Neděle
V osm mi zazvoní budík a já po dlouhé době radostně vstávám z postele. Dneska letíme do LA baby. Odlítáme v deset, takže už v půl musíme být na letišti. Mám tak tedy hodinu na celou přípravu, aby jsme v devět odjížděli. Což znamená málo času,ale spousta práce takže já radši jdu na to. Ustelu si postel a přejdu ke své skříni, která už je o dost prázdnější jelikož už mám oblečení sbaleno. Z toho zbytku co tady zybl si tedy vyberu co si obleču na sebe a to konkrétně světle růžové tílko s límečkem a o něco tmavší růžové lesklé legíny. Zalezu do koupelny kde vykonám raní hygienu a rovnou se dám do líčení. Nanesu make-up, řasenku, hnědé stíny a tělovou rtěnku. Vlasy si nechám volně a jelikož už jsem hotová vezmu svojí make-up taštičku, hřeben, kartáček a pastu a jdu si to zabalit do svého černého kufru. Taky tam ještě hodím poslední nutné věci jako třeba nabíječku a mám úplně a kompletně sbaleno. Dobrá práce Char. Pochválím samu sebe v duchu a poté se rozejdu do koupelny kde už rodiče upíjí svůj každoranní šálek kávy.
,,Dobré ráno." usměju se a je to popravdě po dlouhé době co se upřímně usmívám a jsem spokojená.
,,Dobré tak jak se těšíš ? Asi hodně vid ? Ani nevíš jak ráda tě zase vidím veselou." usměje se na mě mamka a já přikývnu. Asi by vás zajímalo co se za těch několik dní změnilo. No vlastně nic moc. Akorát Ann začala chodit s Harrym moc jim to přeju fakt jim to spolu sluší. No a co se týká Nialla....,vlastně jsme s ním od té párty nemluvila. On mi tedy každý den píše a snaží se mi dovolat, ale já to úspěšně ignoruju. Teda úspěšně navenek ale přitom jsem celé dny akorát proležela v posteli a brečela. Prostě jsem to fakt už nezvládala. A Erika je pořád u něj, vím to od Ann, které to řekl Harry. Ale s ostatními kluky komunikuji a dokonce jsem se včera nechala od Louise a Liama vytáhnout na kafe. Ale dneska je všechno jinak, dneska všechno končí. Letím do LA kde na to všechno zapomenu a budu mít konečně klid a až se vrátím bude mi to všechno jedno. Jakobych úplně cítila, že po dovolené bude všechno naprosto v pořádku, jakoby začínala nová etapa mého života. Nevím co více k mým pocitům říct, nevím ani jestli jsou pravdivé nebo ne. Původně jsem čekala, že se takhle budu cítit až když s Ann poletíme na univerzitu do New Yorku, ale je to tady už ted. S rodiči něco málo posnídám. Koneckonců nás čeká dvanácti hodinový let. Přesně v devět si sebereme svá zavazadla a nastoupíme venku do již přistaveného taxíku. S Ann a jejími rodiči se sejdeme až na letišti.
,,Ahoj Ann." řeknu nadšeně a vyběhnu z auta, abych jí mohla obejmout.
,,Ahoj Char páni ty se směješ." zasměje se.
,,Jo dneska se už od rána směje. Zlato sice jsem rád, že jsi štastná, ale kufr by jsi si vzít mohla." zasměje se táta, který je chudák ověšený našima taškama a kuframa. Zasměju se a převezmu si od něj svůj kufr. Poté co se přivítají i naši rodiče se vydáme do budovy letiště. Při frontě na odbavení si s Ann uděláme několik fotek a přidáme to na sociální sítě. Však to znáte no, holky. No a jelikož si celé nadšené povídáme a fotíme se tak rychle to uteče a my během chvíle už sedíme vedle sebe v letadle.
,,Prosím připoutejte se, budeme přistávat v Los Angeles." ozve se po dvanácti hodinách letu hlas letušky. S Ann si tedy z uší vyndáme sluchátka, vypneme film na mém notebooku a připoutáme se. S Ann jsme tak nadšené a už se těšíme jak z toho auta vylezeme, že nám to přistání připadá tak straaašně dlouhý. Však to znáte, když jste na něco natěšený. Když tedy konečně snad po dvou hodinách(dobře ted přeháním) přistaneme zase se hned odpoutáme a stoupneme si. Bože jsem celá rozlámaná. Postupně všichni tedy opustíme letadlo, vyzvedneme si naše zavazadla a víjdeme ven z budovy letiště. Amerika, přesně takhle jsem si jí představovala. S úsměvem se obě s Ann z hluboka nadechneme a vydechneme. Díky časovému posunu jsou tady dvě hodiny odpoledne. Nasedneme do taxíku, který se rozjede k našemu pronajatýmu domovu.
,,Páni tohle je fakt ono ?" zeptám se překvapeně když u toho taxikář zastaví a my vystoupíme. Podle obrázku jsem čekala, že to bude nádherný,ale až takhle ? Páni.
,,Jo tak pojdte." usměje se Ann mamka a tak si vezmeme své kufry a rozejdeme se k té bílé vile. Táta odemkne a my vstoupíme dovnitř. Páni tady to je snad ještě krásnější. Velká předsín s bílými stěnami a černým nábitkem pokračující v obývák, který je na tom stejně, vlastně jak později zjištuji celé dolní patro je sladěno do černobílé barvy. Je to tak moderní, tak dokonalý. V dolním patře je předsín, obývák, kuchyn a dvě ložnice, jo a taky záchod a koupelna.
,,Holky vy budete mít pokoje nahoře,. Jsou tam čtyři tak si vyberte, které se vám budou líbit." usměje se moje mamka a my s Ann radostně vyběhneme schody nahoru. I tady je vše sladěno do bílo černé. Vybereme si dva pokoje vedle sebe, které mají společnou obří terasu ze, které je krásně vidět na pláž a moře. To bude asi tím, že bydlíme hned u pláže.
,,My jsme v LA, My jsme v LA." začneme si spolu opět prozpěvovat než se ze zasmáním svalíme na mou postel.
,,Jdeme se podívat na pláž ?" zeptá se Ann a já s nadšením přikývnu a obě vyskočíme z postele a seběhneme dolů.
,,My se jdeme na chvíli podívat ven." křiknem na rodiče, kteří si bezpochyby vybalují.
,,Dobře, ale na chvíli. Pak si hezky vybalíte." slyším hlas mé mamky.
,,Ano." křikneme najednou a přes francouzské okno v kuchyni vstoupíme na pláž. Chvilku se tady nadšeně procházíme, když si všimnu známe postavy. S Ann si vyměníme překvapené pohledy.
Co ten tady dělá ?
Konečně takovej optimistickej díl. Prosím o voltes a komentíky Niki <3
Q: Kdo si myslíte, že to bude ?
A: Já to samozřejmě vím, ale jsem zvědavá na vaše nápady :D
