Lidská Esme

Návrat domů

Esme
Doktor Cullen mi sešil obočí. Ta rána naštěstí nebyla tak veliká, byli z toho jen tři stehy. A ruka taky nebyla zlomená, jen pořádně naražená. Tak mi ji obvázali a já se mohla vydat domů.

John
Probudil jsem se v devět hodin. Ležel jsem na zemi a hlava mě třeštila. Pomalu jsem se zvednul. ,,Kde je ta zatracená kurva, že mi nepomůže. ,,Esme kde seš doprdele." Zařval jsem na celý dům. Pak jsem zaslechl klíč ve vchodových dveřích. Chvíli jsem počkal a pak jsem uviděl Esme ve dveřích v obýváku. ,,Kde jsi byla ty zatracená děvko? Jak to, že na stole není snídaně. To si jako myslíš, že tě budu živit zadarmo?" ,,Ne." Pípla a vydala se do kuchyně. ,,Kde jsi byla co?" ,,V nemocnici." Plesk. Vrátil jsem jí takovou facku až padla k zemi. ,,Kolikrát ti budu ještě říkat ty zasraná krávo, že do tý zkurvený nemocnice chodit nebudeš?" Rozbrečela se. ,,Teď se zvedni ty couro a udělej mi snídaní a pohni tou svou línou prdelí." Řekl jsem a nechal jsem ji v kuchyni.

Esme
Zvedla jsem se a rychle jsem začala připravovat míchaná vajíčka. Za pět minut jsem Johnovi předložila míchaná vajíčka a dva plátky chleba. ,,No to ti to trvalo." Křikl na mě, ale pak se pustil do jídla. Já jsem rychle uklidila v kuchyni a šla jsem mu najít čisté oblečení a připravit vanu. Když dojedl a já chtěla odnést talíř, chytl mě za ruku. A beze slova vysvětlení mě odtáhl nahoru do ložnice. ,,Sundej si kalhotky." Křikl na mě. Když
Jsem hned nezačala, popadl mě pod krkem a mrštil se mnou na postel. Pak ze mě ty kalhotky serval a prudce na mě nalehl. Cítila jsem z něj zvratky a dělalo se mi zle. Naštěstí mu to dlouho netrvalo. Když skončil, vyrazil do koupelny a tam zalezl do vany. Já jsem si rychle našla nové kalhotky a uklidila jsem ten nepořádek, který tady John nadělal a pak jsem se vydala umýt nádobí.

John
Vylezl jsem z vany a oblékl se do nového čistého oblečení. Trochu jsem se upravil, před tím než půjdu do práce. Pak jsem sešel dolů. Esme seděla na pohovce. ,,Až se vrátím, ať je na stole teplá večeře jinak to schytáš ty mrcho. A ne snad aby tě napadlo jít ven. Tady budeš a ani se odsud nehneš. Je ti to jasné?" ,,Ano." Špitla. Na to jsem se otočil a spěchal do práce.

Esme
Konečně je pryč a já můžu zase chvilku volně dýchat. Dala jsem si rychlou sprchu a pak jsem se začetla do jednoho románu. Kdysi jsem si představovala nádherný život s Johnem. Dnes už vím jak jsem byla pitomá.