Křehká jako sklo

32. Jak to překonat

Sobotní ráno zastihlo Břéťu doma a byl rád, že má po noční možnost si odpočinout. Řešili noční závody aut za městem a hlavně se to neobešlo bez velké bouračky a několika zraněných. Pitomci v rychlých autech co si myslí, že všechno zvládnou. Teď si dal sprchu a rozhodl se jít zkontrolovat byty, kde se pracovalo. Přemýšlel taky o tom, že pokud by všechno dopadlo tak jak doufá, tak vlastně budou muset řešit bydlení. Na to všechno byl ovšem ještě čas. Ve spodním bytě kde bude Blanka a Marek už bylo skoro všechno hotové. Vlastně už jen chybělo obložení v koupelně a kuchyni. Potom už se může dovést nábytek a můžou se nastěhovat. Nahoře to bylo o poznání horší, ale s tím se počítalo, protože tam byli dlouhodobí nájemníci a moc se tam na velké věci nesahalo. Zatím bylo ještě hodně co dělat a nastěhování by bylo opravdu až koncem srpna. Naštěstí Terezka bydlela v bezpečí bytu Sid a tak to nebyl problém. Sama mu řekla, že hlavně ať se udělá byt rodičů a terasa, protože ony s Aničkou můžou počkat. Zatím tu byla hotová je elektrika a rozvody a teď se začne se zbytkem. Hlavně tedy s podlahovým topením které se tu bude dělat tak jako ve zbytku domu. Zašel pak na zahradu a díval se už na nově vylitý betonový základ pro terasu. Bude to úžasné místo, kde budou moct odpočívat.

Stál opěrný u dům a uvažoval, že by mohl zkusit pozvat Terku na oběd nebo večeři. Jenže se pořád i po tom všem co si řekli bál, že by mohla couvnout. Naštěstí na Petra a ostatní byl spoleh v tom jak hlavně Sid a Lenka dokázaly předvídat a tak máma s Blankou a Aničkou zůstanou na Šumavě ještě týden. Určitě půjdou ve čtvrtek do kina na poslední díl trilogie a pak by třeba mohli zase strávit čas někde venku, těch možností tady bylo hodně. Nebo by mohli jet třeba zítra na přehradu a projít se tam. Zvažoval všechny možnosti a pak dospěl k tomu, že potřebuje pomoct, ale tentokrát si byl jistý, že bude potřebovat Richarda. Napsal mu zprávu jestli by si na něj udělal čas. Během pár minut mu zavolal. "Ahoj a tak trochu šetři s dechem, protože Terka mi volala včera večer. Gratuluji a ani nevíš jakou mám radost a teď předpokládám, že potřebuješ radu." "Jsem rád, že s tebou mluvila a asi mluvila i s holkama, ale já potřebuju radu pro sebe, nebo vlastně pro nás. Nevím jak přesně ti to mám vysvětlit." "Podívej co kdyby jsi si udělal výlet do Prahy, jsem se ženou na chalupě a jí by nevadilo, kdyby jsi přijel. Dostaneš oběd a my si můžeme promluvit." Břéťa ještě chvilku váhal nechtěl rušit Richarda při volnu, ale pak se ozvala v telefonu jeho žena a ona se vydal na cestu.

Před obědem si Richard užíval klidný čas s manželkou na jejich chatě. Pořád byli v Praze, ale zároveň tu byl úžasný klid. Chata, nebo spíš menší domek se dal obývat celoročně a oni tu rádi trávili čas. Blízko měli Berounku a lesy u Cukráku. Klárka byla úžasná žena a chápala jak jeho práci tak hlavně i dobu jeho nasazení v Afghánistánu. Sama byla také lékařka, ale specializovala se na ortopedii. Znala jak Adama tak Petra a když jí řekl o Břéťovi tak hned nabídla možnost ať přijede sem. Případ Terky znala až moc dobře, protože ho mnohokrát na začátku vezla k Markovi domů, když měla Terezka panickou ataku. Teď zaslechl auto a viděl, že Břéťa našel místo úplně hladce. Břéťa zaprkovala a přivítal se s Richardem. Taky se seznámil s jeho ženou a ta se pak omluvila, že bude uvnitř a on si s Richardem sedl do stínu velkého ořešáku. "Ještě jednou děkuju, že jsi si udělal čas. Měl jsem výčitky, abych vás tu netušil." Břéťa teď poslouchat jak mu Richard vypráví o dobách, kdy se s Terkou seznámil a že i Klára jí zná a tak hned chtěla pomoct. "Podívej pokročili jste víc než jsem si uměl představit, ale je to jako vždycky, prostě láska dělá zázraky i tam kde už by je člověk nečekal. Chápu teď správně, že se bojíš co se stane až pokročíte řekněme za práh ložnice?"

Petr se na Richarda usmál. "Je to tak, četl jsem její spis a ona to i ví a tvůj posudek mi hodně řekl, ale pořád mám strach, že něco neodhadnu a ona se lekne. Co když jí nechtíc vyděsím a mohl se u ní objevit nějaký panický atak. Nikdy bych si to neodpustil." "Podívej budu teď prostě otevřený. Terka bojuje s tím co chce její tělo a co si myslí, že jí dovolí její hlava. Už ta skutečnost, že tě sama políbila jako první je jasný signál, že srdce a tělo začíná vyhrávat nad ošklivými vzpomínkami. Hodně se zkus řídit tím jak reaguje. Pokud by jsi cítil, že ztuhla nepokračuj. Ona možná bojuje s tím, že není pro ženu úplně přirozené být ta kdo určuje jak dál. Zkus se tedy pokusit jí víc obejmout, zkus jemné dotyky. Ona sama ti možná vyjde vstříc lépe než si myslíš." "Děkuju ti, víš asi jsem potřeboval vědět co mám vlastně čekat. Chci jí dát romantiku, nežnosti, ale zároveň se pořád bojím." "Byl by jsi blázen, kdyby jsi se nebál, teď víš jak to překonat. Možná jen varování do budoucna, pořád má noční můry a můžou se objevit." "Beru na vědomí a vážně za všechno moc děkuju." Richard se usmál a doufal, že teď už snad konečně vezme Terezky případ ten příslovečný šťastný konec. Roky bojoval s tím jak jí zkusit víc pomoci a nakonec propojení přátel a toho co se začátkem roku stalo Petrovi odstartovalo změny v mnoha osudech. Ted byl čas si užít dobrý oběd a pak bude v následujících týdnech napjatě čekat na novinky.