Lidská Esme

Nemocnice

Nikdo
Uplynuly tři týdny. Esme už se ruka i obočí zahojili.

Esme
John odešel do práce. Zrovna když jsem začala sklízet nádobí ze stolu uslyšela jsem zvonek. Šla jsem tedy otevřít. A za dveřmi stála moje sestřička. ,,Cam sestřičko." Vykřikla jsem a pevně jsem jí objala. ,,Ahoj Esme." Řekla jen co jsem jí pustila z náruče. ,,Ráda bych ti někoho představila." Řekla a kousek ustoupila. Stála za ní malá blonďatá holčička. ,,Esme tohle je moje dcera Stacy. ,,Ahoj Stacy." Trochu jsem se k ní naklonila. ,,Dobrý den." Pozdravila mě nesměle. S Cam jsme se zasmály. ,,Stacy tohle je tvoje teta Esme. Tak jí říkej Esme ano?" ,,Ano maminko." Obě jsme se zasmály. Pozvala jsem je dál a dlouho jsme si povídali. Úplně jsem zapomněla na čas. Když jsem se podívala na hodiny bylo sedm večer. ,,Proboha já jsem neudělala večeři." Problesklo mi hlavou. Rychle jsem se tedy s Cam a Stacy rozloučila a postavila jsem se k plotně. Jenže jen co jsem začala vařit se John vrátil domů.

John
Jak to, že ještě není večeře na stole. Zahřměl jsem a upol jsem z flašky whisky, kterou jsem si koupil na cestu. ,,Zapomněla jsem na čas promiň." Pípla od sporáku Esme. ,,Tak ty svině jedna líná. Jen se doma válíš a nic neděláš. Ty mrcho." Praštil jsem jí, až padla k zemi. Pak do ní kopal, kopal a kopal. Pak jsem jí zvedl a praštil jí znovu, až upadla na roh stolu.

Nikdo
John si pak vyndal pivo z lednice a nechal Esme ležet v bezvědomí na zemi. Kdyby nebylo souseda, který uslyšel Esminy výkřiky, asi by Esme zemřela.

Esme
Všude byla tma. Pak jsem pocítila prudké světlo bijící mě do očí. Pomalu jsem je otevřela a spatřila jsem tvář doktora Cullena. ,,Dobrý den paní Brownová. Jak je Vám?" ,,Kde to jsem?" Zeptala jsem se mdlým a slabým hlasem. ,,Jste v nemocnici." ,,Co tady dělám?" ,,Přivezla Vás sanitka. Byla jste v bezvědomí." Teď se mi to začalo vyjasňovat. ,,Asi jsem zase spadla ze schodů." Lhala jsem. Co jiného jsem měla dělat. Pravdu jsem říci nemohla. A taky jsem se styděla. Pan doktor se na mě tázavě podíval. Z tváře mu zmizel úsměv. ,,Paní Brownová tohle mi nenamluvíte. Takhle nevypadají rány po pádu ze schodů. Tohle vypadá spíše jako by Vás někdo zkopal. ,,Ne já jsem jen velmi nešikovná." Bránila jsem se. Osvobodilo mě zaklepání.

Cam
Šli jsme se Stacy do nemocnice. Na informacích jsme se zeptali kde má Esme pokoj. Když jsme přišli k pokojovým dveřím tak jsem zaklepala. ,,Dále." Uslyšela jsem Esmin hlas. A tak jsme vstoupili. Kromě Esme zde byl i nějaký lékař. ,,Dobrý den." Pozdravila jsem ho. ,,Dobrý den. Jsem doktor Carlisle Cullen." Na ta slova se podíval na Esme. V jeho očích byla něha a snad i láska? ,,Jsem ošetřující lékař paní Brownové." To už se díval na mě. ,,Já jsem Camila sestra tady Esme. Mohla bych si s vámi promluvit?" ,,Jistě." ,,Stacy zlatíčko mohla bys dělat Esme chviličku společnost? ,,Jistě maminko." Řekla a sedla si k Esme na postel. A já s panem Cullenem jsme vyšli na chodbu.