Křehká jako sklo

29. Životní krok

Břéťa si uvědomil, že tenhle večer, tahle noc změní úplně všechno. Jen bylo potřeba si ještě něco vyjasnit a to jak to teď s nimi bude. Nepochyboval o ní ani o sobě, ale bál se, že by nakonec prostě mohla Terka couvnout. Nevyčítal by jí to, ale než dají naději svým rodinám, hlavně Aničce tak by to možná chtělo počkat. Taky se začal zvedat vítr a možná byl čas jet domů. "Sice bych tu moc rád zůstal, ale začíná se ochlazovat." "To je pravda a je mi už trochu zima." Břéťa se usmál a zvednul se s lavičky a opatrně vzal Terku kolem pasu a zamířil s ní k autu. Terka se přestala bát toho, že jí Břéťa objímá, protože on si vážně dával pozor. Měl pomalé pohyby, aby o nich věděla a hlavně jí nedržel silně. Došli k autu a on jí otevřel dveře, aby mohla nastoupit. Než si došel sednout tak se ještě pro něco stavil v kufru a pak si sedl i s dekou, kterou jí přehodil přes nohy. "Radši jsem jí v autě nechal i když je teplo. Petr mi kladl na srdce, že jsi hodně zimomřivá." "No je to tak, dřív jsem nebývala, ale prostě se to změnilo. Možná je to kvůli strachu, stresu, nebo neznámému a možná se to časem zase změní." Terka se na Břéťu usmála a pak se pohodlně opřela, protože vyrazili k ní domů.

U domu Břéťa zaparkoval a pak se na Terku podíval. "Já bych s tebou chtěl mluvit, ale nemusíme to dělat teď. Zatím jsou na Šumavě a to včetně Aničky. Možná to bude znít dětinsky, ale asi bych možná rád zatím nechal informaci o nás jen mezi pár lidmi." Břéťa si všiml jak si Terka oddechla a věděl, že myslela na to samé. "Břéťo děkuju, já se bála, že by jsi se mohl zlobit. Víš já jsi sem jistá tím co cítím i tím co chci, ale taky jsem máma. Mám strach zatím malé motat hlavu a upřímně asi ani zatím nechci..." "Nechceš dávat vašim naděje, kdyby to ještě třeba nedopadlo. Terezko já s tebou být chci, miluju tě, ale pokud budeš chtít být sama pochopím to a nemusíš se bát, že bych naléhal." "Já to vím a vážím si tě za to ještě mnohem víc než před tím. Pro mě je důvěra v někoho, hlavně v muže pořád strašně obtížné téma. Nechci ti lhát, pořád mám strach, ale zároveň jsem šťastná. Vím moc dobře, že je to se mnou těžké." Terka si všimla jak se na ni Břéťa usmál. A to jí dodalo potřebný impuls a natáhla se k němu blíž. On to hned pochopil a opatrně si ji přitáhl k polibku. Bylo to tak úžasné tak něžné a jemné.

Břéťa si užil moct zase Terku líbat. Sice doma skončí pod studenou sprchou, ale to vem čert. Tohle musí zvládnout a musí se ovládat, aby jí nevyděsil. Ona byla tak výjimečná a on věděl, že její láska je pro něj zázrakem. Životní krok který se chystali udělat by mohl změnit úplně všechno. Pak opatrně polibek ukončil a díval se jak se na něj Terka krásně usmála. "Máme spoustu času a nějak si s tím vším poradíme. Zatím bych byl pro, že bych to řekl jen Petrovi a Adamovi a předpokládám, že ty by jsi to ráda řekla Sid a Lence. Teda ne že bych nevěřil, že by si to stejně neřekli." "Sid si dělá starosti, prostě taková je a já jsem za to ráda, vždycky jsem hledala přátele jako jsem našla tady. Taky budeme muset nějak vyřešit naše schůzky až se mámy a Anička vrátí že Šumavy." "Mají tam být minimálně do pondělí a možná by si prostě mohly výlet prodloužit. Pokud vím tak první tam teď chtěla jet Alena s Jitkou a to až ten další týden." "Já se Sid zeptám, protože nechci, aby museli kvůli nám měnit nějaké plány." Terka sledovala jak se Břéťa začal smát. "Vtipné Terezko, opravdu moc vtipné, myslím si, že ti nikdy Sid nevyprávěla jak dávala Lenku a Petra dohromady." "Jen mi říkala Lenka, že Sid vděčí za to že jsou s Petrem spolu, ale nějak moc jsem se nevyptávala." "Tak to si nech vyprávět, protože to vážně stojí za to. Sid je prostě mistr."

Terka se usmála a umínila si, že se musí Sid nebo Lenky zeptat na podrobnosti. Teď už byla skoro jedenáct a ona si uvědomila, že se budou muset rozloučit, ale tak moc se jí nechtělo. Naštěstí Břéťa v ní opravdu uměl číst a chápal ji. Takže vystoupil a pomohl jí ven. Pak chvilku počkal a opatrně jí objal, zase tak že měl za jejími zády jen jednu ruku a druhou měl na její paži. Dával jí tak částečný pocit volnosti a opravdu to moc pomáhalo. "Chtěl bych s tebou ještě zůstat, ale máme spoustu času. Nikam nespěcháme a hlavně na nic nespěcháme ano?" "Ano a ani nevíš jak strašně moc mi to pomáhá a jak moc jsem šťastná. Pro mě je tohle obrovská změna, ale vím s jistotou, že jsem se rozhodla správně. Zamilovala jsem se a myslela jsem..." "Jsi úžasná a já tě miluju. To je to nejdůležitější a teď už by jsi opravdu měla jít domů, protože je chladno." Terka se natáhla a dala mu ještě pusu a pak zamířila domů. Břéťa počkal než mu zmizela z dohledu v domovním vchodu a pak nasedl do auta. Věděl s jistotou, že buď Adam nebo Petr budou ještě vzhůru a tak nakonec napsal Petrovi s tím, že si to určitě řeknou. Terka došla rychle k sobě domů a opřela se o dveře. Rychle vyndala z kabelky telefon a chvíli uvažovala komu napsat. Nakonec se rozhodla, že napíše Sid, aby to vyřídila i Lence. Snad jsou ještě vzhůru. Prostě chtěla, aby to jak je šťastná mohly sdílet s ní.