Carlisle
Políbil jsem Esme do vlasů. Pak jsem ji zvedl, posadil jsem se do křesla a Esme jsem si položil na klín. ,,Copak to čteš?" Zeptal jsem se jí. ,,Dekameron." Odpověděla, aniž by zvedla oči od knížky. ,,Dobrá volba. A nechtěla by jsi ji teď odložit a jít se mnou nahoru?" Zašeptal jsem jí do ouška. ,,Počkej chviličku." Zašeptala. Tomu jsem se jen zasmál a opatrně jsem jí vzal knihu z rukou. Tu jsem položil na stůl. Esme jsem pak vzal do náruče a vynesl jsem ji nahoru do naší ložnice. Přenesl jsem jí přes práh a postavil jsem ji na zem. ,,Tak co tomu říkáš?" Zeptal jsem se. ,,Je úžasný." Zašeptala ohromeně.
Esme
Carlisle mě donesl nahoru do jednoho pokoje. Postavil mě na zem a já jsem se začala dívat po tom pokoji. ,,Tak co tomu říkáš?" Zeptal se a v jeho hlase jsem zaslechla úsměv. ,,Je úžasný." Řekla jsem okouzleně. Pokoji dominovala postel z tmavého dřeva. Byla to manželská postel. Na jednom konci leželi dva velké hnědé polštáře. Na druhém konci leželi dva červené polštářky, pod kterými byla nádherná bílá deka s tmavě hnědým lemem. Za postelí byla velká dřevěná deska, stejné barvy dřeva jako postel. Vedle postele byl malý noční stolek, stejné barvy jako postel. Před postelí byl malý červený kobereček. Stěna za postelí byla tmavě červená. Vedlejší stěna byla okrově hnědá. Od sebe je dělilo okno. U této stěny stála obrovská skříň ve stejné barvě dřeva, jako byla postel. Místo prostředních dveří měli veliké zrcadlo. Další dvě stěny byli taky okrové barvy. U stěny naproti posteli byl malý prádelník, stejné barvy dřeva jako postel. Na prádelníku byla bílá lampa, tvarem podobná mochomůrce. Když jsem si dokonole prohlédla ložnici, vzal mě Carlisle za ruku a odvedl mě k dalším dveřím. Tyhle dveře vedli do malé, ale roztomilé koupelny. U dveří ležel malý a huňatý kobereček. Podlaha byla rozčleněná na dvě části. Na podlaze byli hnědé dlaždice. Ty byli tak do poloviny koupelny. Pak byla podlaha zvýšená. Ta už pak byla pokryta bílými dlaždicemi. Na zdi po mé levé ruce byli modré skříňky, ve kterých byli i dvě krásná bílá umyvadla. Nad umyvadli vysela dvě malá kulatá zrcadla. Naproti skříňkám byla malá sedačka bílé barvy. Leželi na ní tři modré polštáře. V zadu v pravém rohu byl malý sprchový kout a v zadu na levé straně byla krásná bílá vana, obložená modrými dlaždicemi. Stěny byli obloženy bílými dlaždicemi, jen rohy místnosti byli obloženy dlaždicemi hnědými. ,,Carlisle, to je nádhera." Zašeptala jsem. ,,Jsem rád, že se ti tady líbí."
Carlisle
,,Jsem rád, že se ti tady líbí." Usmál jsem se a pak jsem ji zavedl dalšími dveřmi do malé šatny. Část šatny byla vymalována fialově a část hnědě. Skříně byli všechny černé barvy a na zdech byli dvě velká zrcadla. ,,To jsi všechno vytvořil ty sám." ,,No úplně ne." Přiznal jsem. Pak jsme se přesunuli do ložnice. Posadili jsme se na postel a já jsem se jí zeptal. ,,Esme, tenhle pokoj je celý tvůj. A já se tě chci zeptat, jestli už jsi připravená na to, abychom sdíleli společně jeden pokoj." Čekal jsem na její odpověď.
