Lidská Esme

Emmett II. část

Esme

Doběhla jsem k tomu místu, odkud přicházela ta vůně. Musela jsem znovu zadržet dech. Viděla jsem mladého chlapce. Mohlo mu být tak osmnáct a nad ním se skláněl medvěd. Nejdřív jsem se musela postarat o toho medvěda, až pak o toho chlapce. Vrhla jsem se na medvěda a vysála jsem ho do poslední kapky. Tělo jsem ukryla a pak jsem se vydala k tělu toho chlapce. Nedýchala jsem a přiklekla jsem si k jeho tělu. Měl rozdrásané břicho. Díky svému upířímu zraku jsem mohla zahlédnout i část jeho vnitřností. Nevěděla jsem, co mám dělat. Přála jsem si, aby tu se mnou byl Carlisle. Ten by věděl co dělat. Slyšela jsem jeho slabě bijící srdce. ,,Esme, nemůžeš tu jen tak sedět a nechat ho umírat." Proběhlo mi hlavou. Vzala jsem jeho křehké tělo a vyběhla jsem nejrychleji, jak jsem jen mohla. Běžela jsem tak rychle, že se mé nohy, skoro nedotýkaly země. Jeho srdce bilo čím dál tím pomaleji.

Carmen

S Eleazarem jsme čekali, až se Esme vrátí. Začínali jsme mít starosti. Za hodinu tu měl být Carlisle. A až se dozví, že nevíme kde je Esme, tak nás asi zabije. No prostě ji pořád ještě viděl jako malou, křehkou lidskou ženu. Já jsem jen tak přecházela po pokoji a Eleazar sledoval nejakou kriminálku v televizi. Najednou jsem ucítila lidskou krev. Bylo jí hodně. Zadržela jsem dech a podívala se na Eleazara. I on to cítil. Nechápali jsme, odkud se ta vůně vzala. Pak jsme na to přišli. Objevila se vedle nás Esme a v náručí držela tělo mladého chlapce. Jeho srdce, už skoro nebilo. ,,Pomoz te mu." Řekla Esme rychle. Všimla jsem si, že taky nedýchala. Jediné co už jsme teď mohli udělat pro to, aby přežil, bylo ho proměnit. Podívala jsem se na Eleazara. Naše pohledy se střetly.

Eleazar
S Carmen jsme se na sebe podívali. Věděl jsem, že ho musíme proměnit, ale nevěděl jsem, jestli to dokážeme. ,,Esme polož ho." Udělala o co jsem ji požádal. Jeho srdce už skoro nebilo. Najednou se otevřeli dveře z chodby. ,,Ahoj jsem doma." To byl Carlisleův hlas. Musel přijet dřív z práce. Než mu někdo mohl odpovědět, klečel už u těla toho mladíka. ,,Musím ho proměnit." Zamumlal a kousl ho do krku. Proměna započala. Pak ho Carlisle odnesl nahoru, do své malé ordinace. Esme tam šla za ním. Já jsem uklidil malou loužičku krve, která zůstala těle toho mládence. Carmen odešla na čerstvý vzduch.

Carlisle
Položil jsem ho na malé léhatko v mé ordinaci. Byl tak mladý. Měl velmi vypracované tělo. Posadil jsem se u něho. Naříkal. Moc dobře jsem si pamatoval, co prožívá. Z ničeho nic jsem ucítil něčí ruce na svých ramenou. Pak jsem ucítil něčí rty ve svých vlasech. Zdvihl jsem hlavu. Byla to Esme. ,,Kde se tady vzal?" Zeptal jsem se. ,,Já jsem ho přinesla." Zašeptala. Usmál jsem se na ni a pak jsem se otočil na toho chlapce. ,,Trápí tě něco?" Znovu jsem se usmál. Vždy poznala, jak se cítím. ,,Nevím, jestli jsem udělal dobře." Odpověděl jsem jí. ,,Carlisle, kdyby jsi to neudělal, tak by zemřel." ,,Ale on v podstatě zemřel Esme. Stejně jako jsem v podstatě zabil tebe." Složil jsem hlavu do dlaní. ,,Carlisle." Slyšel jsem v Esmině hlase vzlyky. ,,Ty jsi mě nezabil, slyšíš mě. Díky tobě a tomu co jsi udělal jsem začala konečně žít. Miluju tě a to co jsi udělal bylo to nejlepší v mém životě. Ty jsi to nejlepší v mém životě." Přitáhl jsem si ji do náruče a snažil jsem se ji utěšit. Měla pravdu, třeba to pro toho chlapce bude takhle lepší. Vždyť všechno zlé je pro něco dobré.