Esme
Těžce jsem vstala. Bylo sedm hodin ráno. Šla jsem do koupelny. Došla jsem k zrcadlu, abych se podívala jak po včerejšku vypadám. Měla jsem natržené obočí a monokl. Nic co by se časem nezahojilo. Jenže pak jsem se opřela o ruku. ,,Au." Vykřikla jsem. Rukou mi projela ohromná bolest. ,,Sakra asi je zlomená." Pomyslela jsem si a opatrně jsem si převlékla šaty. Snažila jsem se dávat na tu ruku pozor, ale stejně se mi to ne vždycky povedlo. Když jsem se upravila, opatrně jsem otevřela dveře. Šla jsem potichu a opatrně. To kdyby byl John přeci jenom vzhůru. Došla jsem do obýváku a tam jsem ho uviděla ležet na zemi ve vlastních zvratcích. Jindy bych se ho pokusila odtáhnout, ale dneska s tou rukou to nezvládnu. Tak jsem se ho i přes všechnu bolest odtáhla alespoň z těch zvratek a ty zvratky jsem uklidila. Pak jsem se vydala s tou rukou do nemocnice.
Carlisle
Dnes nastupuji poprvé do nové práce. Dneska jsem na ambulanci. Ráno jsem se přivítal s kolegy a dal jsem si nějaké věci na lékařák. Rychle jsem se převlékl a vyrazil směrem ambulance. Všichni si mě se zaujetím prohlíželi. No jo upírský doktor je vždy středem pozornosti. Už jsem si celkem zvykl, že když projdu okolo sestřiček, zvedne se za mnou vlna šuškání a smíchu. Dorazil jsem na ambulanci. Tam na mě už čekala postarší sestřička. Jmenovala se Gréta. ,,Dobrý den pane doktore Cullene. Můžeme začít?" Zeptala se profesionálně a odměřeně. ,,Jistě paní Whiteová." Usmál jsem se na ni a ona jen kývla. Pak vpustila do ordinace prvního pacienta.
Esme
Seděla jsem v čekárně před ambulancí. Zatím jsem tu byla jediná. Ono taky bylo celkem brzy ráno. Čekala jsem tady asi dvacet minut a ta ruka už začínala opravdu bolet. Asi za půl hodiny se otevřely dveře, ve kterých se objevila sestra a vyzvala mě, abych šla dál. Vešla jsem tedy do ordinace. Za stolem sedel pohledný doktor. ,,Jak se jmenujete?" Zeptal se profesionálně. ,,Esme Brownová." Odpověděla jsem tiše. ,,Chvíli koukal do počítače a pak se na mě podíval. ,,Vy jste tu celkem často viďte?" Řekl. Jeho krásné zlatavé oči mě probodávali. Jako by mi viděl až do žaludku. ,,Jsem hrozně nešikovná." Řekla jsem a sklopila hlavu, aby neviděl jak mi ta lež vehnala červeň do tváře.
Carlisle
Ta žena co mi právě vešla do ordinace musí být opravdu velmi nešikovná. Za poslední půlrok, tu byla celkem desetkrát. Ale, že by byla opravdu až takhle nemotorná. To se mi nezdá. ,,Posaďte se." Pokynul jsem jí, když ještě pořád stála. Pak jsem se zvednul a přišel k ní blíže. ,,Tak co Vás bolí madam?" ,,Asi mám něco se zápěstím levé ruky." Zašeptala skoro neslyšně. Ještě, že mají upíři tak dobrý sluch. Opatrně jsem jí vzal za ruku a různě jsem s ní kroužil. Při malých jemných pohybech to bylo ještě celkem v pořádku. Ale při větších pohybech sykla bolestí, nebo vykřikla au. ,,Sestro, objednejte tady paní Brownovou na rentgen." Řekl jsem směrem ke Grétě. ,,Jistě pane doktore." Když jsem se otočil zase na paní Brownovou díval jsem se do tech nádherných hnědých oči. Srdce jako by mi začalo znovu bít. ,,Ale notak Carlisle vzpamatuj se je přeci vdaná." Znělo mi pořád v hlavě. Pak jsem si všiml té tržné rány na obočí. ,,Paní Brownová, to obočí budeme muset sešít." ,,Jen pokývla hlavou. ,,Sestro připravte prosím šití." Řekl jsem.
