Lidská Esme

Věřím ti

Carlisle

Esme už byla další den v pořádku. A s Cam se dohodly, že si dojdou k Johnovi, pro Esminy věci. Sice jsem jim v tom nebránil, ale vymohl jsem si, že je tam vezmu autem. Nic proti tomu neměly, takže jsme hned po obědě vyjeli.

Esme

Carlisle si vymohl, že půjde s námi. Jeho ochotu jsem využila. Byla jsem ráda, že tam nepůjdu sama. Ačkoli jsem si to nechtěla připustit, bála jsem se Johna. Okolo jedné hodiny odpoledne jsme vystupovali před naším domem. Šla jsem první a odemkla jsem. Pomalu jsem vešla dovnitř. Cam a Carlisle byli v těsném závěsu za mnou. Předemnou se objevil velmi nechutný pohled. Stěny i podlaha všechno bylo poblité. A vycházel z toho nehorázný puch. A uprostřed toho všeho se objevil John. ,,Kde jsi byla ty štětko?" Zařval na mě a já se strachy přikrčila. ,,Sis přivedla posili. No fajn koukej to tady všechno uklidit. A až to budeš mít tak je vyprovoď z tohohle domu. Rozuměla jsi ty kurvo?" Mlčela jsem. Přišel ke mně blíž a chtěl mě uhodit, když tu se jeho ruka zastavila ve vzduchu.

Carlisle

Chvíli jsem rozdýchával to jak na ní byl sprostý. Ale jakmile se k ní přiblížil s úmyslem ji uhodit, přemístil jsem se za ni a jeho ruku zachytil. Všiml jsem si, jak byla přikrčená. Musel ji bít strašně dlouho, že už měla takové reflexy. ,,Pane uhodit ženu je dost slabošské." Začal jsem a byl jsem rád, za to, že jsem upír. Protože John se po mě vrhl takovou rychlostí, jakou bych u opilce nečekal. Rychle jsem se mu vyhnul a on narazil čelně do zdi. Musela to být pořádná rána, ale on se přesto ještě zvedl. ,,Takovej ňákej idiot mi nebude říkat co můžu a nemůžu dělat. Nejsem tvůj fakan." Zařval na mě a šel zase k nám. Chytil Esme za ruku. ,,Tak hele ty štětko au." Vykřikl uprostřed věty, protože jsem mu svou rukou začal pomalu drtit tu jeho. Nahnul jsem se k němu. ,,Tak hele teď necháš Esme napokoji, aby si mohla sbalit. A nebudeš se jí už plést do života. Jinak si to vyřídíme spolu. Rozuměl jsi." Jen přikývl. Pak jsem mu pustil ruku a on zmizel v prvních dveřích na které narazil.

Esme

Byla jsem ze setkání s Johnem trochu otřesená. A navíc vystrašená. Cam mě musela skoro násilím odvléknout nahoru. Carlisle zůstal dole pod schody, aby hlídal Johna. ,,Je dobře, že šel s námi." Řekla Cam jen jsme vlezli do mé ložnice. ,,A-A-Ano t- to j-je." Vykoktala jsem ze sebe. ,,Esme co je s tebou?" ,,N-Nic jen j-jsem za-zapomněla jaký Jo-John je." Začínala jsem se pomalu vzpamatovávat. ,,To bude dobré Esme." Vzala mě Cam do náruče a snažila se mě uklidnit. ,,Měli bychom jít balit. Aby Carlisle nemusel dlouho čekat." Řekla jsem, jen co jsem se trochu vzpamatovala. Našla jsem dva staré kufry. S Cam jsme do nich narovnaly všechno oblečení. To nebylo těžké, moc jsme ho neměla. A pak jsem si také vzala všechny svoje úspory, co jsem za těch pár let měla. Pak jsme s Cam sešli dolů za Carlislem a společně jsme z toho domu hrůzy odešli.