Carlisle
Operovali jsme. Jenže pan Johnson byl velmi upovídaný. Obvykle mi to nevadilo, ale dnes to bylo jiné. Musel jsem mu odpovídat a to znamenalo, že jsem se chtě, nechtě musel občas nadechnout. Místnost byla vůní krve přímo nasycená. To, že jsem dlouho nebyl na lovu se projevilo skoro nesnesitelnou bolestí v krku. Naštěstí to byla banální operace a tak jsme skončili rychle. ,,Byl jste velmi dobrý pane kolego." Chválil mě cestou ze sálu. ,,To nestojí za řeč." Řekl jsem chvatně a skoro jsem ze sálu vyběhl. ,,Nebuďte zbytečně skromný pane Cullene." Dohnal mě pan Johnson. Na tahle slova jsem mu neodpověděl. Umyl jsem si ruce a odešel jsem se převléct. Konečně jsem se mohl nadechnout čerstvého vzduchu. Johnson mě brzy dohnal. ,,Pane Cullene, zítra mám v plánu dělat dva appendixy a jeden žlučník. Byl bych rád kdyby jste se do toho zapojil." Jeho pohled se změnil na pronikavý a jeho ústa mě přímo vybízela, abych přijal. ,,Promiňte pane primáři, ale já mám zítra volno." Začal jsem opatrně a než mohl něco říct, tak jsem pokračoval. ,,Mám teď doma kamarádku, která si prošla peklem a tak bych byl radši s ní." ,,Jistě to chápu." Usmál se. ,,Tak přeji pěkný den." ,,Vám také." Usmál jsem se a byl jsem rád, že jsem se ho konečně zbavil. Zbytek dne proběhl normálně a já jsem se už nemohl dočkat, až se vrátím domů k Esme a ostatním.
Eleazar
S Carmen jsme se domluvili, že se dneska vrátíme domů. S Esme jsme to už probrali a ještě bylo potřeba to sdělit Carlisleovi. Carlisle přijel domů z práce v šest hodin večer. Zastavil jsem ho hned v garáži. ,,Ahoj Carlisle." ,,Ahoj Eleazare." Usmál se na mě. ,,Carlisle musím s tebou mluvit." ,,Dobře, co se děje." ,,Víš s Carmen už jsme tady hodně dlouho a tak bychom se rádi vrátili domů." ,,Chápu Eleazare. Jsem rád, že jsi mi byl s Esme nápomocný a teď už to sami celkem zvládneme." ,,Dobře, tak mi už jsme zbalený, takže." ,,Koukám, že jsi připravený." Zasmál se Carlisle. ,,Tak se mějte dobře." Objali jsme se a pak jsme šli za holkama do domu.
Esme
Carmen s Eleazarem odjeli v sedm hodin večer. Carlisle si sedl do křesla a z hluboka si oddechl. Posadila jsem se mu na klín. ,,Těžký den?" ,,Ano, Esme." Zavřel oči. Jemně jsem ho políbila na obě oční víčka. Na tváři se mu objevil úsměv a pak se mě přitáhl blíž k sobě. ,,Musíme si zajít na lov." ,,Dobře." Usmála jsem se a slezla z jeho klína. Neochotně otevřel oči a společně jsme se vydali do lesa. Běželi jsme asi čtyři hodiny, než jsme narazili na dvě pumy. Každý jsme si vzal jednu a pak jsme si ještě ulovili každý dvě srny. ,,Jsi už sytý?" Zeptala jsem se Carlisle. ,,Ano a ty?" ,,V krvi přímo plavu." Usmála jsem se na něj. Domů jsme se dostali ve tři ráno a přímo uprostřed obýváku na nás čekalo obrovské překvapení.
