Moments (1D)

*24*

,,Ehm holky jste to vy, žejo ?" zeptá se s lehkým zasmáním.

,,No asi jo a ty jsi ten číšník, žejo ?" i já se zasměju. 

,,Jo to jsem já věděl, že to jste vy. Co tady děláte ?" zeptá se opět a prohrábne si své kaštanově hnědé vlasy. 

,,Jsme tady na týden na dovolenou. Co ty ?" odpoví mu tentokrát Ann. 

,,Já jsem tady za babičkou. Má dům kousek odsud." vysvětlí a rukou ukáže nějakým směrem. 

,,Takže ty jsi Američan ?" zeptám se. Ne vůbec nejsem zvědavá. 

,,Vlastně jo, ale rodiče se potom kvůli práci přestěhovali do Londýna a já musel s nima. Jinak jsem Jacob." usměje se a natáhne ruku k Ann, která se mu taky představí a potřese si s ním rukou. Poté se stočí ke mně.

,,Charlotte, ale prosím říkej mi Char." usměju se zatímco on mě pozoruje jeho modrýma očima. Jsou hezké, ale nejsou jako ty Niallovi. jsou více takové do šeda spíše jako Louisovi. 

,,Rád tě poznávám." s úsměvem mi potřese rukou a poté od nás zase kousek poodstoupí. 

,,A odkud přesně pocházíš ? Odsud ?." zeptá se tentokrát Ann. 

,,Jo odsud z LA. Někdy bych vás tady mohl provést kdyby jste chtěly." pousměje se. Tne kluk se pořád usmívá. At se snažím jak se snažím prostě si nemůžu pomoc, ale strašně mi připomíná Nialla. Vzhledem tolik ne i když má taky modré oči a tělo má taky podobné. Je lehce vypracovaný, ale ne moc. Ale hlavně mi ho připomíná chováním. Věčně vysmátý a usměvavý. Milý, sympaticky a ochotný. Fajn dost řekla jsem si, že na Nialla prostě už nebudu myslet.

,,To by bylo super. Páni docela náhoda tohleto." uchechtne se Ann načež jak já tak on přikývneme.

,,No promin, ale my už budeme muset jít. Musíme si vybalit a tak, ale pak se tady zase uvidíme ?" omluvně se na něj podívám. 

,,Jo jasně no tak já ti dám číslo ?" zeptá se a já s přikývnutím vytáhnu svůj mobil. Nadiktuje mi své číslo a poté se s ním rozloučíme míříc zpět domů. 

,,Tak co holky jsou tady hezcí kluci ?" zasmějou se naše mamky, které zrovna jsou v kuchyni. Občas se chovají jak pubertačky. Obě je mám ráda Annina mamka je vlastně jako moje druhá mamka a naopak. jsme takové dvě propojené rodiny by se dalo říct. 

,,No pár jich tady je,ale že neuhádnete koho jsme tady potkaly." zasměje se Ann.

,,No asi ne." přizná moje mamka. 

,,Jacoba." řeknu načež ony se na nás obě nechápavě podívají. V duchu se musím zasmát nad jejich nechápavými a nevědomými výrazy. Fajn možná jsem to tak udělala schválně. 

,,To je ten jak je s váma v tý skupině ? Jak u nás byl tenkrát na grilování ten sympaták ?" zeptá se mamka. 

,,Ne mami to je Caleb. Tohleto je ten číšník jak taky půjde studovat tanec do New Yorku." obeznámím jí, nebo vlastně je obě. 

,,Aha páni to je náhoda a co tady dělá ?" 

,,Je tady u babičky, pochází odsud. No my si jdeme vybalit teda." řekne Ann a následně se obě rozeběhneme nahoru do našich pokojů. 

,,Ty Char tak půjdeme se koupat ? Rodičů jsem se ptala, prej můžeme." vleze mi asi po půl hodině kdy akorát uklízím poslední věci do pokoje Ann. 

,,Tak já zavolám Jacobovi a půjdeme ?" optám se a ona přikývne a opět odejde. Vezmu do ruky mobil a vytočím tedy jeho číslo. Sdělím mu, že se jdeme koupat a tak se domluvíme, že půjde s námi. Poté zalezu do koupelny kde se rychle odlíčím a převleču se do svých obyčejných černých dvojdílných plavek. Vezmu si bílou tašku na pláž do, které hodím ručník a deku, poté se ještě namažu opalovacím krémem a hodím přes sebe černo růžové šaty a poté vylezu z pokoje. Málem se zde srazím s Ann, která na sobě již má modrý overal z pod, kterého jí vyčuhují ramínka jejích černo hnědých plavek. 

,,Tak jdeme ?Jde i Jakob ?" optá se mě. 

,,Jo jdeme a ano jde." pousměju se a poté co ona přikývne se vydáme na pláž.

,,Líbíš se mu." prohodí jakoby nic. 

,,Myslíš ? mně to nepříjde." uchechtnu se. 

,,prosímtě ty si prostě neumíš přiznat, že by jsi se někomu mohla líbit, ale věř mi říkám pravdu." mrkne na mě. 

,,Jo ?" 

,,Jo a tobě se líbí ?" 

,,Jako není ošklivej a vypadá i mile, ale já nevím. Víš i když se snažím sebevíc pořád na Nialla prostě nedokážu zapomenout. Chce to čas." povzdechnu si. 

,,Třeba tě Niall získá zpátky." usměje se. 

,,Tak o tom dost silně pochybuju." zakroutím hlavou. 

,,On tě opravdu miluje a já myslím, že se jen tak nevzdá. Každopádně Jackob by možná mohl být ten správný člověk na zlepšení nálady." mrkne na mě načež já se zase zasměju. 

,,Ale prosímtě." lehce jí plácnu po rameni. To už se, ale blížíme k Jackobovi. 

I když třeba by Jackob byl opravdu ten pravý na zvednutí nálady.....

Večerní díl. Omlouvám se, že je až ted,a le neplánovaně jsem se jela koupat když bylo takové vedro a trošku nestíhala, zítra to možná bude stejné, ale tak snad to chápete :) Prosím o voltes a komentíky Niki <3

Q: Tak se přiznejte kdo z vás čekal tohohle kluka ? Já myslím, že nikdo. A myslíte, že mezi nima něco bude nebo jí Niall získá zpátky ?

A: Nechám to na vás já už to samozřejmě vím, ale pššš :D