Lidská Esme

Nový život

Carlisle

Týden uplynul jako voda a já jsem nastoupil do nemocnice. První den jsem měl ranní službu. Do práce jsem dojel v šest ráno. Přišel jsem na sesternu. Seděla tam vrchní sestra. ,,Dobrý den, jmenuji se Carlisle Cullen a." Víc jsem nestihl říct. ,,Ano ten nový doktor. Pan White už vás očekává ve své kanceláři. Třetí patro poslední dveře v levo." ,,Děkuji paní." ,,Jonesová." Dokončila mou větu a zase se jmenovala práci. Nechtěl jsem ji více rušit a tak jsem se vydal za panem Whitem.

Esme

Carlisle dneska ráno odjel do práce. Já s Carmen jsme se rozhodli, že si zajedeme na další nákupy, protože v sobotu jsme neměli moc času na pořádné nákupy. Eleazar se rozhodl, že nás doprovodí. Nasedli jsme tedy do jeho modré dacie. Vyrazili jsme směr nákupní centrum v Los Angeles. Dojeli jsme tam za dvě hodinky. S Carmen jsme se vydali do obchodů s oblečením. Eleazar se omluvil a šel se podívat do přízemí, kde byl obchod s auty. S Carmen jsme prošmejdili snad každý obchod. Koupila jsem si dvoje večerní šaty. Jedny modré a druhé světle zelené. Ke každým šatům jsem si koupila i lodičky stejné barvy. Dál jsem si koupila troje černé legíny, čtyři modré džíny, čtyři černé džíny, osm halenek, nějaká trička a troje šaty. No prostě tašek jsem měla požehnaně. Carmen mě však pořád připomínala, jak je můj šatník prázdný a nutila mě si koupit každou věc, která mi slušela. Ale i Carmen si nakoupila pár věcí. Naposledy jsme si nechaly obchod se spodním prádlem. Eleazar se k nám připojil, až když jsme byli u pokladny. ,,Volal mi Carlisle. Má prý pro nás překvapení. Ve dvě hodiny máme být doma." Ohlásil nám. Podívala jsem se na hodinky. Bylo přesně poledne. Rychle jsme tedy zaplatili a vydali jsme se zpět domů.

Carlisle

Mí noví kolegové mi oznámili, že na uvítání mi připravili oslavu. Dali mi mapu k jednomu baru ve městě. Mám si prý přívést i své přátele. Rozhodl jsem se, že sebou vezmu Esme a ostatní. Ve dvě hodiny jsem dojel domů. Nikdo tam zatím nebyl. Posadil jsem se tedy do křesla v obýváku. Asi za deset minut jsem zaslechl přijíždět auto. Asi za tři minuty se v obýváku objevila Esme a Carmen. Chvilku po nich se tam objevil i Eleazar. ,,Máte spoždění dámy a pane." Řekl jsem a nasadil jsem naštvaný výraz. Ruce jsem si zkřížil na hrudi. Esme položila všechny tašky na zem a sedla si mi na klín. Lehce mě políbila a pak mi zašeptala do ucha. ,,Nezlob se, dřív jsme to nestihli." Pak mě ještě jednou lehce políbila a scholila se mi v náruči. Já jsem jí obmotal ruce kolem pasu a na tváři se mi objevil milý úsměv. ,,Tak myslím, že jsme zachráněni." Smál se Eleazar. ,,Tak co pane Cullene? Copak jste potřeboval tak důležitého?" ,,Dnes se koná malá oslava a já vás tím na ní srdečně zvu." Ti tři se na sebe podívali. ,,Tak mi tvé pozvání příjmáme." Řekl Eleazar a přehodil si Carmen přes rameno. ,,Půjdeme se připravit." Popadl do druhé ruky pár tašek a zmizel nahoře i s Carmen. Já jsem Esme pomohl s taškami nahoru a šli jsme se připravit.