohádali, ale vlastně se bála zeptat. Co když se opravdu pohádali a navíc věděla od Blanky, že nahoře teď Terka pár nocí nespala. "Nepohádali jsme se, jen jsem něco neodhadla správně a neměla jsem sílu to Břéťovi vysvětlit. Teď už je to zase všechno v pořádku vážně." Julie se na ni usmála a byla ráda, že Terka pochopila její starost. "Nechci se mezi vás dva plést, ale pokud by jsi si chtěla promluvit tak jsem tady." "Já vím i Sid mi kladla na srdce ať jí volám kdykoliv, ale prostě některé věci z minulosti mě ovlivnili víc než jsem si myslela." Julie ji objala a pak šla asi pomáhat s večeří. Ona sama uvažovala jak obtížné pro ni pořád je mluvit o některých věcech. Poslední dny jí opravdu bolestně připomněly minulost. Všechno to spalo a pak vyšlo na světlo v době kdy to nečekala. Tak moc se styděla, že Břéťovi ublížila, ale on to chápal a jen chtěl, aby s ním mluvila. Pořád to pro ní bylo tak moc těžké a věděla, že možná by potřebovala pomoct. Jenže tohohle věděl jen Richard a ona ho sem teď nechtěla tahat, nebo by měla? Pořád se nemohla rozhodnout a nakonec jí z myšlenek vyrušila dcera, která jí přiběhla říct, že je večeře. Užily si všechny báječný večer a ona pak Aničku uložila do postele.

Později večer šla nahoru a sedla si na zem v obýváku a odvážila se napsat Richardovi. Poprosila ho o videohovor až bude mít třeba zítra čas. Jenže on jí znal opravdu dobře a během pár minut se jí ozval. "Ahoj, přiznám se, že jsi mě trochu vyděsila." "Ahoj a promiň, ale já asi potřebuju pomoct. Já mu ublížila Richarde, udělala jsem přesně to co jsem nechtěla. Proč se to stalo teď, já se bojím." Richard poslouchal vyprávění Terky o tom se se vlastně stalo a bylo mu jasné, že si to bere až moc osobně. Určitě Břéťu ranilo, že mu nevěřila a navíc po tom všem co jejich vztahu obětoval. Zároveň ji miloval a to opravdu hluboce. "Podívej on tě miluje a je logické, že se ho dotklo to, že by jsi si mohla jen myslet, že by se zachoval jako ten idiot. Jsi krásná mladá žena, ale Břéťa je dospělý zkušený chlap a moc dobře si je vědom jak ženy v určitých dnech v měsíci reagují. Podívej tohle ber jako osobní zkušenost, každá jste v tomhle úplně jiná a jediné co nám pomůže to pochopit je říct nám co chcete. Chcete čokoládu, něco slaného, deku a ohřívač, nebo vám jen máme dát pokoj. My nejsme věštci a tak nechápeme vaše myšlenky. Teď jsi mu řekla co se stalo a on se tím teď může řídit."

Terka seděla u telefonu a poslouchala co jí Richard říká. "Proč to od tebe zní vždycky tak jednoduše. Já vím jak to myslíš a jsem prostě pitomá. Po tom co se stalo ve středu se bál, že chyba může být i tam, ale tak to prostě není. Pořád si pamatuju tu noc kdy mě Filip donutil..." "Terezko tohohle se nezbavíš hned, jsou to tvoje vzpomínky tvoje minulost. Jen si musíš uvědomit, že Břéťa tu pro tebe bude vždycky a jediné co potřebuje je tvoje otevřenost. Kdyby cokoliv tak jsem tady dobře?" "Děkuju Richarde za všechno a já mám teď o čem přemýšlet." Terka ukončila hovor a uvědomila si jak moc se jí ulevilo. On na ni Richard vždycky měl takový vliv, prostě něco v něm jí mu umožnilo věřit. Svěřovala se mu úplně se vším a on ji vždy chápal a snažil se rozebrat co znamenají její sny, nebo i obavy. Teď byl čas si všechno nechat projít hlavou a hlavně si slíbila, že si o všem ještě jednou s Břéťou promluví. Nechtěla, aby si byť ještě jen jednou mohl myslet, že mu nevěří. Moc se tohohle všeho bála hned na začátku a teď nějak cítila, že přes všechnu snahu tohle úplně nezvládla. Naštěstí on byl tak strašně úžasný a milující, že věděla jistě, že spolu to zvládnou. Nakonec se zvedla a šla do ložnice.

Julie stála úplně tiše na chodbě u bytu svého syna. Chtěla jít ještě Terezku zkontrolovat, protože se jí zdála opravdu smutná. Výjimečně si rovnou otevřela a teď věděla, že to neměla dělat. Terezka mluvila s Richardem Vyšermou a vyprávěla mu co se stalo. Nečekala na úplný konec hovoru a zase opatrně za sebou zavřela dveře a zůstala stát na chodbě. Nakonec došla k sobě dolů a svezla se do křesla. Marek jí říkal, že Blanka toho ví opravdu málo a ani on sám neví všechno. Teď ještě mnohem víc Terezku chápala a zároveň se o ní opravdu bála. Jak jen mladá dívka mohla něco takového přežít. Už to napadení bylo strašné, ale ty týdny a měsíce před tím byly taky hrozivé. Musela opravdu sebrat veškerou odvahu, aby dala šanci Břéťovi a jejich lásce. Sama by možná něco takového nedokázala a to teď měla jen jeden dílek skládačky a další desítky jí byly zatím neznáme. Marek měl určitě pravdu, když před tímhle vším Blanku chránil. Seděla v obýváku dlouho a nakonec zjistila, že už je po půlnoci. Měla dost času o všem přemýšlet a umínila si, že pokud by jí to Terka dovolila víc by se zapojila do starosti o Aničku. Terka pro ní žila posledních šest let a svůj život vůbec neměla. Půlnoční rozjímání jí pomohlo tohle všechno pochopit a těm dvěma by rozhodně někdy na podzim prospěla společná dovolená. Každopádně láska je tady a ta jim se vším pomůže.