Lidská Esme

Přátelé

Esme

V pondělí jsem měla noční. Zrovna jsem uklízela na pokoji číslo pět. Když tu se otevřeli dveře a v nich se objevil Carlisle. ,,Ahoj Esme." ,,Ahoj Carlisle. Potřebuješ něco?" ,,Na ambulanci se mi povedlo vylít dezinfekci. Tak bych potřeboval, jestli bys mi půjčila hadr." Usmála jsem se. ,,Když chvilku vydržíš, tak ti to tam skočím uklidit rovnou. Stejně jsem tam měla namířeno." Usmál se taky a opřel se o futra. Zatímco jsem dodělávala úklid, tak mě sledoval. ,,Je na mně něco zajímavého." Zeptala jsem se. Zatvářil se potměšile. ,,Úplně všechno Esme." V očích mu hrály jiskřičky. Rychle jsem dokončila úklid a pak jsem s Carlislem zamířila na ambulanci.

Carlisle

Esme se pustila do úklidu ambulance a já jsem začal vyřizovat administrativu. ,,Jak se má Camila?" Zeptal jsem se Esme. ,,Má se dobře." ,,A kde vlastně Cam pracuje?" ,,Pracuje v domově důchodců, jako sociální pracovnice." Odpověděla mi, aniž by se na mě podívala. ,,A co Stacy?" ,,Ta tady začala chodit do školy a už teď má spousty kamarádů." Usmál jsem se. ,,A co ty?" Otočila se na mě a tváře měla celé rudé. ,,Já se mám dobře." Sklopila hlavu k podlaze. Přišel jsem blíž k ní a zvedl jí hlavu tak, že se naše oči střetly. ,,Sluší ti, když se červenáš." Nevěděla kam s očima. Pomalu jsem se začal přibližovat. Mé rty se blížili k těm jejím. Když byli mé rty blizoučko těm jejím, když mi zbývalo překonat poslední vzdálenost, tak ucukla a odtáhla se. ,,Tak tady mám hotovo. Musím pokračovat v práci. Hezký zbytek služby Carlisle." Rozloučila se. Ještě za dveřmi ordinace, jsem slyšel, jak rychle a prudce jí bilo srdce.

Esme

Carlisle se mě pokusil políbit. Byla jsem z toho hrozně vyděšená, zmatená. Jedna má půlka ho chtěla líbat, objímat, říkala mi, že on je ten pravý a ta druhá křičela ať si dám pozor, že by mohl být jako John. Bála jsem se znovu někomu věřit, bála jsem se, že by to dopadlo jako tehdy. Služba mi pomalu končila. Rychle jsem dodělala dva poslední pokoje a pak jsem vyrazila z nemocnice. Nešla jsem na autobus, chtěla jsem se projít. Potřebovala jsem si všechno srovnat v hlavě. Ten zmatek uvnitř mého těla, mě ničil. Slzy se mi kutáleli po tvářích a než jsem došla domů, oči jsem měla zarudlé. Vešla jsem do bytu. Bylo pět ráno. V jedenáct mi začínala další služba. Cam i Stacy ještě spali. Došla jsem do svého pokoje. Nemohla jsem usnout. Z očí se mi řinuly slzy. Nemohla jsem je zastavit. A před očima jsem stále viděla to, co se stalo na ambulanci. Usnula jsem až okolo osmé ráno.

Cam

Vstávala jsem se Stacy v sedm ráno. Esme už byla doma. Pomohla jsem Stacy, aby se vypravila do školy a sama jsem šla do práce. Dneska jsem měla službu od osmi do čtyř. Práce mi utekla celkem rychle. Domů jsem dorazila o půl páté. Stačila jsem dojít do obýváku, než se rozezvonil zvonek. Otevřela jsem. Za dveřmi stál Carlisle. ,,Dobrý den pane Cullene, potřebujete něco?" ,,Dobrý den slečno Stevensová. Je doma paní Brownová?" ,,Ne, Esme je ještě v práci, ale za chvíli by jí měla končit služba, takže kdyby jste na ní chtěl počkat?" Nabídla jsem mu. ,,Děkuji, rád." Usmál se a já ho pustila dovnitř.