Lidská Esme

Dnešek

Esme

Probudila jsem se. Byla ještě tma. Budík ukazoval dvě hodiny ráno. Měla jsem žízeň a tak jsem sešla dolů do kuchyně, abych se napila. Nalila jsem si skleničku vody. Rychle jsem ji vypila, pak jsem jí umyla a vrátila na místo. Vešla jsem do obýváku, když tu se najednou okolo mě prohnalo něco ohromnou rychlostí. Podívala jsem se tím směrem, kam to běželo, a tam stáli Carmen, Eleazar, Tanya a Carlisle. Sledovala jsem je se zatajeným dechem. ,,Dneska to bylo." Carmen se zarazila. Všechny pohledy se podívali na mě. ,,Esme." Začal ně mě pomalu mluvit Carlisle."

Carlisle

,,Esme." Začal jsem opatrně. Vůbec jsme si ji nevšimli. Až když jsme se zaposlouchali, zaslechli jsem její srdce. Viděla toho dost. Viděl jsem na ní, že je zmatená. Věděl jsem, že se pokusí utéct. Věděli jsme to všichni. Carmen se opatrně přesunula k vypínači a rozsvítila. Esme světlo na chvíli oslepilo. Toho jsem využil já a přitiskl jsem si ji k sobě. Snažila se mi vymanit, ale já jí to nedovolil. Dovedl jsem ji na pohovku a posadil jsem ji na ní. Snažila se mi vzpírat, ale neměla dostatek síly. Carmen s ostatními odešli nahoru. Tohle nechali jen na mě. ,,Esme, prosím tě vyslechni mě. Prosím." Naléhal se. Neposlouchala mě. ,,Esme prosím, poslouchej." Ještě chvíli se bránila, ale pak přestala. Začal jsem mluvit. ,,Esme vím, že jsi si všimla, že nejsem tak úplně člověk." ,,Když jsem to vyslovil, celá se napjala. ,,Esme, já jsem upír." Podívala se na mě. V očích neměla strach, což mě překvapilo." ,,Esme já ti neublížím." ,,Já vím." Zašeptala.

Esme

Carlisle byl překvapený, že jsem řekla, že vím že mi neublíží. Věděla jsem, že nechápal, proč jsem se mu snažila vymanit. Vysvětlila jsem mu, že jsem se nebála jeho, ale ostatních. Neznala jsem je tak dobře jako jeho. Když jsem mu to vysvětlila, usmál se na mě. Nechala jsem se od něho obejmout. ,,Esme, ani nevíš jak jsem rád, že to chápeš, že se mě nebojíš. Já měl takový strach." Přiložila jsem mu prst na ústa. ,,Na tohle už nemysli. Radši mi řekni něco víc o vás upírech." Usmál se, asi si všiml zvědavosti, která mi koukala z očí.

Carlisle

Celé dvě hodiny jsem jí všechno podrobně vysvětlil i všechna pravidla, nad jejichž dodržováním dbali Volturiovi. Esme byla velmi pozorná posluchačka. Kolem čtvrté ráno mi Esme položila hlavu do klína a během minutky usnula. Musela být hodně unavená. Vzal jsem deku, která byla položená přes opěradlo pohovky a přikryl jsem jí. Kolem sedmé ráno přišli Carmen s Eleazarem. ,,Dobré ráno." Zašeptali tak tiše, aby Esme neprobudili. ,,Dobré ráno." Popřál jsem jí. ,,Tak mi mažem do práce." Usmál se na mě Eleazar. ,,Užijte si to." Popřál jsem jim. Usmáli se a pak zmizeli venku. Esme spala až do desíti dopoledne. ,,Dobré ráno." Popřál jsem jí a jemně jsem jí políbil do vlasů." ,,Dobré ráno." Usmála se. ,,Kolik je hodin?" ,,Deset dopoledne." Esme vyskočila do sedu. ,,Tolik." Vykřikla. Musel jsem se tomu začít smát. ,,Co je?" ,,Esme, není tak pozdě. Do práce nejdeš tak co šílíš." Smál jsem se. ,,Haha, moc vtipné." Odvětila a vyskočila na nohy. Následoval jsem ji a přitiskl si ji k sobě. ,,Ty se zlobíš?" Zeptal jsem se. ,,Ne nezlobím." Odvětila.