Křehká jako sklo

48. Příprava na štěstí

Odpoledne Břéťa uvažoval jak to vlastně zítra celé udělají. "Už ti máma psala v kolik se vrátí?" "Chtějí odjet už brzo ráno, aby nejely v horku. Takže myslím, že přijedou nějak dopoledne. Táta přijede asi taky docela brzo. Jsem s nimi předběžně domluvená, že by za mnou přišli do práce a dáme si společně oběd. Pak se možná v zoo projdou a Sid mi nabídla, že by pak rovnou vzala Aničku k nim." "To zní jako rozumný nápad. Máma mi ještě psala jestli není potřeba pro holky a Lucku něco udělat. Tak jsem jí řekl, že zatím ne, ale jak se s holkama těší na Šumavu tak bude super když jí Anička řekne jaké to tam je." "Nerada před ní něco takového tajím, ale vážně to chci říct nejdřív našim a..." "Miláčku já to přeci chápu, takhle je to v pořádku. Chceš nejdřív ať to ví oni a navíc vážně si myslím, že to pro ni bude úžasný dárek k narozeninám." Terka se usmála, byla tak vděčná jak moc jí Břéťa chápe a rozumí ji. "Což mi připomíná, že vím co jí máš koupit k narozeninám. Raul s ní počítá do rybářského kroužku a tak první prut by byl skvělý dárek." "Taky mě to napadlo. Poradím se přímo s Raulem, protože on ví nejlépe co bude potřeba." "Tak bezva a já už mám podle zprávu od Aleny zařízené kolo."

Břéťa se usmál, protože věděl, že majitel místního obchodu se s holkama zná a určitě se stačilo jen zmínit. "Jen jsem jí řekla jakou barvu a jak je Anička vysoká a kolo bude koncem příštího týdne." "To je dobře, navíc tady má možnosti kde jezdit a užije ho." Břéťa přemýšlel jak nadhodit něco co ho teď trápilo. "Já jen asi bych se na něco potřeboval zeptat. Vím, že toho Blanka ví nejméně, ale na co přesně bych si měl dát poroz, kdybych s ní mluvil." "Nojo vlastně, to mě vůbec nenapadlo. Ví jen, že mě zmlátil." Břéťa držel Terku za ruku a poslouchal jí. Blanka opravdu věděla jen tolik aby chápala, ale Terka jí nikdy nechtěla přidělávat ještě víc starostí a tak o většině věcí mlčela. Nejvíc toho prostě věděl Richard, protože on si k ní dokázal najít cestu a opravdu jí pomohl z nejhoršího. "Dobře dekuju, víš jen jsem se bál, abych neřekl něco špatně." "Jsem si jistá, že chápe a asi moc dobře, že jsem jí toho většinu neřekla. Prostě mi to nepřišlo fér. Moc by se tím trápila a to jsem nechtěla." "Chránila jsi jí a tak je to v pořádku. Mimochodem co uvaříme zítra k večeři?" "Já asi budu na vaření dost nervózní, nemůžeme radši něco objednat?"

Terka se dívala jak se Břéťa směje. "Můžeme a vlastně to je fajn nápad. Já mám tak trochu strach jak bude reagovat Marek. Petr sice říkal, že si nemám dělat starosti. Jenže zároveň asi i po tom všem s Petrem a celým tím případem nevím jestli si pro tebe přeje policajta." "Nemusíš si dělat starosti, vím zcela jistě, že bude nadšený. Jsi úžasný čestný chlap a táta tě má rád, nejen jako člověka, ale i jako kolegu." "Tak jo, snad máš pravdu. Prostě je to něco s čím už jsem vlastně moc nepočítal říkat rodičům přítelkyně, že jí miluju a chci s ní žít." "Ještě přidej tu věc s tím, že to nikdo nečeká a navíc se všichni dávno smířili s tím, že jsme oba sami." Břéťa se usmál a přitáhl si Terezu do náručí, aby jí mohl líbat. Později večer ležel s ní v náručí v posteli a přemýšlel o následujícím dni. Sice se ho všichni snažili uklidnit, ale už to bylo sakra let co znal rodiče některé ze svých partnerek. Nežil v celibátu, ale prostě neměl chuť ani nějakou delší známost někomu představit. On si vlastně opravdu dělal starosti jen kvůli Markovi. Zase ho uklidňoval fakt, že byl teď spokojený a to i v práci. Mluvil před pár dny s Milanem a celé oddělení si skvěle sedlo a on byl teď na kriminálce moc šťastný. Prostě jeden šílený případ zamíchal tolika osudy a tolika životy. Pořád si uvědomoval jaký zázrak je, že mu Terka tak klidně spí v náručí a on jí může objímat.

Ráno byla Terka strašně nervózní a nakonec si zabalila všechny věci co tu na víkend měla a Břéťa jí dovezl k ní do bytu. Zabalila si pár nových věcí a Břéťa si je dá do auta, aby u něj prostě měla i svoje věci. Zatím asi budou převážně tam. Prostě večer počká než Anička usne a pak dojde k Břéťovi, nebo jí on vyzvedne. Ráno už bude zase zpátky a tak to vydrží do narozenin. "Neboj bude to dobré, jsem s tebou ať se stane cokoliv." "Já jen přemýšlím jestli jsem na nic nezapomněla." "V nejhorším bychom to nějak vymysleli. Teď je důležité mít pokud možno všechno naplánované a zbytek přizpůsobíme časem." "Takže taková příprava na štěstí?" "My už svoje štěstí máme, tohle je spíš příprava na štěstí našich rodin." "Zní to skvěle a mě se teď ani moc nechce do práce." "Kdyby jsi byla doma tak ti to nebude utíkat, v práci se zabavíš." Terka se ještě nechala políbit a pak se vydala do práce a Břéťa jel do kanceláře. V infocentru si vzala kávu a ještě si chvilku povídala s Ladou a paní Uhlířovou. Obě totiž říkaly, že přímo září a ona to svedla na dnešní návrat dcery. Byla to samozřejmě pravda, ale ona byla tak šťastná kvůli Břéťovi a hlavně i kvůli sobě. No dnešek bude prostě zajímavý den. V kanceláři si připravila všechno na poradu a díky zprávě od mámy věděla, že už jsou na cestě domů. Snad dnešek opravdu rychleuteče.