Ráno rozlepím oči. Kolik je ? Deset. Tak to je tak akorát čas vstávat. Vylezu tedy z postele, kterou ustelu a přejdu ke skříni. Dneska sluníčko nesvítí, ale zima tam taky asi nebude. Nakonec si tedy obleču černý kratáskový overal a sítované černé punčochy. V koupelně vykonám ranní hygienu a poté opustím pokoj. Tady je nějaký klid. Ani není slyšet hihnání od Ann z pokoje, ale pochybuju, že ještě spí. Sejdu tedy schody a ocitnu se v obýváku. Aha oni jsou asi v kuchyni. Usoudím tak dle hlasů, které se z této místnosti ozývají.Rozejdu se tedy tam.
,,Dobré rá-no." pousměju se než si pořádně prohlédnu všechny zde sedící.
,,Co tady děláš ?" můj pohled se z usměvavého ihned změní.
,,No tak my vás tady necháme." šeptne Ann a poslu se všemi rodiči odejde.
,,Nialle ptám se znovu, co tady děláš ?" znovu se zeptám zatímco on se zvedne a přejde ke mně. I když si to nechci přiznat představa, že by sem přiletěl třeba kvůli mně, mě nehorázně zahřeje u srdce.
,,Já jsem sem přiletěl za tebou. A tohle ti přinesl." pousměje se na mě a podá mi velkou kytku plnou bílých růží.
,,Děkuju, ale proč jsi sem přiletěl ? Nebudeš v Londýně svojí přítelkyni chybět ?" pozvednu lehce obočí a kytku položím na linku za sebou o kterou se opřu a založím si ruce na hrudi.
,,Už žádnou nemám, rozešel jsem se s ní." zvedne jeden koutek nahoru.
,,To chce potlesk." protočím očima.
,,Přestan s tou ironií, prosím."koukne se mi do očí.
,,Proč bych měla ?" zeptám se.
,,Protože vím, že to děláš. Kromě toho, že jsi mi to řekla i to vidím na očích. Notak já jsem sem přiletěl kvůli tomu, abych tě viděl, aby jsme si to konečně vyřešili. Aby, aby jsme mohli bejt konečně zase štastní a na to co se stalo zapoměli." přejde blíže ke mně a pohladí mě po rameni. Tento nepatrný dotyk způsobí husí kůži na místě kde se mě dotkl.
,,Ano nevíš jak ráda bych na to zapomněla, ale nejde to. Sice je hezký že jsi sem kvůli mě přiletěl a přinesl mi kytky a věř, že za jiných okolností bych byla momentálně díky tomuhle ta nejštastnější holka na světě. Ale ne ted. A jestli jsi čekal, že ti za tohle všechno odpustím tak, promin, ale jsi na omylu." se slzami v očích se na něj podívám než opustím kuchyn a vyběhnu nahoru do pokoje. Bože proč mi to všechno ten kluk dělá ? Kdyby na mě zapomněl a byla bych mu ukradená asi by všechno bylo mnohem lehčí. Nebo kdybych k němu, alespon nic doprdele necejtila. Jenže já se vždycky musím zamilovat tak blbě. Achjo. Na druhou stranu je hezký vědět, že letěl takovou dálku jenom kvůli mně. I přes to, že se tak moc snažím se nad tím musím pousmát. Někdo mi zatuká na dveře.
,,Dále." řeknu a tak do pokoje vlezou obě mamky.
,,Zlato, Niall nám říkal co se stalo.Jsi v pořádku ?" zeptá se moje mamka zatímco se obě usadí ke mně na postel.
,,Jo jsem." přikývnu i když to není samozřejmě tak úplně pravda.
,,Nám nemusíš lhát." pusměje se na mě mamka Ann.
,,Fajn tak asi úplně ne. Jsem ted hodně zmatená a......." místo abych pokračovala si povzdechnu.
,,Láska taková bývá zlato. Ale každopádně i přes to co se stalo věřím, že tě Niall má opravdu rád. Když nám to všechno vysvětloval a tak, prostě mu to věřím. Ale co se rozhodneš udělat ty je samozřejmě jenom na tobě." dá mi mamka pusu do vlasů.
,,Jo já vím. Moc vám oběma děkuju." pousměju se na ně a nechám se od nich obou obejmout.
Niallův pohled
,,Ann ona mi neodpustila." povzdechnu si když sedím u ní v pokoji.
,,Já věděla, že tohle stačit nebude, ale věř, že jsi jí nalomil. Tak to dokonči. Musíš udělat prostě něco co jí vyrazí dech. Nenapadá tě něco ?" zeptá se mě. Na chvíli se zamyslím než se mi v hlavě vyrojí dle mého názoru skvělý nápad, který hned vylíčím Ann.
,,Jo to půjde, ale na jeho uskutečnění budeme potřebovat....Jackoba." sdělí mi poté co jí vše vylíčím.
,,Toho jak se mu Char líbí ?" povzdechnu si.
,,Jo, ale určitě nám pomůže. Já mu zavolám a jdeme za ním." vysvětlí a tak pochvíli už se s ním setkáme na pláži.
,,Jackobe Niall, Nialle Jackob." představí nás Ann a my si podáme ruce. Fajn není tak špatnej klidně by mě mohl strčit do kapsy, sakra. Nedivil bych se kdyby mu dala Char přednost přede mnou. Ann mu vyloží celou situaci.
,,Aha takže vy dva, sakra. Haled promin kdybych věděl, že to mezi vámi je takhle nijak bych se nesnažil jí sbalit nebo tak." vysvětlí mi načež já mu věnuji překvapivý pohled.
,,To je v pohodě, cením si tvojí upřímnosti a ted k tomu plánu." usměju se na něj a tak začneme vše plánovat. Musí to vyjít, prostě musí.
Taak takovej trošku zamtenej díl mi příjde, ale snad neva :D Prosím o voltes a komentíky Niki <3
Q: Taky u vás dneska tak pršelo ?
A: Protože tady v praze byl slejvák docela slušnej.
