Lidská Esme

Stacy

Carlisle
,,Já jsem před chvílí neseděl na zemi." Jemně se usmál. ,,Tady alespoň vidíte, jak moc jsem nešikovná." Věděl jsem kam tím míří. Úsměv mi z tváře zmizel. ,,Měla by jste být více opatrná." Řekl jsem chladně. Podívala se na mě ustrašeně.

Esme
,,Měla by jste být více opatrná." Řekl to tak chladně, až mě zamrazilo. Podívala jsem se na něj. V jeho očích jsem uviděla vztek. Podobný jako má John. Začala jsem couvat, až jsem došla ke kraji schodiště. Neudržela jsem rovnováhu a začala padat. Nevím jak, ale než jsem se nadála, místo abych spadla na schody, dopadla jsem do náruče pana doktora Cullena. ,,Opravdu by jste měla na sebe dávat obrovský pozor." Teď, ale v jeho očích nebylo po vzteku ani památky. V očích mu hrály jen jiskřičky. ,,Jdete za sestrou?" ,,Ano." ,,Tak to máme společnou cestu?" Řekl a aniž by mě pustil na zem mě nesl chodbou. ,,Pane Cullene, myslím že by jste mě měl pustit na zem." ,,Myslím, že bude lepší, když Vás tam odnesu. Mohlo by se Vám ještě něco stát." Usmál se a dál mě nesl chodbou. Před dveřmi Camina pokoje mě opatrně položil na zem. Igelitovou tašku, kterou jsem celou dobu pevně svírala, jsem teď chytila oběma rukama a dala jsem ji před sebe. Pan doktor Cullen mi otevřel dveře a pokynul mi, abych vstoupila. Pomalu jsem vešla do pokoje. Cam ležela na posteli společně se Stacy. ,,Této." Vykřikla Stacy a běžela ke mně. Tašku jsem položila na zem a vzala jsem si Stacy do náruče. Po chvilce se za mnou objevil i doktor Cullen. ,,Dobrý den slečno Stevensová." Pozdravil Cam. ,,Jak je Vám?" ,,Už dobře." ,,To velmi rád slyším. Právě jsem obdržel výsledky některých vyšetření. A všechny zatím vypadají velmi dobře. Ale na některé výsledky musíme počkat do zítra. A pak si Vás tu necháme ještě den, dva na pozorování." Usmál se. ,,Ale co Stacy?" Zeptala se ustaraně Cam. ,,Já si jí vezmu k sobě." Vložila jsem se do jejich rozhovoru. ,,Ale Esme to po tobě nemůžu chtít." ,,Ale můžeš." Usmála jsem se na ní. ,,Jen, až odsud budeme odcházet mi prosím tě půjč klíče od vašeho nového bytu, abych Stacy mohla vzít nějaké oblečení a tak."

Carlisle
,,Ale Esme. Náš byt je od tvého domu strašně daleko. Jenom přes hodinu ti bude trvat cesta." Odporovala jejímu návrhu Cam. Teď jsem se do toho vložil. Podíval jsem se na Esme. ,,Za hodinku tady končím, kdybyste dovolila, rád bych Vás odvezl svým autem. Bude to mnohem rychlejší a pohodlnější." ,,Ale nemůžu Vás přeci otravovat." ,,Kdyby mě to otravovalo, tak bych Vám to nenabízel." Tímto jsem ji přesvědčil. ,,Počkejte na mě prosím tady, pak se pro Vás zastavím." Řekl jsem a nečekal na odpověď. Pouze jsem se rozloučil a šel dál po své práci.

Cam
Esme mi podala igelitku a já jsem si všechny věci urovnala do stolečku. Pak jsem se otočila na Esme, která se mezitím posadila na postel. ,,Tomu doktorovi se líbíš." ,,Ale prosím tě to je hloupost." Odporovala mi, ale začala se červenat. ,,A on tobě taky viď?" Dotírala jsem na ni.