Carlisle
Když mi Esme oznámila, že jí ty hlupačky trápí jenom kvůli mě, měl jsem chuť do něčeho praštit. Nechtěl jsem, aby ji trápili. Jenže já se nedokázal Esme vzdát. Nevěděl jsem co dělat. Vyšel jsem z jejího pokoje a vešel jsem do lesa. A do toho mi zavolal Eleazar. ,,Ahoj Eleazare." ,,Ahoj Carlisle. Jak se ti vede?" ,,Zrovna teď nic moc." ,,Stalo se něco?" Nechápal Eleazar. ,,To by bylo na dlouhé povídání." Odpověděl jsem mu. ,,Tak na to bude dost času." Ale tentokrát už jeho hlas nevyšel z telefonu, ale vedle mě. Otočil jsem se. Stál tam i s Carmen a Kate. ,,Ahoj Carlisle." ,,Eleazare." Podali jsme si ruku. ,,Jsem rád, že jsi tady."
Eleazar
Jen co Carlisle odvezl Cam domů, dal Esme napít a najíst, nám vypověděl všechno, co se stalo. Chápal jsem jeho bolest i jeho vztek. Ale napadl mě dokonalý nápad. Další den nám Carlisle pomohl najít práci jako uklízeči v nemocnici. Esme se uzdravovala celkem rychle a za tři dny se už vrátila do práce. A v té době spolu s Carlislem taky začala chodit. Já a Carmen jsme se starali o to, aby Esme nedostávala žádné směny navíc. Carlisle si zařídil služby tak, že se kryli s těmi, které měla Esme. A celkově jsme se všichni snažili Esme pomáhat.
Esme
S Carlislem jsme spolu začali chodit. No chodit, zatím to bylo takové hodně opatrné. Pořád jsem z toho všeho byla dost vyplašená. Ale Carlisle na mě v ničem nestačil. Vždy počkal, až na to budu připravená. Zatím náš vztah vypadal tak, že jsme se drželi za ruce, Carlisle mě sem tam objal kolem pasu a ramen a každou chvilku mě políbil do vlasů. Jinak jsem stále bydlela s Cam a Stacy.
Eleazar
Carlisle s Esme byli dokonalý pár. Carlisle celý zářil, když měl Esme vedle sebe. Snažil si brávat služby tak, jak je měla Esme. Pak jí vozíval domů, nebo na oběd, nebo na večeři. Záleželo, kdy jim končila služba.
Carlisle
Věděl jsem, že Eleazar, Carmen a Tanya tady nemohou zůstat navždy. A to mi dělalo čím dál tím větší starosti. Protože, až odejdou, bude na tom Esme stejně, jako byla, možná ještě hůř. Proto jsem si začal hledat práci jinde. Stejně jsem tady byl už moc dlouho. Hledal jsem pracovní místo nejen pro sebe, ale i pro Esme. Nechtěl jsem ji tady nechat. Jenže tady byl i další problém. Esme pomalu přicházela na to, že nejsem tak úplně člověk. A to byl další problém, který jsem musel vyřešit. Vzal jsem si tedy dva dny volno. Brzo ráno, hned po odchodu Carmen a Eleazara jsem se vydal do lesa. Vyběhl jsem na takovou skálu. Říkal jsem jí myslící. Chodil jsem tam vždy, když jsem musel vyřešit nějaký problém. Celý den jsem přemýšlel o tom, co s Esme. Věděl jsem, že nejsem dost silný na to, abych ji opustil. Nedokázal bych jí způsobit takovou bolest a navíc bych nedokázal žít s vědomím, že jsem ji nechal bez ochrany. Takže jsem se nakonec rozhodl jí všechno říct. Úplně všechno.
