Moments (1D)

7 years

Lásky moje asi vám došlo, že tohle není nová část, ale snad mě pochopíte když řeknu, že jsme tomuto výročí chtěla věnovat celou jednu kapitolu místo toho,abych to psala k dílu. 

Takže asi většina z vás ví, že dneska to je sedm let od vzniku One Direction. Co k tomu říct jiného než že to je minimálně pro mě poměrně emotionální zážitek a at každému klidně příjde hloupé je mi to jedno. Když jsem si pustila Louisovo video, které k tomuto výročí přidal na YT(média) plakala jsem. Došlo mi totiž jak moc ti naši kluci vyrostli. Kam se podělí ti "malí" kluci, kteří přišli do x-factoru zkusit štěstí. Ted už z nich jsou chlapi, někteří z nich mají přítelkyně a děti a prostě rodiny. A upřímně je strašný když se řekne, že skupina existuje už sedm let, ale už má taky dva roky pauzu. Ale já tady nechci řešit jejich pauzu, která kdo ví jestli je pouze pauzou. Chci tady spíš tak nějak pokud možno normálně vyjádřit co pro mě znamenají. Díky nim jsem poznala skvělou komunitu zvanou Directioners. Poznala jsem spoustu skvělejch holek, které mají stejný zájem jako já. Díky nim se cítím krásná i když nejsem. Díky nim mi je lépe když se cítím na dně. Prostě tak jak oni tady vždy byly pro mě, jsem tady i já pro ně. Ač to zní blbě a pro někoho možná nerozumně, mě to příjde jako ta nejpřirozenější věc na světě, protože nikdo si prostě nedokáže představit jak silné poutu je mezi nimi a jejich fanoušky. Jsme jedna velká rodina. A nikdo z venčí to prostě nemůže pochopit tak jako my. Nemám snad pravdu ? Mohla bych tady vyjmenovat dalších milion věcí za co jim jsem vděčná a proč je miluju, ale myslím, že to nemá cenu, protože většina z vás asi chápe jak se cítím, protože to má stejně. 

Takže na závěr prostě jen chci říct, že já je budu podporovat vždy a za jakýchkoliv okolností., At už jako solové umělce nebo kluky z kapely. A ted pozor příjde moje oblíbená věta od Louise. Vždyt jsou to jenom obyčejní kluci, ale hrozní, hrozní tanečníci. A právě proto je tolik všichni milujeme ne ? <3 <3 <3 

Niki <3