Křehká jako sklo

53. Láska sílí

Břéťa byl rád jak dnešní večer proběhl a teď si hodně sobecky hodlal užít skutečnost, že jeho máma a Marek s Blankou už odešli. Přitáhl si Terku v předsíni do náručí a políbil jí. "Tak myslím si, že to šlo moc dobře. Hlavně jsem rád, že nemají tvoji rodiče námitky ohledně bydlení." "Lásko, oni vidí jak moc jsem šťastná. Díky tobě jsem zase sama sebou, možná to není všechno ještě pryč a minulost se ještě ozve, ale teď mě už netrápí, protože mám tebe a to je pro mě obrovský dar." "Moc tě miluju a nikdy jsem nebyl šťastnější. Určitě si to teď všichni užijeme a navíc si myslím, že největší radost budou mít všichni až to řekněme Aničce." Terka se usmála a pohladila Břéťu po tváři. "Bude skákat radostí jsem si tím jistá. Teď mě tak napadá, že vlastně ani nevím jak to bude chtít nakonec tvoje máma vyřešit se zahradou?" "Souhlasila se vším co jsem naplánoval a v týdnu vezme s Blankou Aničku do zahradního centra, aby vybraly nové rostliny. Jinak si myslím, že pro dnešek už bylo toho všeho až dost a byl bych pro odpočinek." "Tak odpočinek? Myslím si, že to zní skvěle." Břéťa se usmál a za vzájemného smíchu si v náručí odnesl Terku do ložnice. Krásné něžné milování bylo něco co jí mohl dopřávat a dělal to opravdu rád. Byl teď skutečně šťastný a věděl, že jeho láska sílí každým dnem.

Julie vyprovodila Blanku s Markem a pak si šla sednout k sobě. Pořád nemohla uvěřit tomu co se stalo. Od Blanky věděla až dost na to, aby si udělala obrázek kolik odhodlání Terezku muselo stát být teď s jejím synem. Prošla si doslova peklem, ale byla odhodlaná se nevzdat a když jí Břéťa dal prostor a čas tak mohla vzniknout láska. Splnilo se jí přání o kterém už sebe samu přesvědčila, že se ho nedožije. Břéťa teď zářil štěstím stejně jako Terezka a doslova si živě představovala jak bude skákat radostí malá Anička. Ta se pořád nevzdávala naděje na to, že maminka najde někoho kdo je bude mít obě rád a postará se o ně. Teď se jí tohle největší přání splní a jednou až přijde čas tak jí třeba začne říkat i babi. Tohle by si moc přála a kdo ví, třeba se ti dva rozhodnou časem i pro miminko. Teď to ovšem nebyla priorita, tou bylo jejich štěstí a láska. Pomůže jim jak jen bude moct, protože si to oba zaslouží. To co jim Břéťa dneska svěřil jí trápilo, proč jen to neviděla dřív? Možná by mohla poprosit Marka o spojení na doktorka Vyšermu. Prostě taková malá schůzka, která by jí asi víc pomohla tohle všechno kolem té staré střelby víc pochopit. No každopádně dnešní večer je novým začátek pro hodně lidí.

Marek šel s Blankou zpátky do bytu a cestou měli čas si promluvit. "Já tomu pořád ještě nemůžu uvěřit. Vůbec ničeho jsem si nevšimla, jaktože jsem si toho nevšimla?" "Drahoušku to byl asi záměr, předpokládám prostě, že nám nikomu nechtěli dávat falešné naděje. Jen okrajově jsem s Břéťou mluvil a bylo to pro něj hodně obtížné a zároveň si myslím, že ještě pořád je." "Pořád mi nechceš říct celou pravdu?" Marek se zastavil a díval se na manželku. "Nechci a má to svoje důvody, ale ten hlavní je, že jsem to Terezce slíbil. Musel jsem jí kdysi slíbit, že jsou věci, které ti neřeknu. Věř mi je to tak lepší, nic dobrého by to nepřineslo a ty se tím netrap, tím spíš teď." Blanka přikývla, ale stejně by ráda pravdu znala, ale možná měl Marek pravdu, že by to nic dobrého nepřineslo. "Tak dobře snad máš pravdu. Teď bude důležité, aby ti dva měli čas na sebe a musíme jim s tím pomoct." "V Praze už skoro nic nezůstalo a tak to zabalit bude hračka, kolegové mi pomůžou a jen co bude v novém bytě nábytek tak to tam nastěhujeme. Já už budu rád jen tady s tebou s ostatními a konečně si užijeme ten důchod tak jak jsme si vždycky přáli." "Jsi úžasný chlap a mě to všechno moc těší. Hlavní teď bude Anička a myslím si, že Julie je opravdu nadšená." "Jak jsem tam s vámi byl tak se mě ptala jestli by mohla Julii říkat babi." Marek se na manželku usmál a vydali se domů.

Blanka uvažovala o slovech Marka. "Chápu jí, protože Julii prostě jako babičku bere už od začátku a mě to vlastně moc těší. Takže až to půjde domluvím se s Terkou, nechci něco takového řešit bez ní." Marek si doma ještě uvařil čaj a nechal Blanku si jít lehnout, protože byla opravdu unavená. Seděl teď v obýváku a uvažoval o minulých letech. Tolik se toho stalo a hlavně letos se toho mohlo stát tolik jinak. Naštěstí osud měl ve hře svoje karty a rozehrál složitou hru s láskou, důvěrou a nalezením sebe sama. Terka se tu totiž opravdu našla. Činilo ho to šťastným a zároveň věděl jak moc se musela vzepřít svým démonům, aby dala šanci lásce k Břéťovi. On pro ní je ten pravý muž, protože ji bude opatrovat a chránit. Taky jí ukáže jak ta skutečná láska má vypadat a třeba jednou nebude Anička jedináček. Teď ovšem byl čas štěstí a on sám si uvědomil, že teď ho čeká poklidný důchod na úžasném místě. Bude tu mít přátele, rodinu a hlavně si s Blankou vynahradí poslední roky. Nemluvili o tom, ale i je oba to zasáhlo a stálo je to spoustu sil. Možná by třeba koncem září, až si Anička zvykne ve škole nebyla špatná dovolená jen ve dvou. Nakonec si šel taky lehnout s pocitem skutečného štěstí.