Moments (1D)

*12*

Vzbudí mě vyzvánění mého mobilu. Kdo mi ted může co chtít ? Otevřu tedy oči a natáhnu se pro mobil na nočním stolku. Ani se nepodívám na to kdo mi volá a pouze hovor příjmu. 

,,Ano ?" optám se. 

,,Zlato prosímtě zapomněla jsem si doma důležité papíry, myslíš, že by jsi mi je mohla přivést ?" rozeznám hlas mé mamky. 

,,Jo jasně a kde je máš ?" promnu si oči, abych se více probudila a následně se posadím. V pracovně na stole jsou jedny desky tak to celé vem prosím." 

,,Dobře jsem tam co nejdřív to půjde." 

,,Stačí to do hodiny tak se zas tak moc honit nemusíš, ještě jednou děkuju." 

,,Neděkuj, tak zatím." pozdravím jí a típnu hovor. Je deset. To je dobře stejně už jsem měla vstávat. Nemůžu přeci celé prázdniny proležet v posteli. vstanu a postel ustelu. Obleču si krémové volně splývavé minišaty s tenkou dírkou na hrudníku a zalezu do koupelny. Vykonám raní hygienu a doslova rychlostí blesku si na obličej nanesu make-up, řasy lehce přejedu řasenkou a rty jelením lujem. Přeci nemůžu do tak velké firmy přijet jako hastroš, když tam jsou všichni v sáčkách, halenkách a košilích. Nakonec vlezu do pracovny, která patří jak mámě tak tátovi. Máme vlastně docela velký byt. Je tu můj pokoj, ložnice, obývák, kuchyně, pokoj pro hosty, pracovna a dvě koupelny. A všechny místnosti jsou velké a prostorné. Původně jsme se asi před dvěma roky chtěli stěhovat do jedné nádherné vily na kraji Londýna. Ale nakonec jsme se kvůli mé škole a tancování nestěhovali, protože bych musela hodně dojíždět a jelikož mi v té době ještě nebylo osmnáct tak řidičák a auto nepřicházelo v úvahu. Ale ted když už na střední nechodím a je mi osmnáct tak se možná stěhovat budeme. A ještě ke všemu možná půjdu studovat tanec do Ameriky. Což mi připomíná, že by mi zítra měli z té školy napsat. Vstoupím, tedy do pracovny. Na mamčině stole leží vínové desky a tak je čapnu a tuto místnost opět opustím. Vezmu si do ruky kabelku do které rychle naházím důležité věci, nazuji si krémové balerínky ozdobené pár kamínky a opustím byt. Když dojdu na zastávku akorát mi jede autobus a tak už během dvaceti minut stojím před velkou budovou patřící firmě, která dělá administrativu a věci co se týče soudů nebo také účetní a tak, je tam toho spoustu. Vystoupám několik schodů a následně otevřu mohutné skleněné dveře, které jsou, ale kupodivu docela lehké. 

,,Ahoj Char jdeš za mamkou ?" zeptá se mě Clara za recepcí. 

,,Jo jdu, nesu jí nějaké papíry." usměju se na ní a ona přikývne a tak přejdu k výtahu, kterým vyjedu do desátého patra a následně si to zamířím ke dveřím mamčiny kanceláře. Zatukám a když se zevnitř ozve pokyn ke vstupu učiním tak. 

,,Ahoj tady máš ty papíry." usměju se a položím jí desky na stůl. 

,,Ahoj, opravdu moc děkuju už toho je nějak moc na mě." povzdechne si. 

,,To se ani nedivím vždyt stejně jako táta a Annini rodiče jedete skoro rok prakticky v kuse a i když vím,že vás ta práce baví, každej potřebuje odpočinek." opravdu je všechny obdivuju. Když nejsou v kanceláři tak jsou na pracovní cestě nebo jsou doma v pracovně. 

,,To teda, už se nemůžu dočkat až v Neděli odletíme do LA." pousměje se. Každý rok jezdíme já Ann a naši rodiče na společnou dovolenou a pokaždý někam jinam. Jsem za to nesmírně vděčná, protože miluju cestování a poznávání novejch míst. 

,,Já taky, už se tam strašně těším a už jste vlastně vybrali dům ?" zeptám se. Aby jste to chápali. Jelikož nás jede docela dost, nebo dost. Šest, ale tak chápete. A taky nemáme o peníze nouzi tak málo kdy jezdíme bydlet do hotelu. Většinou si na ten týden pronajmeme nějaký dům nebo vilku nebo něco co zrovna je. Ještě, že jsou lidi, kteří to takhle rodinám na dovolené pronajímají. Dřív jsem si myslela, že se jim o nemůže vyplatit, ale mamka, která tomuhle rozumí mi vysvětlila, že se jim to vyplatí víc než když tam mají trvalé podnájemníky. Samozřejmě se to ale vyplatí pouze těm kteří mají dům o který opravdu je zájem. 

,,Jo vybrali, je u pláže, ale je to tam kousek do města a je fakt krásný." přikývne. 

,,Tak to už se fakt nemůžu dočkat tak mi ho pak doma ukážeš asi máš hodně práce vid ? Tak pa." usměju se na ní. 

,,Jo tak pa doma." oplatí mi úsměv a já poté opustím její kancelář a následně i budovu. Akorát když vylezu ven tak mi zakručí v břiše. Mohal bych se nasnídat někde tady, kousek odsud je vlastně starbucks. Zahnu tedy do jiné ulice a rozejdu se směrem ke starbucks. Když v tom se ozve zatroubení a černý range rover se u mě zastaví. 

Holky tenhle díl se mi psal sakra dobře. Tak snad se líbí. Prosím o voltes a komentíky. 

Děkuji vám za 1K přečtení <3 A taky jsem vám chtěl opravdu moc moc poděkovat za 24,6 K přečtení u mé starší knížky Secret Singer, moc si toho vážím. Btw. pro ty z vás co to ještě nečetly. Dáme 25K ? :D Nikoho od ničeho samozřejmě, ale nenutím :))) Dopředu děkuju za přečtení :**

Happy holidays loves <3 

Q: Plány na prázdniny ? 

A: Pojedu na chatu, pak snad přijedou kamarádky z Příbrami do Prahy, pak soustředko a možná ještě někam do kempu.