Moments (1D)

*2*

,,Tak jdeme na to." usměju se na Ann a spustím na notebooku písničku Shes not afraid od 1D. 

,,She sneaks out in the middle of the night, yeah
Tight dress with the top cut low
She's addicted to feeling never letting go
Let it go......" začnu zpívat a obě začneme uklízet. Děláme to tak vždycky. Pustíme si písničky na celý byt a u toho uklízíme. Kolikrát jí jdu jen tak pomoc k ní a nebo ona jde jen tak pomoc mě sem. Ve dvou se to přeci líp a rychleji zvládá a ještě je u toho sranda. A děláme to tak opravdu často, jelikož jak už jsem říkala, naši rodiče jsou věčně pryč. Když máme tak po hodině vše uklizeno. Naštěstí tady zas takový bordel nebyl. 

,,Jsme dobrý." zasměje se. 

,,Jo to jsme. Kolik je vůbec hodin ?" zeptám se. 

,,Pět." koukne na hodinky, které visí na zdi. Taky jsem se na ně mohla podívat sama. 

,,Rodiče maj bejt v šest tady, tak by jsme se asi měly jít nachystat." řeknu zatímco se zvednu z gauče. Víte vždy, když se rodiče vrátí z pracovní cesty jdeme večer na večeři. 

,,Jo tak jdeme." udělá stejně jako já a tak se vydáme ke mně do pokoje. Převleču se do bílého svetříku, černé minisukně s bílými srdíčky a červeného tenkého pásku s mašličkou. Když jsem tedy oblečená, zalezu do koupelny, kde si na obličej nanesu dnes již podruhé make-up, řasenkou přejedu časy lemující mé zelené oči a své poměrně plné rty přejedu hnědým leskem. Vyžehlím si vlasy, takže jsou ještě o něco málo delší než normálně, jelikož přírodně je mám lehce vlnité a nasadím si červenou čelenku s mašličkou. Když jsme obě nachystané vrátíme se do obýváku a jako by jsme to už měli nacvičené akorát se otevřou dveře a naši všichni čtyři rodiče vstoupí dovnitř. 

,,Ahoj holky tak jak jste se měly ?" zeptá se moje mamka a stejně jako ostatní nás obě obejme.

,,Dobře a co vy ?" zeptám se na oplátku. 

 ,,Pracovně to víš, no to je jedno, blíže si popovídáme na večeři. Tak jdeme." zavelí táta Ann. Odloží si sem tedy kufry, jenom se lehce poupraví, obuju si tmavě modré kotníčkové tenisky a vyrazíme na večeři. 

,,Dobrý večer, zde máte jídelní lístky." příjde k nám, no co si budeme povídat hezký číšník. Rozdá nám lístky a následně s úsměvem odejde. S Ann na sebe mrkneme, což je gesto, které děláme vždy když vidíme hezkého kluka. Ano velmi originální a nenápadný, my víme. Začneme tedy listovat jídelním lístkem a vybírat si co si dáme. 

,,Vybrali jste ?" příjde po chvíli číšník a opět se usměje. Poté co s všichni objednají, stočí svůj pohled na mě. 

,,A pro krásnou slečnu." mrkne na mě načež já se lehce zasměji a objednám si. Konkrétně kolu  s kuřecí kapsou plněnou šunkou a sýrem. Ještě s úsměvem přikývne a poté odejde. Nevím ani proč, ale můj pohled se samovolně stočí ke vchodu do restaurace. Zrovna sem vejde pětice kluků ve slunečních brýlích a......počkat, ne to, to není možný. One Direction. Usadí se ke stolu na, který já hezky a přesně vidím, ale Ann je k nim zády. Bože můj nevěřím svým očím. Sundají si sluneční brýle a já na ně samozřejmě velmi nenápadně pohlédnu. Můj pohled okamžitě zakotvím na blondáčka s oceánově modrýma očima. Niall byl vždycky takový můj crush. No přiznejme si, kdo nikdy crushe neměl ? 

,,Ann ?" zeptám se jí lehce štišeným hlasem tak, aby to nebylo moc nápadné, ale zároven, aby nás neslyšeli. 

,,No ?" zeptá se zhruba stejným hlasem jako já. 

,,Nevyšiluj a hlavně se prosímtě neotáčej až ti řeknu kdo sedí za tebou u stolu." zpříma jí koukám do očí, aby věděla, že svá slova myslím opravdu vážně.

,,Proč bych to měla dělat ?" lehce se zasměje. 

,,Protože za tebou seděj One Direction." šeptnu a její pusa se vytvaruje do překvapeného písmene O. 

,,Bože můj, že kecáš ?" koukne na mě podezřívavě. 

,,Přísahám." zvednu do vzduchu dva prsty na náznak přísahy. 

,,Omg, omg." naznačí potichu pusou její nadšení. Počká ještě tak minutu než se nenápadně začne rozhlížet po restauraci. Musím uznat, že je docela nenápadná. Ale kdo ví jak dlouho jí to vydrží, až uvidí Harryho. Nakonec se opět pohledem vrátí na nás a usmívá se jak měsíček na hnoji. Musím se zasmát. 

,,Já si odskočím." oznámím po chvilce a tak se zvednu od stolu a rozejdu se k záchodům. Musím cestou projít kolem jejich stolu. Fajn Char to zvládneš, prostě dělej jakoby tam nebyly. Kupodivu se mi to povede a já tedy zalezu na dámské záchody. Kouknu na sebe do zrcadla a vydýchávám to, že jsou opravdu ve stejné restauraci jako já. Chce se mi usmívat, brečet, křičet. takových smíchaných pocitů najednou. Chtěla bych za nimi jít, ale zároven je nechci otravovat. Když se tedy zklidním opět opustím dámské záchody. Jen co z nich, ale vylezu do někoho narazím. 

,,Oh, pardon." omluvím se automaticky a až poté zvednu pohled k oné osobě. Ježíšku na křížku. 

,,Snad promin ne ? Tak starej nejsem." zasměje se a já mám pocit, že se mi na místě podlomí kolena. 

,,Jo to máš pravdu, tak promin. Nevím proč tady tu uličku dělaj tak úzkou" lehce se zasměju, ale musím být rudá až na.........místech, která jsou tajná. 

,,Jo taky nechápu." přikývne s úsměvem. Je tady fakt taková úzká chodbička a záchody jsou a proti sobě takže předpokládám, že nejsme první komu se něco takového stalo. Rukou pokyne, abych šla před ním a tak tak udělám. Pi ještě věnuje jeden úsměv, který mu oplatím a rozejdeme se každý ke svému stolu.Když se usadím všimnu si jak něco řekne klukům a tak se na mě všichni podívají. Tak ti taky asi neumí být nenápadní. Usmějou se na mě a tak jim široký úsměv nejistě opětuji. určitě jim říkal jak jsem blbá, že jsem do něj vrazila. Achjo proč se já musím takhle ztrapnit. Ann na mě hodí výraz aka: To mi vysvětlíš a poté už nám přinesou jídlo a tak se do něj s chutí pustíme. 

Omlouvám se že je díleček až ted, ale dneska nestíhám, pardon, ale snad se líbí. Prosím o voltes akomentíky Niki <3

Holky moje milovaný je mi to moc líto, ale zítra díl nevíjde. Jsem totiž celý den v Německu. Jedeme se školou a odjíždíme ráno a vracíme se až večer takže, to snad chápete. :* 

Q: Kde jste byly v zahraničí ? 

A: Ještě nikde :( Takže zítra mám premiéru chápete to ? Já se podívám poprvý v 15 za hranice :D To je strašný :D