Carlisle
Ještě ten den, kdy jsem Esme kousnul, jsem přišel oznámit Cam a Stacy, že Esme zemřela. Řekl jsem jim, že jsme si udělali procházku k útesu, kde se pod Esme propadla část půdy a Esme se zřítila do oceánu. Tím jsem Esme ušetřil ležení v rakvi. Pohřeb se konal hned druhý den. Věděl jsem, že by to mohlo být někomu divné, ale chtěl jsem mít tu hroznou věc za sebou. Pohřeb jsem zařídil na svoje náklady.
Carmen
Po pohřbu jsme dali já, Eleazar a Carlisle v nemocnici výpověď. Carlisle už měl zařízené místo v malé nemocnici ve městě zvané Forks. Koupil tam malou vilku. Zatím tam budeme s ním a Esme bydlet i já Tanya a Eleazar. Přeci jenom Esme bude novorozená a to sebou nese mnoho problémů a starostí. Odjeli jsme třetí den velmi brzy ráno.
Eleazar
Do Forks jsme dojeli za sedm hodin. Když jsme zastavili, bylo právě děvět ráno. Carlisle odnesl Esme do obýváku. Položil ji tam na pohovku. My s Carmen jsme odnesli kufry a Tanya se vydala na průzkum okolí domu. Pak už jsme jen čekali, až se Esme probudí. Kolem druhé odpoledne jsme se dočkali.
Esme
Oheň ve mně pomalu dohoříval, až utichl úplně. Pomalu jsem otevřela oči. Chtěla jsem se posadit, ale rychlost, jakou jsem se vyšvihla do sedu mě dost překvapila. A to co jsem uviděla taky. Viděla jsem každé smítko, každou částečku prachu. Pak jsem se podívala na Carlisle. Viděla jsem každý jeho dokonalý rys daleko ostřeji. Nikdy jsem si nevšimla zvláštního odstínu jeho nádherných blond vlasů. Chtěla jsem k němu jít, chtěla jsem ho obejmout. Zkusila jsem to, ale mnohem opatrněji a pomaleji. Došla jsem k němu a přejela jsem mu dlaní po jeho krásné tváři. Prohrábla jsem mu vlasy. Jeho ruce si mě přitáhly k jeho tělu a velmi opatrně mě objímal. ,,Teď už mi nemůžeš ublížit Carlisle." Usmála jsem se na něj. Ale můj hlas byl jiný. Pak jsem se rozhlédla po pokoji. ,,Kde to jsme?" Zeptala jsem se, neboť až teď jsem si uvědomila, že nejsme u nás doma. ,,Přestěhovali jsme se. Našel jsem si práci ve zdejší nemocnici. Nastupuji příští měsíc." ,,A co Cam a Stacy." ,,Vědí o tvé smrti. Včera jsi měla pohřeb." Snažil se mi to Carlisle šetrně vysvětlit. Ale i přes to se mi vnitřnosti, jakoby sevřely smutkem. ,,Esme." ,,Ano." ,,Ty necítíš žízeň?" Zeptal se mě Eleazar. Teprve teď jsem začala vnímat bolest šířící se mi v hrdle, která každou chvílí sílila. Sáhla jsem si na hrdlo. ,,Musíš na lov." Zašeptal Carlisle a chytil mě za ruku.
Carlisle
Vzal jsem jí za ruku a společně jsme vyběhli do lesa. Běželi jsme vedle sebe. Pak jsem ucítil pumu. Zastavil jsem. Esme zastavila společně se mnou. ,,Co cítíš." Zeptal jsem se jí. Začichala a usmála se. ,,Nejspíš potravu." ,,Tak a teď se poddej svým pudům. Nech lovce v tobě ovládnout tělo. ,,Poslechla mě a rozběhla se za kořistí. Jenže pak se k nám dostal pach lidské krve. Ten pach byl dost silný, musela mu krev stříkat z rány.
