Křehká jako sklo

13. Holčičí den

Terka seděla na pohodlné terase domu kde Sid a Lenka žily a už chápala co na tomhle místě tak milují. "Vážně chápu, proč jste si toho tak oblíbily, je to totiž úžasné. Upřímně jestli jsem něco v Praze postrádala tak to byl alespoň balkón." "Celkem tě chápu, žila jsem v Londýně vážně dlouho a okna jsem měla alespoň do vnitrobloku, ale žádná terasa nebo tak něco." "Sid má pravdu na tohle je Londýn fakt hrozný, ale tady máme teď možnost být skoro celý rok díky zastřešení a hlavně možnosti zastínit celý prostor." "Naštěstí nejsou taková horka jako loni. Taky je fajn, že v práci se má člověk kam dojít ochladit, protože je tam všude hodně stínu." Sid byla ráda, že Terka souhlasila a dneska přišla. Naplánovaly s Lenkou takovou malou změnu, která snad Terce pomůže. Dneska i když věděla, že tu budou jen ony tak zase měla dlouhou sukni a volné tričko. "Můžu se tě na něco zeptat?" "Samozřejmě, že můžeš." "Proč nosíš takovéhle oblečení, vždyť máš krásnou postavu a určitě ti v tom občas musí být i horko." Terka přemýšlela jak na tohle vlastně odpovědět.v"Je to složitější, ale hlavní je, že jsem si přestala úplně věřit co se týká oblékání. Prostě až dneska zpětně vím, že jsem musela nosit takovéhle oblečení, protože jsem prý byla jinak vyzývavá a vlastně jsem si od narození Aničky ani pořádně nic nového nekoupila."

Lenka poslouchala Terky vyprávění a byla ráda, že to se Sid trefily správně. "Taky prostě nerada chodím do obchodů kupovat si věci. Jdu s mámou nebo s malou a v pohodě, ale abych si sama v obchodě něco vyzkoušela to ne." "No takže já s Lenkou jsme to tak nějak tušily. Podívej ty chceš změnu, ale logicky se jí bojíš. Na tom není nic divného a nikdo po tobě přeci nechce, aby jsi hned nosila minisukně a tílka." "Já vím, že máte pravdu a máma mi to taky pořád říká. Jenže mě se ani do oblečení nechtělo investovat." "Já to chápu, protože všechno šlo pro Aničku a to není neobvyklé. Každá svobodná máma to tak má, prostě šetří na sobě a dítěti dopřeje všechno." Terka věděla, že by změnu potřebovala, ale tak moc se bála jet nakupovat, protože poslední vzpomínky na to neměla zrovna hezké. "No naštěstí být vdaná za magnáta, vážně to označení nesnáší, má svoje velké výhody." Terka sledovala jak se ty dvě začaly smát a pak jí vytáhly do horního patra domu. Šlo se tam po impozantním schodišti a bylo tam několik dveří a jedny byly otevřené. Vešla za Sid a pak strnula na místě, protože nechápala jak to všechno mohly vlastně zařídit.

Lenka se dívala na ohromnou Terku a byla rád, že tohle zvládly. Na posteli v hostinském pokoji leželo velké množství oblečení různých značek. Taky tu bylo několikero bot a kabelek. "Já tomu nerozumím, proboha jak?" "Došlo mi, že do obchodu tě nedostaneme a nějak tuším, že to má co dočinění i s ošklivými vzpomínkami. Takže si uděláme holčičí den tady. Máš tu dost věcí co si můžeš zkusit a co se ti nebude líbit tak vrátím a teď to hlavní nebudeme se bavit o tom kolik to stojí. Adam to všechno zaplatil a ještě měl řeči jestli toho není málo." Terka se na Sid dívala a nevěděla co říct, nakonec jí začaly téct slzy. Lenka stála blíž a tak Terku objala, bylo jí jasné, že toho na ni bude hodně, ale bylo důležité někde začít. "Tak nejdřív to projdeme a ty nám řekneš co se ti líbí a co ne. Jak už jsi si všimla ani já ani Lenka nechodíme zrovna nějak vyzývavě oblečené a tak jsme něco takového vybíraly i pro tebe." V následujících dvou hodinách si Terka vyzkoušela víc oblečení než za posledních několik let. Musela uznat, že obě holky měly úžasný vkus a hlavně opravdu braly ohled na to co by se jí mohlo líbit a hlavně, aby to nebyla úplně šílená a razantní změna. Teď na sobě měla zrovna moc hezké šaty z jemné viskózy, byly tmavě modré a končily pod koleny. Měly menší výstřih a volný rukáv k lokti. Cítila se v nich jako princezna a uvědomila si, že tohle měla udělat už dávno. On toho tolik zničil, že si teď musela sednout na postel a schovala si hlavu do dlaní.

Sid pozorovat jak se teď Terka trošku ztratila ve svých pocitech a sedla si k ní. "Jsi v pořádku, chceš toho nechat?" Terka slyšela v hlase Sid opravdovou starost a tak zvedla hlavu. "Ne nechci, ale došlo mi kolik mi toho vlastně vzal. Mohla jsem to udělat sama dávno, ale nedokázala jsem to." "Prostě na to nebyl správný čas a ani místo. Teď jsi se posunula v životě a vidíš i spoustu věcí jinak a tak už byl čas začít zase žít." "Chci vám oběma hrozně poděkovat, ale pořád si myslím, že je toho hrozně moc." Lenka se začala smát. "Nic proti, ale tohle beru jako úplný základ šatníku. Já sama nemám zas tolik oblečení jak by jsi si mohla myslet Sid taky ne. Všechny tyhle věci můžeš libovolně kombinovat a navíc hezké padnoucí tričko si můžeš vzít i k dlouhé sukni." "Lenka má pravdu, tohle všechno je prostě něco na čem můžeš stavět a až si budeš jistější můžeme zkusit i klasický obchod. Teď víš jaké značky ti sedí a většina má i eshop tak si můžeš v klidu něco doobjednat." "Jste obě úplně úžasné a já si snad konečně zase troufnu tohle všechno nosit." Lenka byla ráda jak to celé dopadlo a hlavně, že snad je to další krůček k tomu, aby Terka získala zpátky sebe samu. Jakmile to totiž dokáže tak bude připravena dát šanci lásce.