Křehká jako sklo

33. Je čas lásky

V neděli večer seděla Terka na zahradě u Břéťova domu a pozorovala zahradu. Musela dneska výjimečně do práce, protože se jim narodilo vzácné mládě a bylo potřeba pomoc s koordinací Láďovi. Informace novinářům a na webové stránky to bylo dnes důležité. Bylo to docela hektické dopoledne. Bohužel jim to s Břéťou zhatilo plány jet někam na výlet. Nakonec jí nabídl jestli nechce přijít k němu, že moc rád uvaří. Přijala moc ráda a navíc dostala večeři podle svého gusta. Břéťa se smál, když se nesměle zeptala jestli by si nemohli opéct buřty. Sám jí přiznal, že měl na ně chuť, ale chtěl ji opravdu uvařit. Pro ni ovšem víc znamenalo to, že je tady s ním. "Tomuhle říkám večeře podle mojí chuti a vážně jsem moc ráda, že ti to nevadí." "Terezko já mám špekačky rád, takže to byla maličkost, ale rád ti příště uvařím opravdové jídlo." "Já vím, že umíš vařit, protože tvoje máma to moc ráda říká. Je na tebe v tomhle ohledu moc pyšná." "Myslím si, že jí to tak těší i kvůli vzpomínám na tátu. Víš on byl výborný kuchař a mámu rád rozmazloval právě jídlem. Vídal jsem to a pak jsem mámu poprosil, aby mě učila vařit." "Jsi úžasný muž a já si to uvědomuju čím dál tím víc." Břéťa se na Terku usmál a byl tak rád, že spolu můžou trávit čas tady. Sice tu byl na zahradě dost nepořádek, ale to se nedá nic dělat.

Terka pozorovala jak se Břéťa usmívá a věděla, že je to pro ni stále snazší. "Jak to vlastně vypadá teď ohledně terasy. Mimochodem ty návrhy jsou úžasné." "Teď se bude dělat zasklení a střecha, pak už přijde na řadu dlažba a bude teresa hotová. Pokud půjde všechno hladce tak než se vrátí, že Šumavy tak bude hotovo a hlavně nebude žádný nepořádek tady." "Zase takový nepořádek tu není a je logické, že tu mají složené věci. Navíc pokud vím Julie stejně chtěla ty záhony u terasy předělat a tak se jí to spíš hodí." "Jo na podzim se do toho chtěla pustit a myslím si, že tvoje máma jí s tím ráda pomůže." Břéťa dal na stolek nádobí a pak si sedl zpátky na lavičku vedle Terky. Potěšilo ho, když se mu automaticky opřela o rameno a chytla se ho za ruku. Jemně jí políbil do vlasů a věděl, že je to tak v pořádku. "Jsem teď moc šťastná a pořád jsem ti hrozně moc vděčná za to jaký jsi." "Lásko, nemusíš mi být vděčná." Terka se zvedla a zmateně se na něj dívala. Břéťa jí jemně políbil a pohladil ji po tváři. "Takhle to má být, není to něco k čemu bych se musel nutit a ty mi za to měla být vděčná nebo děkovat. Láska je nesobecká a já vím, že nejvíc si přeju, aby jsi byla šťastná. Dokonce i kdyby jsi měla být šťastná beze mě."

Par vteřin Břéťa přemýšlel co se asi Terce honí hlavou. Pak se usmála a začala ho líbat. Tentokrát to, ale bylo jiné a on to cítil. Jakoby to co řekl zbořilo další zeď vystavěnou z bolesti toho co se jí stalo. Objala ho kolem krku a ona sama jako první prohloubila polibek. Nemohl uveret, že to udělala a nakonec se rozhodl řídit tím co mu řekl Richard. Opatrně jí pořád jednou rukou držel za tvář, ale druhou ruku jí dal na záda a jemně si jí přitáhl blíž. Terka se ztrácela v polibku a zároveň ji došlo, že tohle je další posun. Cítila jak si jí Břéťa přitáhl blíž, když polibek prohloubila. Nebála se, protože to udělal opravdu jemně. Pár minut se takhle líbali a ona sama si uvědomila, že její srdce a tělo začíná definitivně vyhrávat nad její hlavou. Nakonec to byl Břéťa, který polibek ukončil a vzal její tvář jemně do dlaní. "Miluju tě a jsi v pořádku?" Terka se na něj usmála a dala mu pusu. "Jsem víc než v pořádku. Taky tě miluju." Břéťa si velice opatrně přitáhl Terku na klín a držel ji v náručí. Chvilku se bál, že to možná je moc brzo, ale ona ani nezaváhala a hned se mu v náručí uvelebila. Bylo to víc než v co doufal. Určitě před sebou měli ještě nějakou cestu, ale zároveň se zase o velký kus posunuli.

Terka si užívala se nechat držet v náručí a zároveň poslouchala jak Břéťovi tluče srdce. Bylo to tak uklidňující a taky cítila, že by možná chtěla i pokračovat, ale pořád se bála. Břéťa to ovšem zcela intuitivně musel vycítit. "Nikam nespěcháme ano? Prostě si jen užijeme hezký večer tady venku a nic víc." Břéťovi bylo jasné, že se Terka musí bát, že by chtěl hned pokračovat. Samozřejmě, že si musel poctivě přiznat, že tohle skončí pro něj dlouho studenou sprchou. Jenže už teď byli dál než si před pár týdny myslel a tak neměl v úmyslu si stěžovat. Terka zvedla hlavu a zářivě se na něj usmála. "Promiň, já vím moc dobře, že takový nejsi. Jen moje hlava je občas divné místo." "Nic se neděje, ale musíš mi to zkusit říct, nebo jen naznačit. Nechci udělat něco co by ti mohlo být nepříjemné a ty by jsi se začala bát." "Proto jsem s tebou tak šťastná, protože vím, že jsem v bezpečí. Bojím se jen, že to máš se mnou moc těžké a neměl by jsi mít. Jsi tak úžasný a já ti jen přidělávám starosti." Břéťa se naklonil a dal jí pusu na nos. "Nepřiděláváš a tak to prostě je. Uznávám, že bych tě teď ještě takhle rád držel, ale myslím, že jsi říkala, že ráno brzo vstáváš." "Hm máš pravdu, ale nechce se mi se tě pustit." Břéťa se zasmál a pak byl čas vyprovodit Terku domů. Byl to úžasný večer a jemu dal další vodítka pro nadcházející dny.