Lidská Esme

Dozor

Carlisle

Vůbec se mi nelíbilo, že se Briona má vrátit zpět. Obvzlášť teď, když byla Esme tak slabá a bezbranná. Proto jsem se rozhodl, vzhledem k tomu, že Esmin stav nebyl kritický, že si ji vezmu do domácího ošetřování. Vzhledem k tomu, že jsem lékař by to neměl být problém. Vrátil jsem se na lékařák. Připravil jsem pro Esme, něco jako reverz. Pak jsem ho vytiskl a zamířil jsem si to za Esme na pokoj. Potřeboval jsem, aby mi to podepsala.

Esme

Probudil mě chladný dotek na paži. Otevřela jsem oči a stál nademnou Carlisle. ,,Ahoj Esme, jak se ti spalo?" ,,Dobře Carlisle. ,,Esme." Oslovil mě a na tváři se mu objevil velmi smutný a vážný výraz. ,,Carlisle, co se děje." ,,Víš Esme Briona se vrací zpátky do nemocnice a já mám o tebe strach. Chtěl bych, aby jsi podepsala takový papír, něco jako reverz." ,,Carlisle já nejsem schopná se ještě sama pohybovat a nemůžu se Cam pověsit na krk. A navíc ona si teď už nic nedovolí." Usmála jsem se. ,,Esme a co kdyby jsi se pověsila na krk mně." ,,Ne Carlisle to nejde, vážně to bude v pořádku." ,,Tak dobře." Vzdal se Carlisle. Tak se ještě prospi. Usmál se na mě a odešel.

O týden později

Esme

Dneska jsem se zase vracela do práce. Už jsem byla v pohodě. Dneska jsem měla službu od devíti večer do pěti ráno. Rychle jsem se v šatně převlékla a šla jsem si po své práci. Zbýval mi poslední pokoj. Pokoj číslo čtyři. Jenže když jsem tam přišla, nevěřila jsem svým očím, všechno bylo rozházené po zemi. Jen jsem si nad tím povzdechla a dala jsem se do práce. Trvalo mi skoro půl hodiny, než se mi podařilo uvést vše do pořádku. Když jsem měla hotovo, spokojeně jsem si oddechla. Byla jsem sice už zdravá, ale únava byla ještě dost veliká. Těšila jsem se, že si skočím udělat kafe a sednu si chvíli na sesterně. Ale když jsem vylezla ze čtyřky přišla za mnou Angela. ,,Esme, už máš hotovo?" Zeptala se mě. ,,Ano už jo." Usmála jsem se na ní. ,,No tak to si zkontroluj pětku a šestku jo a vrchní sestra ti vzkazuje, že máš službu navíc, protože musíš vzít službu za Mirandu." ,,Ale já." ,,Teda pokud nechceš dostat vyhazov." Upřesnila. Jen jsem si povzdechla a šla jsem se podívat na pětku.

Carlisle

Dneska mám službu od sedmi do čtyř. Služba mi rychle utekla. Ostatně jako vždycky. Zrovna jsem vycházel z nemocnice, když jsem si všiml, že Esme stojí opřená o zeď. ,,Esme je ti něco?" Přiběhl jsem k ní. ,,Ne, ne nic mi není." Odpověděla, ale slyšel jsem v jejím hlase únavu. ,,A co tady vůbec děláš. Služba ti skončila už dávno."  Mlčela. ,,Notak Esme, co se stalo?" ,,Nic Carlisle. A omluv mě musím jít, abych stihla autobus." Přidržovala se zdi a pomalu šla k zastávce. Neptal jsem se jí, jestli chce nebo nechce svést. Prostě jsem jí vzal do náruče a donesl jsem jí do svého auta.

Briona

Zrovna jsem odcházela z nemocnice a radovala jsem se, jak krásně se mi podařilo Esme zkazit den, když tu jsem zahlédla doktora Cullena, jak jí nese do svého auta. Zlost ve mně pěnila. Tak já se tak snažím. Beru si služby na stejné ambulanci s ním, mrkám na něj a celkově se snažím, abych ho svedla, ale on jako by byl slepý a hluchý. A tahle pipina se tu objeví a už ji nosí do auta a opečovává jí jako královnu. Tak tohle si odpyká.