Moments (1D)

*7*

Ráno vstanu asi tak v devět. Ni říkal, že pro mě v pět přijede, abych to tam nemusela hledat autobusem. Je fakt milý. Všichni jsou a já ač jsem nečekala, že to je možné si pomalu, ale jistě začínám zvykat na jejich přítomnost. Už nejsem zas tolik nervozní. No záleží co si představujete pod pojmem nervozní. Když jsem je viděla poprvý tak se mi potili ruce a celkově všechno, nevěděla jsem jestli řvát, brečet nebo se smát a zároven jsem byla strašně nervozní. Ted už jsem jenom trošku nervozní. A to je úspěch. Ještě se mi nechce úplně vstávat a tak začnu vymýšlet co budu do té doby dělat. Asi tady poklidím, at to pak nemusí dělat mamka a mohla bych na tu grilovačku něco upýct. Peču docela ráda. Teda ne, že bych pekla každý den, ale jednou za čas mě to baví. Jenže asi budu muset skočit do krámu, protože pochybuju, že tady na to něco máme. Vylezu tedy z postele a obleču si modré tílko, bílé džíny a světlounce modrou džínovou bundičku, protože podle toho jak to vypadá, dneska nebude asi nějak velké teplo. Aleje to možná dobře, protože někde se pařit na zahradě to jako fakt nemusím. Nemám ráda vedra, fakt, že ne. nejradši mám když je tak na mikinku třeba. Nemám ráda ani velké zimy. Možná pro to je moje nejoblíbenější roční období jaro, protože je to většinou tak akorát. Následně zalezu do koupelny, kde vykonám raní hygienu. V kuchyni si dám kafe s musli a poté si pustím rádio a dám se do toho uklízení.Asi tak v jedenáct mám vše hotové a rozhodnu se jít do toho krámu. Ani se nemaluji. Na co, vždyt krám tady mám kousek. Nejsem zas ten typ holky, která se maluje i když jde vynýst koš. Maluji se sice většinou každý den, ale spíš proto, že mě to baví a když jsem namalovaná, zkrátka se cítím líp. Vezmu si tedy do ruky pouze peněženku a klíče a vyrazím ven.  V obchodě si vezmu nákupní vozík a začnu nakupovat vše potřebné. Když vezmu poslední položku, kterou potřebuji a to konkrétně mlíko vyrazím k pokladnám. Když chci, ale zatočit omylem vrazím do něčího vozíku jelikož ta dotičná osob má asi spoustu práce s očumováním nějakého kluka. 

,,Pardon." omluvím se i přes to, že to je její vina. Svůj pohled přemístí na mě a myslím, že kdyby mohla tak mě zabije. Naštvaně našpulí svou určitě nepravou pusu a zatřepe umělýma dlouhýma řasama. 

,,To jako nemůžeš dávat pozor ?" vyštěkne na mě nepříjemně. 

,,Co prosím? Já jsem se omluvila tak se snad uklidni ne ?" řeknu a stále můj hlas zní klidně, narozdíl od toho jejího upištěného.

,,Komu tykáš ? Víš ty vůbec kdo já jsem ? Jsem modelka, aby jsi věděla." řekne hrdě a hodí si do zadu své na blond tak desetkrát odbarvené vlasy, přičemž se jí lehce zatřesou její déčková prsa, která také určitě byla na operačním stole pod nějakým plastickým chirurgem.  

,,Jo takhle tak slečna je modelka. To chápu, oni vás tam asi neučej řídit vozejk, že ano." řeknu výsměšně. No co mám snad brečet nebo co ? Na to už nic neřekne, pouze si odfrkne a na svých vysokých jehlách odkráčí. Bože to by mě nenapadlo, koho můžu potkat v blbým supermarketu. Radši zatřesu hlavou, abych na ní vyhnala myšlenky a jdu zaplatit. Snad už jí nikdy neuvidím. Zapatím tedy a dojdu domů. Hned se dám do pečení mého oblíbeného tvaroho čokoládového koláče. Když ho mám už i upečený a jsem i naobědvaná jsou čtyři hodiny. Fajn tak se alespon trochu půjdu namalovat, at se mě ti kluci neleknou. Ne samozřejěm si dělám srandu. ne že bych se malovala kvůli nim. Spíš nepotřebuji být ještě nervozní z toho jak vypadám. Nanesu na obličej tedy make-up, řasenku a růžovou rtěnku. Poté si ještě v pokiji pustím televizi a chvíli koukám, než mi příjde zpráva od Nialla s tím, že čeká dole. Vezmu si tedy kabelku, ve které mám potřebné věci a do druhé ruky uchopím krabičku s nakrájeným koláčem. Poté opustím byt a následně panelák a nasednu do Niallova černého Range Roveru. 

,,Ahoj, promin, že jsem nevylezl abych ti otevřel dveře,ale nechci tady způsobovat zbytečný rozruch." usměje se na mě a vtiskne mi lehký polibek na tvář na uvítanou. 

,,Ahoj. To nevadí prosímte." oplatím mu úsměv a poté se připoutám.

,,Co to neseš dobrého ?" hlavou naznačí ke krabičce. 

,,Nech se překvapit, to jsem pekla sama." hrdě,ale spolu se smíchem se poplácám po hrudi. 

,,Tak to už se nemůžu dočkat." usměje se ještě předtím než nastartuje auto a vyjedeme k němu domů.

Taaaak, prosím o votes akomentíky Niki <3 

Q: Tak poslední týden školy ?Copak ve škole děláte ? 

A: Nic jak už to bývá :D Dneska jsme se byli projet na lodi po Vltavě, ti z vás kdo mě mají na insta tak vědí :D No a ted ty dny asi budeme dělat už jen třídnický záležitosti ve třídě,