Emmett
,,Já a upír." Zašeptal jsem sotva slyšitelně. ,,Ano jsi upír chlapče." Řekl ten blonďák. Jak to sakra mohl slyšet. Ale vždyť to je jedno jak to slyšel. Je to blázen a ti ostatní taky. Musím odsud. Po všech jsem se porozhlédl. Rozhodl jsem se prorazit si cestu tam, kde stála taková malá brunetka. Rozběhl jsem se a odhodil ji z cesty. Nezajímal jsem se, co se s ní stane. Prostě jsem běžel dál. Za sebou jsem jen uslyšel výkřik toho blonďáka. ,,Esme." Bylo mi to fuk, běžěl jsem dál. Nehodlal jsem s těma bláznama mít cokoliv společného. Běžel jsem, než mě do nosu udeřila nádherná vůně. Krk jsem měl v tu chvíli v jednom ohni. Z hrdla se mi vydralo zavrčení a mé tělo se vydalo k té nádherné vůni. Doběhl jsem k lesní cestě. Šla po ní mladá dívka. Mohlo jí být tak kolem dvaceti. Nedbal jsem ničeho a vyřítil jsem se z křoví. Poslední co jsem viděl, byli dívčiny vyděšené oči a ústa pootevřená děsem. Pak jsem se zakousl do jejího krku. Před očima se mi zatmělo. Pil jsem a pil, dokud zásoba té lahodné tekutiny nedošla. Pak jsem tělo té dívky odhodil a běžel jsem dál.
Carlisle
,,Esme jsi v pořádku?" Zeptal jsem se jí a pomohl jí na nohy. Odhodil ji pěkně daleko. ,,Jo jsem v pořádku, ale musíme ho zastavit. Je vyděšený a neví co se s ním děje." Usmál jsem se. Vždy měla větší starost o ostatní, než o sebe. ,,Dobře. Tak poběž." Chytl jsem ji za ruku a vyběhli jsme společně po pachu toho chlapce. Eleazar a Carmen byli už kousek před námi. Běželi jsme ani ne deset minut, když se pach stáčel zničeho nic na západ. Nehodlal jsem se tím teď zabírat a pokračoval jsem s Esme ruku v ruce po tom pachu. Asi po pěti minutách jsme narazili na Carmen a Eleazara. Zrovna vyndávali nějaký strom. ,,Co se děje?" Zeptal jsem se Carmen, když jsme se s Esme zastavili u nich. Carmen jen ukázala někam vedle Eleazara. Podíval jsem se na místo, které ukázala. Leželo tam tělo mladé blonďaté dívky. Byla tak mladá. ,,Musíme ho zastavit." Zašeptal jsem. ,,Jen běžte, já vás doženu." Řekl Eleazar a tak jsem se s Esme a Carmen rozeběhl dál po jeho pachu. Běželi jsme dlouho. Už to byli skoro dvě hodiny a dostali jsme se za hranice USA. ,,Nevím, jestli ho doženeme." Řekla Carmen. ,,Musíme." Odpověděla ji Esme. Asi po třech hodinách jsme ho konečně dohonili. Carlisle na něj skočil ze zadu a než se stihl zdvihnout a Carlisle setřást, tak jsme s Carmen uvěznili jeho ruce a nohy na zemi. ,,Teď mě laskavě poslouchej." Začal teď už trochu naštvaně Carlisle. ,,Právě si zabil mladou nevinou dívku. Stačí ti to jako důkaz o tom, že jsi upír." Mlčel. Carlisle to tedy zopakoval. ,,Jo stačí dobře. A teď mě laskavě pusťte." Zařval ten chlapec nepříčetně. ,,To nemůžu udělat, alespoň zatím ne." Pokračoval Carlisle. Vysvětlil mu základní věci, které se ho teď bezprostředně týkaly a pak, když mu slíbil, že neuteče pryč, ale vrátí se s námi domů, tak jsme ho pustili. A ještě jsme zjistili, že se jmenuje Emmett.
