Lidská Esme

Návrat domů

Cam
Odešli jsme s panem Cullenem na chodbu. ,,Tak co je s Esme?" ,,Paní Brownová má malý otřes mozku, zlámané tři žebra a pár pohmožděnin." ,,A kdy jí pustíte? ,,Nejspíš ve čtvrtek." ,,Dobře děkuji Vám pane Cullene." Rozloučila jsem se s ním a vešla jsem za Esme. ,,Tak sestřičko copak jsi to vyváděla?" ,,No to víš jsem holt šikulka." Trochu se zasmála a pak se chytila za žebra. Malá Stacy si toho všimla. ,,Teto bolí tě to moc?" ,,Ne holčičko. To bude v pořádku." Odpověděla Esme. Překvapilo mě, jak rychle si k sobě ty dvě našli cestu. Asi za dvě hodiny se ozvalo klepání. Pak strčil hlavu do dveří pan Cullen. ,,Dobrý večer paní Brownová. Nechci rušit, ale měla by jste si odpočinout." ,,Jistě my už půjdeme." Řekla jsem a společně se Stacy jsme se s Esme rozloučili.

Esme
Když Cam se Stacy odešli, tak jsem usnula. Probudila jsem se až večer. Ucítila jsem na své kůži chladný dotek. Otevřela jsem oči a spatřila doktora Cullena. ,,Doufám, že jsem Vás neprobudil. ,,Ne v pořádku." Začal mi vyměňovat kapačku. ,,Jak je Vám?" ,,Už dobře, děkuji." ,,To jsem rád, že je Vám již lépe." Pak jsem opět usnula.

Carlisle
Když mi skončila služba, tak jsem se vydal do pokoje Esme Brownové. Seděl jsem na druhé posteli a sledoval jí jak spí. Byla tak krásná. K ránu jsem odešel. Nasedl jsem do svého mercedesu. Musel jsem na lov a pak se připravit na noční službu.

Esme
Ráno se za mnou zastavila Cam i se Stacy. Přišli v devět ráno a odcházeli o půl dvanácté. Byla jsem šťastná, že tu byli se mnou. Bez nich bych se v té nemocnici asi zbláznila. Pak jsem zase spala. Probudila jsem se okolo čtvrté odpoledne. ,,Dobrý podvečer." Pozdravil mě pan Cullen. ,,Dobrý, máme na sebe teď celkem štěstí." Usmála jsem se na něj. ,,Ano, to máme." Úsměv mi oplatil. ,,Tak jak je Vám?" ,,Dobře." ,,Nic Vás nebolí?" ,,Ne nebolí." ,,Sním se podívat?" ,,Jistě." Rychle mi zkontroloval žebra a namířil si to k odchodu.

Carlisle
Odešel jsem na ambulanci. Ale dlouho sem to tam nevydržel. Vydal jsem se zase k pokoji Esme Brownové. Nemohl jsem si pomoci. Něco mě k ní táhlo. Sledoval jsem její klidný spánek. Rozum mi říkal, abych zmizel, že ona je jen křehký člověk. Ale srdce mi říkalo, že tu pro ni musím zůstat. Že mě potřebuje. A že potřebuji já ji. Za mou službu se nic zvláštního neudálo, takže jsem mohl zůstat u paní Brownové až do rána. Než se probudila, tak jsem odešel.

Po třech dnech
Esme
Tak dneska mě propouštějí. Cam se Stacy pro mě přijela a odvezla mě domů. Nechtěla jsem, aby se mnou šla domů, protože tam byl John. Rozloučili jsme se před domem a já jsem pak vešla dovnitř.