Křehká jako sklo

20. Cesta z temnoty

Terka seděla ráno v obýváku a přemýšlela co má dělat. Včerejší večer byl něco úžasného a ona si uvědomila, že by strašně ráda dala Břéťovi pocit, že je šťastná. Jen úplně nevěděla jak to udělat a taky musela myslet na to, co by tomu řekla máma. Zatím jí to říkat nechtěla, protože se bála že by si dělal plané naděje a to by jí bylo moc líto. Anička ta by byla asi šťastná, protože si Břéťu hodně oblíbila, ale ani jí nechtěla motat hlavu. Jak teď mít možnost tohle všechno vyřešit a zároveň neublížit nejbližším. Byla tak moc zmatená, že nakonec napsala Sid jestli si s ní dá ráno kávu. Sice bylo teprve šest, ale odepsala okamžitě, že s tím počítá a sejdou se u ní v zázemí. Možná teď nadešel čas a ona konečně najde to nejdůležitější. Cesta z temnoty asi nebude snadná a zároveň věděla, že i Břéťa má svoje vlastní démony. Pokud by to společně nějak zvládli bylo by to skvělé. Ve čtvrtek pojedou zase do letního kina, ale ona by s ním chtěla být ještě mezi tím a ráda by mu zkusila něco víc říct. Teď zaslechla kroky v chodbě a objevila se máma. "Ahoj holčičko, jsi ranní ptáče. Doufám, že jsi si večer užila ani nevím v kolik jsi se vrátila." "Docela pozdě, ale byl to fajn večer."

Blanka sledovala dceru a byla ráda, že vypadá tak vesele. Dlouho jí takhle neviděla a očividně jí to tady opravdu svědčilo. "Mluvila jsem s Julií a napadlo nás, že pokud by jsi souhlasila tak bychom rady vzali Aničku na týden nebo i déle někam pryč. Ty by jsi se mohla soustředit na sebe a Julie se dostane od té rekonstrukce." "To nezní vůbec špatně a už vás něco napadlo?" "Zatím jsem se tě chtěla zeptat a pak se můžeme o víkendu na něčem domluvit." Terka se teď usmála a napadla jí zcela hříšná myšlenka. Snad jí v tomhle Sid pomůže, protože kdyby to šlo tak by to bylo skvělé pro všechny. Pomohla mámě se snídaní a teď poslouchala dceru jak jí líčí zážitky z divadla. "Jsem ráda, že se ti to tak líbilo a hlavně, že jste si to užily." "Užily mami opravdu hodně. Babička a teta říkaly, že bychom mohli jet někam spolu a já bych jela ráda můžeme?" Terka se usmála a dívala se na mámy omluvný obličej. "Babička už mi to říkala a já s tím souhlasím. Já jen chci, aby jsi si prázdniny užila." Terka se usmála, když jí Anička nadšeně objala. Tohle bylo to pravé štěstí a pokud je šťastná ona tak je to to nejdůležitější, byla pro ni vším. Snad všechno půjde dobře a ona sama získá ještě víc než má teď, ale musí tomu dát čas.

Sid seděla v zázemí a měla tu kávu pro Terku. Nevěděla jak včerejší večer dopadl, protože ani Petr u snídaně neměl žádné informace. Trochu jí to znervózňovalo, ale Adam měl pravdu v tom, že kdyby se něco stalo, tak Břéťa by jim dal vědět. Teď přišla Terka a vypadala nějak jinak. Vysloveně vypadala šťastně a objala jí než si proti ní sedla. "Tohle asi beru jako vyřešenou otázku jestli bylo všechno včera v pořádku." "Vlastně víc než v pořádku, Sid on je tak úžasný. Nevím jestli to zvládneme, ale já jsem si ten večer opravdu užila." Sid jen napsala Lence, aby věděla co se děje a aby to to dala vědět ostatním a teď poslouchala Terku, která na ni měla prosbu. Tak tohle byla doslova maličkost. "Stačí říct, kdy by tam chtěly jet. My tam teď než Adélka porodí nikdo nepojedeme a je tam prázdno." "Chtěly by jet co nejdřív, ale vážně to není problém?" "Vůbec a víš co myslím si, že v neděli by tam mohly už jet." Terka sledovala jak Sid mluví s Adamem a během pěti minut měla jistotu v tom, že v neděli může ty tři vypravit na Šumavu. "Tak vidíš jak to bylo jednoduché. Všechno budou mít připravené a protože tam ještě nebyly tak na ně pani Zdeňka počká a všechno jim ukáže." "Sid strašně moc děkuju a víš já bych ráda asi pozvala Břéťu na večeři. Víš zkusit využít té možnosti a třeba si promluvit." "Myslím si, že je to dobrý nápad a on by byl určitě moc rád."

Sid po odchodu Terky ještě vzala telefon zavolala Lence. "Ahoj jen jsem ti chtěla říct, že to jde lépe než jsme čekaly a myslíš, že by Petr věděl co má Břéťa nejradši za jídlo?" "To zjistím ještě dneska neboj. Takže se chystá nějaká večeře nebo oběd?" "Přesně tak, víš očividně to bylo všechno dobré, vlastně asi víc než to, ale myslím si, že se pořád dost bojí. Což jsme, ale věděly." "To asi ještě nějakou dobu bude trvat a hned to nepůjde tak lehce, ale základ je dobrý a teď se uvidí." Sid se po konci hovoru usmála a šla pracovat. Terka zatím došla do kanceláře a po cestě zavolala mámě, aby jí řekla novinky. Ta byla úplně nadšená, že budou moc jet na Šumavu. Hned prý to dá vědět Julii a začne připravovat věci. V kanceláři si na chvilku sedla, než bude muset jít na poradu a uvažovala co všechno by Břéťovi ráda řekla. Věděla, že toho hodně ví, ale asi měla nějakou vnitřní potřebu mu toho říct asi tolik co řekla Sid. Taky věděla, že on si nese svoje vlastní démony z minulosti. Byla teď tak trochu zmatená, ale zároveň hodně šťastná. Taky uvažovala, že tedy pozve Břéťu na večeři třeba v úterý a pak ve čtvrtek půjdou zase do kina. Snad jí tohle umožní se ještě trochu víc uvolnit a mít možnost začít si užívat to co by mohlo přijít.