Lidská Esme

Změna

Esme

Vešli jsme s Carlislem do obýváku a tam na křesle seděl Emmett. Hlavu měl v dlaních. ,,Emmette." Začal opatrně Carlisle. Emmett zvedl hlavu a zadíval se na nás. ,,Co tu děláš?" Zeptal se Carlisle. ,,Víte, jak jste mi nabízeli jinou stravu, než mají ostatní upíři. Přišel jsem se zeptat, jestli vaše nabídka ještě platí?" ,,Samozřejmě, že platí." Usmála jsem se na Emmetta a pevně jsem ho obejmula. Asi jsem ho trochu nebo spíš hodně překvapila, protože když jsem se zase odtáhla, tak měl ve tváři výraz zděšení. Ale nakonec jsme se tomu zasmáli. Jeho oči sice stále prozrazovaly jisté obavy z nás a budoucnosti, ale o humor ho obavy nepřipravily. 

Dlouho do rána jsme si povídali. Pak Carlisle odešel ven prozkoumat terén, abychom mohli Emmetta vzít na první vegetariánský lov. Vrátil se asi za hodinu. ,,Připravený Emmette?" Zeptal se ho. ,,Na cokoliv." Odpověděl Emmett trochu nejistě. Na ta slova jsme se rozběhli všichni tři do lesa. Brzy jsme natrefili na stádo jelenů. Emmett si hned tři ulovil. S Carlislem jsme ho pozorovali. Bylo zajímavé porovnávat styl lovu Carlisle s tím Emmettovým. 

Carlisle byl při lovu velmi soustředěný a přirozený. Při jeho lovu bylo jasně vidět, kdo je tady predátor. Zatím co Emmett lovil trochu neohrabaně a podivně při lovu kličkoval. Jako kdyby si s potravou hrál na kočku a myš a nikdo přesně nevěděl kdo je kočka a kdo myš. Když vysál všechny tři jeleny, tak se vrátil k nám. ,,Jak se cítíš?" Zeptal se Carlisle. ,,Sytý, ale chuť zvířat je dosti odporná." ,,Ano, býložravci chutnají o dosti hůř než masožravci." Potvrdil mu Carlisle. ,,A než lidé." Dodal Emmett. Tím také ukončil naší malou konverzaci a společně jsme se vrátili domů. 

,,Měli bychom Emmettovi koupit nějaké oblečení." Zašeptal mi do ucha Carlisle. ,,Ano a také bychom mu měli zařídit pokoj." Dodala jsem rychle. ,,Ty se prostě nezapřeš." Zasmál se Carlisle a přidal do kroku, aby dohonil Emmetta. I já jsem trochu zrychlila, aby mi ti dva nezmizeli z dohledu. Neslyšela jsem co si ti dva šeptali, ale podle Emmettova chechotu, který na konci vydal to nejspíš zakončili nějakým vtipem. 

Ti dva na mě počkali ve dveřích do domu. Carlisle mi je samozřejmě jako správný gentleman přidržel. ,,Esme, s Emmettem jsme se dohodli, že my dva dojedeme nakoupit vše potřebné a on tady zatím zůstane. Myslím, že je to celkem rozumné, protože ve městě bychom stoprocentně narazili na lidi." Dokončil Carlisle svůj monolog. ,,Dobře a kdy vyrážíme?" Zeptala jsem se ho. ,,Hned." Zasmál se a popadl mě do náruče. Musela jsem se usmát tomu gestu. Rychlostí blesku mě donesl do garáže a posadil mě na místo spolujezdce. Dokonce i pás mi zapnul, jako bych byla malé dítě. Sám se posadil na místo řidiče a během několika vteřin jsme vyjížděli z garáže.